Duše nadpřirozených

Sbližování?

Konečně zas stojím nohama pevně na zemi. Letadla mi nedělají moc dobře. Navíc, sedět mezi Damonem a Klausem je vážně o zdravý rozum. Nejdřív se skoro poperou a pak si domlouvají, jak spolu půjdou na panáka do baru. Ne, že bych nebyla ráda, protože já jsem, ale není to nějak moc... narychlo? Chápu, že se Klaus snažil udělat dojem a proto to navrhl, a Damon, že si to chtěl trochu vyžehlit,tak to přijal, ale tohle není moc dobrý. Nikdy to asi nebude dobrý. Damon Klause nesnáší a obráceně je to taky tak, z čehož vyplývá, že to nemůže dobře skončit. Klaus zrovna někomu volá aby domluvil odvoz. Kdosi má dojít za nějakou Jessicou a pak má každý z nich vzít jedno auto a přijet. No moment... Za Jessicou? Tou Jessicou? No to snad ne. Věděla jsem, že to přijde,ale už takhle brzo? No to je teda výborný překvápko.
„Hele! Náš odvoz." řekne Klaus asi po půl hodině a ukáže na dvě auta, která přijíždějí na parkoviště. Vypadají jako z nějakýho mafiánskýho filmu. Z jednoho vyleze nějakej černoch a ze druhého taková pěkná blondýnka. Jessica.
„Páni... čekal jsem, že přijedou dva lidi a místo toho musí jet dvě auta aby vás všechny odvezla." spustí ten chlápek. Má celkem příjemnej hlas. A i celkem dobře vypadá.
„Okouzlující jako vždycky."podotkne ironicky Damon.
„Damone! Páni. To je ale překvapení. Zpátky v New Orleans. Vítej doma!"
„Nikdy to nebyl můj domov. Jsem tu jenom abych chránil Mishelle." řekne a pohodí hlavou směrem ke mně a já se jen tak naoko usměju.
„Hmm...Mishelle. Tak se konečně poznáváme. Jsem Marcel, těší mě." Aháá... tak Marcel. Proč všichni pěkný chlapi musí být upíři, hybridi nebo vlkodlaci? Copak neexistuje alespoň jeden pěknej NORMÁLNÍ chlap? No, zřejmě ne.
„Jo, taky mě těší."podám mu ruku a pořád se tak nějak ohlížím na Jessicu.
„Jo...tohle je Jessica." dodává Marcel a ukazuje na ni.
„Já vím... Je to naše sestra..." řeknu a ukážu ještě na Jane. Marcel se na mě překvapeně podívá a Jessica zpozorní.
„Vaše sestra?" ptá se nechápavě Marcel.
„Jane, Mishelle a Jessica jsou sestry. Tři čarodějky stejnýho rodu, které budeme potřebovat. Jenom, když spojí síly, dokážou to kouzlo zlomit a já pak konečně matku pošlu rovnou do horoucího pekla." zapojí se Klaus do konverzace a Jessice spadne brada.
„Takže tohle jeto tvoje překvápko Klausi? Tak to se ti fakt povedlo!" řekne Jessica, odejde dál od nás a zapálí si.
„Páni... vzala to líp, než jsem si myslela. Taakže... máte nějakej zasedací pořádek nebo si můžu sednout třeba na střechu?" zeptá se Jane. Klasika.
„Rose, Mishelle a ty pojedete s Jessicou a já, Damon a James pojedeme s Marcelem." zavelí Klaus a Jane si jde sednout do auta.
„To je taková pořád?" ptá se Marcel.
„Někdy ne... Občas je to i horší." podotkne Damon a taky si jde sednout.
„Jess, jedeš?" křikne Klaus.„Mishelle, pojď si sednout, já pro ní dojdu."
„Ne,počkej." řeknu a jdu za Jessicou. Potahuje z cigarety a nervózně podupává nohou.
„Nebude ti vadit, když se přidám?" zeptám se jí a ona se na mě zmateně podívá. Nakonec ale zakroutí hlavou a já si taky zapálím. Vždycky jsem říkala, že cigára sbližujou. Nikdo mi nevěřil a teď to máte.
„Jsem Mishelle... Jsem ráda, že jsme se konečně potkaly."
„Jo? To já ani ne." řekne a znovu potáhne. Tohle nebude jednoduchý.
„Hele... Mně bylo taky líp, když jsem si myslela, že jsem jedináček jehož rodiče měli autonehodu a tak se o něj starala babi. Vážně nemám v plánu si hrát na jedinečnou sestru a nejlepší kamarádku, ale myslím si, že by bylo fajn se alespoň bavit, když už máme spolupracovat. S Jane to bude komplikovanější, ale taky to půjde." Podmračeně se na mě podívá, ale pak se usměje.
