Duše nadpřirozených

Nové informace

Zvonek! To bude Klaus. Je přesnej jak hodinky. Jo, vždyť už jdu. Jenom přesunu ten stůl a mám hotovo. Zvonek přestal drnčet. Že by to vzdal a odjel? Proboha jen to ne! Došoupu stůl na předem určený místo a pak už se snažím co nejrychleji dostat ke dveřím, kde už stojí Damon a vede nějakou konverzaci s Klausem.
„Kde je Mishelle?"
„Tady jsem. Už jdu." odpovím za Damona a doběhnu ke dveřím. Damon stojí uprostřed, takže ho musím odstrčit. Chvíli si povídám s Klausem, přičemž pořád koutkem oka sleduju Damona. Co je to sakra za pohledy? Je mu dobře? Asi ne... Klaus odchází do auta a já se loučím s Damonem. Nechce mě pustit a ještě mě políbí, ale má smůlu. Mám ještě práci.Spoustu otázek... Ale co když už se nikdy neuvidíme...? Potřesu hlavou a zaženu tak myšlenku na Damona. U auta už postává Klausa sleduje, jak přicházím. „Ani nevíš, jak si mi chyběl."podotknu a nasedám na místo spolujezdce. Nick se ušklíbne a sedá si vedle mě.
„Chyběl jsem ti, jo?" A jéje.. že jsem vůbec něco říkala...
„Zas tak moc si ale nevěř, jo? Aby ti nenapršelo do nosu." Směju se a ohlédnu se na něho. Jen se na mě s úsměvem podívá, zakroutí hlavou a startuje auto.
„Tak kam to bude slečno?"
„Kdyby jste mě vyhodil u babi, byla bych vám moc vděčná pane."
„Klidně ti tam zastavím, ale házet tě nebudu..." znovu se na mě s úsměvem ohlídne.
„Doobře... I to je řešení." Znovu se usměju a pak už se plně uzavírám do svých myšlenek. Tak jo... tohle bude ještě hustý! Ani nevím, jestli to chci vůbec vědět... Ale co?Když už jsem tak rozjetá. Musím toho o svojí rodině zjistit víc.
„Chceš zjistit jak je možný, že je Jane tvoje sestra?"zeptá se Klaus jako by mi četl myšlenky.
„Ty o tom něco víš?"
„Něco málo, ale není toho moc..."
„Taakže...?"
„Vím, že voje máma porodila tři děti. Tři holčičky... čarodějky. Tebe, Jane a jistou Jessicu. Jak to bylo s nima nevím a tvůj život ti vyprávět nemusím..." Tři? Mám dvě sestry? To snad nemyslí vážně?Proč jsem o tom do teď nevěděla? A jak to, že o mě se celou tu dobu staral a o nich neví nic? Co je tohle sakra za divadýlko?
„Proč si to všechno dělal?"
„Co přesně myslíš?"
„Víš moc dobře,co tím myslím."
„Řeknu ti to jindy... za chvíli jsme namístě."
„Klausi! Sakra. Chci to vědět hned."
„Mishelle..."
„Nevylezu z toho auta dřív než mi to řekneš."

