Duše nadpřirozených

Návštěva

Mám jí hlídat, mám jí hlídat... Ať si jí hlídá sám! Co já bych pořád za něj měla něco dělat? Co na tom, že je to moje sestřenice? Navíc, jak jí mám asi hlídat?Musela bych s ní bydlet a chodit s ní naprosto všude. A to by jí vůůbec nebylo podezřelý, že jo? On mě vždycky tak vytočí!Dělám pro něho první poslední, skáču, jak on píská, ale přesto je to pro něj málo a je na mě hnusnej. A když už je na mě hodnej, tak jedině, když se něco hoodně povede. To mám potom sladkou, ale zároveň i drsnou odměnu. Ale tohle je prostě Damon. Jeho krása a přirozený šarm přebíjí to jeho hulvátství! Mámě omotanou kolem prstu a moc dobře to ví! Seřval mě tam jako malou holku... 'Neměla jezdit do Mystic Falls sama, natož s Klausem, od kterýho si jí, mimochodem, taky měla držet co nejdál. Jsi její sestřenice, měla bys jí pomáhat. Snažila ses málo!'Ale já se fakt snažila! Ne, že bych na ní byla hodná a milá,ale kdo by taky byl? On je do ní pořád zamilovanej... Pořád na ní myslí, ale co já? Já jsem jenom jeho loutka... Takže je sice fakt, že jsem na ní nebyla zrovna nejhodnější, ale hlídala jsem jí a pomáhala. Přesně jak on chtěl a jak to dopadlo? Zase jsem ta špatná já! Arg! Ten mi ale zkazil náladu! Vejdu do domu,praštím dveřma a mrsknu kabelku na stůl.
„Páni, ty máš ale náladu!" Co to? Kdo to? A jak se sem dostal? Enzo to není.Ten má víc rejpavější tón hlasu... Mimochodem, tohle je jeho barák. Já tu bydlím jenom, když jsem v Mystic Falls. Ale teď zpět... Kdo je sakra tohle?
„No jo, dneska se mi daří."řeknu a otočím se na vetřelce. U stolu na židli sedí... Finn Mikaelson! Panebože, co tu dělá sakra? Projede mnou znechucenej pocit a ozve se můj žaludek s tím, že mu asi nesedla moje snídaně... Vždyť on... je otravnej jako nadrženej pes! Vždycky když tudy projíždí, přileze za mnou a já se ho pak nemůžu zbavit. Neříkám, že není dobrej v posteli, protože on je, aleje tak strašně morální, uťáplej a hlavně dotěrnej. Ale nemůžu na něho být přece hnusná. Je na mě tak hodnej a milej... Myslím,že bohatě stačí to, že spím s jeho bratrem Kolem. To kdyby se dozvěděl, tak vážně nevím, co by se dělo... „Finne! Páni,co tady děláš?" Hraju strašně překvapenou... v dobrým slova smyslu samozřejmě!
„Projíždíme s bratrem městem, tak jsem si řekl, že by bylo pěkné tě navštívit." No jo... je to nádherný, ty vole!
„Ahá... tak to je fajn. Dlouho jsme se neviděli." A byla bych radši, kdybychom se neviděli ani teď,ale když už jsi tady...
„To je pravda. Měli jsme s Kolem spoustu zařizování a to nám ještě nekončí. Jenom tudy projíždíme, takže se, bohužel, dlouho nezdržím." Bohužel?Bohudíky! Alespoň mě nebudeš otravovat.
„To je škoda...Myslela jsem, že tu budeš dýl."
„To bych samozřejmě moc rád... Moc si mi chyběla."
„No jo... to ty mně taky." No vlastně... Ne! Vůbec ne!