„Slíbila jsem si, že svojí rodinu nikdy vyhledávat nebudu.Samozřejmě to, jako většina mých plánů, zkolabovalo. Nejdřív jsem vás chtěla najít, ale pořád se mi to nedařilo. A když už jsem ztratila naději a nechtěla mít se svojí rodinou nic společnýho, tak přijede Klaus a přiveze mi s sebou překvápko. Ale ty se mi líbíš. Myslím, že to zvládnem..." usměje se. Výborně, tak tohle mám v kapse.
„Hey!To tam pořádáte kouřovej dýchánek?" křičí z auta Marcel.
„Jo. Chceš se přidat?" Zakřičím na něho zpátky.
„To ne, ale rád bych jel."
„Tak jeď, nikdo ti nebrání." křikne Jessica a zatočí klíčema na prstu. No, ta holka se mi začíná líbit.
„Ale no tak, děvčata!" Tohle byl Nick.
„Nedají nám pokoj." řeknu s ironickým podtónem a zahodím cigaretu.
„Oni? Oni nikdy." řekne Jess a pak společně odcházíme k autu. Pánové jedou první a my dostaly pokyn držet se těsně za nima a nikam nezahýbat. Zatím jedem pořád rovně a v autě není zrovna nejlepší atmosféra na povídání. Najednou kluci před náma odbočí doleva.
„Jeď rovně." řeknu Jessice.
„Ale máme jet za nima."
„Ne...říkali, že nemáme nikam zahýbat." Jess se na mě podívá, usměje se a jede dál rovně.
„Tak to jsem zvědavá, kdy přijdou na to, že nás ztratili." směje se Rose.
„Řekla bych, že dřív, než si myslíte." utrousí Jane a v tu chvíli se před námi na silnici objeví mužská postava. Všechny začneme leknutím křičet a Jess šlápne na brzdu. Bůh žehnej pásům.Bez nich bych už letěla čelním sklem ven. Auto s sebou ještě cukne a pak už klidně stojí. Za to já mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí srdce z hrudi. Klaus...
„Zbláznil ses nebo co?" křičím na něj sotva vylezu z auta.
„Ne,nezbláznil..."
„Hmm.. takže ti to přijde naprosto normální!?"
„Měly jste jet za náma." řekne Klaus klidně a už je skoro u auta.
„Ne... Neměly jsme zahejbat, tak jsme jely rovně." konstatuje Jessica naprosto nevzrušeně z auta.
„To jste si myslely, že vám to projde?"
„No jasně, že ne...Jen jsme doufaly, že si toho všimnete dýl a pak už to necháte bejt." spustí pro změnu Jane.
„Pááni. Ta naivita... Jess,přesedni si dozadu."
„Ale no tak, Nicku! Proč nás nutíš jet s vámi? Chcete si jet do hospody? Fajn, ale my ne. Budem dělat radši něco užitečnějšího." přidá se Rose.
„Jako například?"
„No já nevím... To ty pořád mluvíš o tom,jak chceš zabít svojí matku a teď si jdeš klidně sednout do hospody. A jelikož se ta baba může každou chvíli vzbudit a pozabíjet půlku planety, bude lepší jí poslat na věčnost co nejdřív."
„Jo... Rose chtěla prostě jenom říct, že za tebe tu práci prostě někdo udělat musí." dodá Jane nevzrušeně a dál si loupe lak z nehtů. Klaus na nás kouká trochu nechápavě,ale pak jenom prokroutí očima. No jo, chlapče... Holky při sobě drží i když se třeba zrovna nenávidí...
„Tak fajn. Klíče máš." řekne směrem k Jess a ve vteřině je u mýho okýnka.
„Sakra, na tohle si nikdy nezvyknu." ujede mi z pusy a otevírám okýnko. Nahne se ke mně. Mluví potichu...
„Řekni Jess aby tě odvedla k zamčeným dveřím. Tady je klíč... Nevím,co přesně hledáš, ale jestli to patřilo Cami, tak to tam najdeš." dodá a podá mi klíč.
„Můžu už jet nebo potřebujete na to vaše cukrování víc času?" ptá se Jess od volantu.
„Jeď." řekne Klaus a zmizí.
„Necukrovali jsme."
„Ne? Tak co teda?" ptá se Jane.
„Na něčem jsme se domlouvali."
„Na čem?" přidá se Rose.
„Kdyby chtěl, aby jste to věděly, nešeptal by... Všechno se včas dovíte."
„Arg! Tuhle větu nesnáším. Jseš jak Damon."ušklíbne se Jane.
„Jo... mám to od něj." odseknu s nezájmem a věnuju se ubíhající cestě.