„Není nic moc, co bych ti řekl. Vaše rodiče měli nehodu a Bonie vás pak rozdělila. Jessica a Jane bydlely v nějakej tramtárii. Jediná z vás tří kterou jsem našel si byla ty."
„To je všechno?" Nechápu, proč zrovna on nás chtěl dobrovolně hlídat...
„Co bys chtěla slyšet?"
„Nevím..." Trošku mě to zklamalo. Asi jsem čekala něco jinýho... nějakej bonbónek... To je fuk! Jsem prostě jenom naiví.
„Tak jsme tu. Určitě to chceš?"
„Nechci,ale musím." řeknu a vystoupím z auta.. Už chci za sebou zabouhnout dveře, ale na poslední chvíli si to rozmyslím. „Am... Klausi? Co děláš tak v deset?"
„Potřebuješ něco?"
„Jenomhodit do Mysticu. Ale klidně to můžu dojít."
„V deset jsem tu."
„Díky... tak zatím." Tak hurá za babčou. Doufám,že mi konečně pořádně otevře oči, protože já si vážně připadám jako bych měla na očích klapky a nemohla je sundat.Ještě ani nedojdu k domu a babča už stojí ve dveřích. To budou zase scény!
„Můžeš mi vysvětlit, kde jsi byla?" spustí babča sotva dojdu ke dveřím.
„U Damona. Jo a mimochodem...můžeš mi ty vysvětlit proč nevím, že mám dvě sestry?"odseknu, projdu kolem ní a zouvám si boty.
„O čem to mluvíš?U Damona?" Vážně si myslí, že když bude hrát divadýlko o tom, že neví o co jde, že jí na to skočím? Tak to fakt ne.
„Moc dobře víš, o čem mluvím a byla bych moc ráda, kdybys mi to pomohla pochopit. Víš... přijedu si do Mystic Falls a kromě zjistění, že jste mi vymazali vzpomínky na všechno pěkný, co jsem zažila se dozvím i to, že holka, se kterou chodím v New Orleans do školy,a kterou, mimochodem, nesnáším, je moje sestra. A pak mi Klaus řekne, že někde v tramtárii, je ještě jakási Jessica a ta, že je moje druhá sestra. Takže doufám, že chápeš to, jak jsem zmatená." Fůha... Vyčerpávající to proslov.
„Klaus vůbec nemá právo ti něco takovýho říkat."
„A to jste mi to chtěli tajit? Bylo jenom otázkou času, kdy na to přijdu! Babi,chci vědět, jak to všechno bylo. Do posledního písmene!"
„Tak jo... dáš si čaj?"
„A bude mi na to stačit čaj?" Babča se jenom usměje a jde do kuchyně. Jdu za ní jako poslušnej pejsek a sedám si na židli. Babi vytáhne panáka, naleje do něj cosi hnědýho, pak mi to podává a sedá si proti mě. Mlčí. Fajn, dám jí čas. Třeba jenom neví, kde začít.
„Měla jsi čipernýho tátu, víš? Na začátku jste neměly být jen tři... Nejdřív se narodila Monica. Ale ta zemřela hned po tom, co jí tvoje matka porodila. Rok na to se narodila Jessica. Rok na to byla tvoje mamka zase těhotná. Ten kdo nic nevěděl a viděl jí jen jednou za čas,by řekl, že byla těhotná pořád. Narodila se jí Tracy. Všechno bylo v pořádku a rok na to ses narodila ty. Jenže Tracy měla nějaké potíže se zdravím a nakonec tomu podlehla. Tvoje máma se zapřísáhla, že už další dítě mít nebude a že ty a Jessica jí stačíte. Nicméně, pár měsíců na to se narodila Jane. Tři,jednou mocný, čarodějky. Rostly jste jak z vody a bylo moc krásný pozorovat, jak postupně zjišťujete, že nejste obyčejné...Jednoho dne si vaši vyjeli na výlet. Vás nechali doma se mnou.Měli se vrátit k večeru, ale ještě druhý den ráno nebyli doma.Nebrali telefon a nikdo je nemohl sehnat... Nikdo nevěděl, co se stalo. Nikdo to nevěděl do doby, než se tři malé holčičky rozhodly dívat na televizi. Zrovna běžely zprávy. 'Tragická nehoda... auto nabouralo do stromu... žena v tragickém stavu, muž na místě mrtvý.' Začaly jste brečet i přes to, že jste z toho ještě nemohly mít rozum. Zavolala jsem Damonovi aby vás hlídal a jela jsem do nemocnice za svojí dcerou. Když jsem tam dojela, bylo už pozdě. Vrátila jsem se uplně mimo. Když jsem jela do nemocnice, rozprostírala se přede mnou někonečně hluboká propast a když jsem se na recepci ptala na vaší matku, nevědomky jsem udělala krok vpřed a letěla jsem dolů po hlavě." Proboha...přesně jsem doufala, že mi nic takovýho říkat nebude... Kopnu do sebe panáka a s odhodláním se na ní podívám. Musí pro ní být těžký to znovu prožívat. „Vy tři jste za mnou pořád chodily a ptaly se, kdy už konečně přijede maminka a tatínek, pak jste si odběhly na chvilku hrát, ale pak jste se zase ptaly.Přičemž jste pořád zkoušely nový a nový kouzla. Už jsem vás nezvládala... Museli jsme vás rozdělit. Já si nechala tebe. Jane jsem šoupla Damonovi, ale ten nebyl zrovna nadšenej. Nakonec se Jane odstěhovala s Damonovo kamarádíčkem Enzem do Londýna. Jess jsme poslali do Francie k moc milým lidem, ovšem ty měli potom nějaký problémy a dali jí do děcáku. Všem vám Damon vnutil, aby jste kouzla moc nepoužívaly... nejlíp vůbec. A pak konec. Každá jste měla svůj vlastní život. Jessica ve Francii v dětským domově, Jane v Londýně s upířím opatrovníkem a ty s Mystic Falls se svojí babi a s hybridem za zadkem."
„S hybridem za zadkem?"
„Pořád se kolem tebe potloukal Klaus. Nikdy jsme nepřišli na to proč, ale kamkoli jsi se hnula, byl i on. Ale o tom bys mi mohla něco říct ty, ne?"
„Kdybych něco věděla,tak klidně..." Zvednu se a jdu si dolít panáka. „Zítra odjíždím zpátky do New Orleans." řeknu mezi tím, co hrabu ve skříni.
„Myslím, že je to dobrý nápad." Co prosím?Vážně to řekla? Myslí, že je dobrý nápad jet do New Orleans s Klausem? Co se jí stalo? Vážně na ní teď koukám jak na blázna.„V New Orleans tě čeká překvapení. Vy tři by jste se měly spojit, jestli se chcete Klause jednou pro vždy zbavit. Navíc,spolu budete daleko silnější, než každá zvlášť." Tak to je úžasný! Snaží se mi to vysvětlit, ale dělá mi v tom ještě větší bordel. Z hluboka se nadechnu a vydechnu.
„Půjdu si zabalit a nechám si to všechno projít hlavou. Jo... a v deset jedu do Mysticu... Nevím v kolik se vrátím, ale přijdu se ještě rozloučit."