„Víš, jaké to pro mne bylo?Takovou strašlivou dobu bez tebe? Jel jsem za tebou do New Orleans,ale tys tam nebyla. Zasáhlo mne to. Nevěděl jsem, kde jsi a štvalo mě to! Kol měl pak nápad podívat se sem a hurá! Tady se skrývá moje kráska! Nevím, jak ho to napadlo, ale jsem mu opravdu vděčný."No úžasný! Vyřiď mu ode mě poděkování! Ten mě najde vždycky, ale Finnovi to říkat nemusel... Finn už stojí až u mě a zvedá mě ze židle. Tady se mi to teprve začíná líbit. Nikdy jsme spolu neuměli moc mluvit. Zajede mi rukama pod vlasy a přisaje se mi na rty. Líbá jemně, měkce a pomalu, ale oba dva moc dobře víme, že za chvíli to začne prohlubovat, strhá ze mě oblečení a skončíme na rozlámaný posteli. Ahaa... že by už...? Začíná prohlubovat náš polibek. Pořád prudčeji přiráží a namáčkne mě na zeď. Svoje polibky přesouvá na můj krk a rozepíná mi halenku. Šup a je dole. Dobře, dobře... Přetahuju mu triko přes hlavu a pak se věnuju jeho kalhotám... Ty zkurvený pásky! Kdyby neexistovali, bylo by hned všechno jednodušší. Mezi tím, co seperu s tím páskem, Finn přesunul svoje ústa na moje prsa. Bože!Pásek povolil, kalhoty spadly na zem a Finn je odkopl bůhví kam. I moje kalhoty už jsou dole a díky Finnově upírskýmu superběhu se právě nacházíme v mým pokoji v patře a já jsem přimáčklá jeho tělem na posteli. Jedním pohybem jeho ruky jsou moje kalhotky roztržené na půl a druhým pohybem ruky se zbavuje i jeho trenýrek. Vnikne do mě a přiráží tak silně, že se ta postel třese jako by bylo zemětřesení nejvyššího stupně Richterovy stupnice...
Probouzím se ve voňavé posteli. Sama... Sama? Kde je Finn? Možná se mi to nakonec jenom zdálo. Né... nezdálo. Moje kyčle mi naznačujou přesný opak toho, v co jsem doufala. Ale kde je ten Finn? Nikdy před tím se takhle nevypařil. Vstanu... stěží,ale vstanu z postele, vlezu si do županu a sejdu po schodech dolů do kuchyně. Okamžitě si beru hrnek a postavím si vodu na kafe.
„Rušná noc?" Rejpavá otázka, ironická intonace. Enzo. Neodpovím mu. Stejně je mu to už jasný a ptá se jenom proto, aby si mohl rejpnout. „Já vám nic nevyčítám. Jenom byste to mohli příště udělat tak, abych se nemusel bát, že mi každou chvíli spadne na hlavu strop. A taky nechápu, proč se ten tvůj Casanova ráno tak brzo vytratil. Viděl jsem akorát jeho záda ve dveřích." Ježiš, co je mu do toho?
„Možná se chtěl ušetřit rejpavých keců mýho spolubydlícího. A já teď jenom lituju, že jsem se nevypařila s ním."
„Ale notaak! Nebuď zlá. Já tě mám přece rád. Jsi moje kamarádka... Zajímá mě,s kým chodíš."
„Tak za prvý - nechodím s ním! A za druhý- na tohle kamarádíčkování ti mám skočit, jo? Jsi falešnej jako rozlazená kytara." zaleju si kafe a odcházím zpět do pokoje.
„I rozlazená kytara se dá naladit."
„Jo? Tak to si začni šetřit na ladičku." křiknu ještě a mizím ve svém pokoji. Vlezu si do postele, kafe položím na noční stolek vedle a zapnu notebook. Znáte to, ne? Facebook, youtube... normálka.Pitbul? Ererique Iglessias? Ne, dneska ne... Zapnu si nějakej remix písniček a plně se ponořím do světa facebooku. Cože? Tři žádosti o přátelství? To se jen tak nevidí... Ale je fakt, že už jsem tu dlouho nebyla. Taak, co je nového? 'Peter Grassl je ve vztahu s Marlene Smith.' No to snad ne! Proč zrovna s ní? Vždyť ona je strašná kráva. Namyšlená, nafintěná egoistka se slepičím mozečkem! Co na ní sakra ten Peter vidí? Ani si nedokážete představit, jak moc mě to štve. Peter byl moje první opravdová láska. Co na tom, že je o čtyři roky starší? Pro mě to byl vždycky 'Pan Božský'. Šílela jsem už jenom z toho, že jsem ho potkala ve škole na chodbě. To už si spolužačky klepaly na hlavy, ale mě to bylo jedno... Byla jsem jím posedlá. Pak jsem z toho sice trochu vyrostla, ale pořád na něj vzpomínám jako na první lásku a sere mě, že je s touhle krávou! Nechápu to, vždyť ona je... „Kurňa, co je zas?" Někdo, tak na 90% Enzo, klepe nadveře.
„Promiň krásko, ale máš tu návštěvu."
„Kdo je to?"
„Jméno neřekl. Je to vysokej blonďák. Tvrdí, že moc dobře znáš jeho bratry a že jeden z nich byl ten tvůj noční návštěvník. Jo, a abych nezapomněl... Je z něj cítit upířina."Kol? Finn říkal, že je taky ve městě, ale co dělá tady? Určitě nepřišel jen tak, pro nic, za nic... „Tak mám ho pustit nebo ne?Kupodivu totiž zůstal stát venku, i když mu je určitě natuty jasný, že dovnitř může normálně." No jo, to je celej Kol...je mu přes tisíc let a pořád má chuť si se vším hrát.
„Jo,ať jde dál..."
„Díky, už jsem se pozval." Otevřou se dveře a v nich stojí Kol a za ním nehybně leží Enzo. Okamžitě vystřelím do sedu.
„Co si mu udělal?"
„Klid. Jenom jsem mu zlomil vaz. Poslouchal by nás... a já potřebuju něco vysvětlit." No skvělý! Na to mám tak náladu!
„O co jde?"
„No, víš... Přijel jsem sem s Finnem. Byl strašně zoufalej, když tě nenašel v New Orleans, ale to je teď jedno.Prostě sem přijedu a říkám si, že si dám malou svačinku,ostatně jako vždycky... Vyhlídl jsem si jednu takovou pěknou slečinku, trochu si s ní popovídal... ale neuvěříš tomu, co se stalo. Když jsem se do ní zakousl..."
„No, myslím, že se nechám poddat."
„Zjevil se ten tvůj kamarádíček Damon a začal mě přesvědčovat o tom, abych tu holku nechal na pokoji,protože jinak bych se pak zodpovídal svýmu bráškovi. Tady z toho vyplývá jedna prostá otázka. Co, sakra, dělá Klaus v Mystic Falls a proč je ta holka pro vás všechny tak důležitá!? A až mi tohle vysvětlíš, byl bych moc rád, kdybys mi řekla, kde bydlí ten šmejd, kterej do mě, hned po zásahu toho tvýho kamaráda,vystřílel asi tak patnáct dřevěných kulek..."
„Stačilo by, kdyby sis ty svoje hrátky s lidma a ty svoje 'svačinky' jednou odpustil. Svět by byl hned jednodušší!"
„Oba moc dobře víme, že jsem si sem nepřišel pro poučování a rady, co mám a nemám dělat! Chci vědět, čím je ta holka pro Klause a Damona tak důležitá!"
„Ničím zvláštním. Damon je do ní zamilovanej a Klaus jí chrání, protože od ní něco chce.Normálka ne?"
„Co by od ní mohl Klaus chtít?"
„Nevím.Je to Benetová... Předpokládám, že nějaký kouzlo."
„Takže Klaus něco chystá a potřebuje k tomu čarodějku z jednoho z nejmocnějších čarodějnických rodů vůbec... Tomu říkáš'nic zvláštního'!?"
„No promiň, ale už jsem si tak nějak zvykla na to, že Klaus něco chystá. A je úplně jedno, jestli je do toho zapletená i moje sestřenice nebo ne!" Tohle jsem neměla říkat... A kurňa! Proklínám se!
„Ona je tvoje sestřenice?"
„Jo. A co to mění? Řekla bych, že nic.Prostě je jedno, že je do toho zapletená čarodějka. Klaus je prostě šmejd a ať se snaží o co chce, mě už tím prostě nepřekvapí."
„Takže ty a Damon jdete proti Klausovi a tý holce, ale zároveň tu holku Damon chrání? To mi prostě nějak nesedí."
„Dřív spolu něco měli, jenže potom jí Damon donutil zapomenout a odjet z města. Jenže teď, když se vrátila,se jí snaží přesvědčit, že je Klaus hajzl a tak dál..."
„A ona je s Klausem proč?"
„Nevim... prej jí zachránil život nebo co... tak mu slíbila nějaký kouzlo."
„A proč jsoutady?"
„Ona do teď, díky Damonovi, nevěděla, že je čarodějka. Přijela sem za svojí babi, aby jí pomohla."
„A Klaus jí jako dělá garde, jo?"
„Vím to, co vím. A to už jsem ti všechno řekla. A hlavně už mě nebaví hrát tuhle hru na zpověď. Takže jestli je to všechno, co si po mně chtěl, můžeš jít." Už mě to nebaví. Mám ho fakt ráda. Líbí se mi a možná bych si i dokázala představit život s ním, ale štve mě ta jeho ukrutná arogance. Přijde jenom, když něco potřebuje a mě už to nebaví! Teď už ví všechno, co chtěl a může jít. Otevřu mu dveře.
„No, vlastně bych chtěl ještě jednu věc... dělat...s tebou." Zavře dveře a vezme mě za ruku.
„No to je moc pěkný, ale za dveřma pořád leží polomrtvej Enzo."
„A to vadí? Když se probudí dřív a bude slídit, ovládnu ho."
„Kole...mám toho dneska už vážně dost a to ten den teprve začíná."
„Nojo, vlastně! Já zapomněl, že tu byl Finn. To ti dal tolik zabrat?"
„No, nebudu říkat, že ne, protože dal, ale nevím,jestli by tenhle barák přežil další upíří sex."
„Barák,barák... kašli na barák! Ty bys ještě jeden upíří sex přežila, ne? Tak co? Jdeš do toho?" Ach jo, na co si tu hraju?
„S tebou? Dokonce, i kdybych to přežít neměla." sotva to dořeknu, Kol mě srazí na postel a ve dvou vteřinách mi sedí obkročmo na stehnech a už je bez trika. To je rychlost...Líbá mě na krk, na rty, na tváře... a strhává ze mě triko. No a co, že je moje oblíbený? Teď je prostě na dva kousky. Co řešit? Líbá mě znova na krk, na břicho a na prsa. Chvíli pokouší háčky na mojí podprsence, ale když mu to pořád nejde rozepnout, kašle na to a taky jí rozerve.
„Víš, Kole, jámám svoje oblečení vlastně celkem ráda..." říkám mezi vzdechy, protože Kol mi právě dráždí jazykem bradavky. Za chvíli má však rty u mých a políbí mě.
„Myslím, že tohle za těch pár kusů oblečení stojí." Rozepíná mi kalhoty a, tentokrát už opatrněji, je sundává i s kalhotkami. Převalím ho, stěží, ale převalím, na záda a zasypávám ho polibky po celém těle a rozepínám mu pásek od kalhot. Taky by se mi teď hodilo to jen tak lehce roztrhnout a hotovo... Taak a rozepnuto.Ještě knoflík, zip... A jsem namáčklá zádama na zdi. Naproti mně stojí nahý a dokonale obnažený Kol a s úsměvem mi kouká do očí. Chci ho obejmout nohama kolem pasu, dokonce už se chystám to udělat, ale v tom momentu se prudce otevřou dveře.
„Co seto tu... No to si snad děláte prdel?" Enzo! Ten vlezlej šmejd vždycky všechno zkazí! Než se naděju, Kol už stojí naproti němu.
„Půjdeš teď dolů, uděláš si kafe a na všechno, co se tady stalo, zapomeneš. Na všechno, rozumíš!?"
„Rozumím."Enzo se otočí a odchází. Mezi tím se jdu oblíct. Je to pryč. A navíc musím za Damonem. Určitě pro mě má zase nějakou práci.
„Enzo kafe nepije." Podotknu směrem ke Kolovi a beru si ze skříně nový věci.
„To už jako končíme,jo?"
„Promiň, ale je to tvoje chyba... Kdybys mu nezlomil vaz a radši ho rovnou ovlivnil, ať vypadne z baráku, mohli jsme teď dělat něco jinýho... Na, tady máš kalhoty."
„Já nechci kalhoty..." řekne a pustí je na zem. „Já chci tebe!"
„To já tebe taky, ale..."
„Žádný ale! Jen ty, já a postel."Stojí už opět naproti mně a hladově dobývá moje rty. Couvám,ale on absolutně nehodlá přestat. Zastaví se, až když moje záda narazí na dveře od skříně. Au! Mám zaraženou kliku od skříně v páteři. Kola to ale očividně nezajímá a pořád mi jaksi zvedá levou nohu. Naskočím na něho a on mě odnáší do postele.Ležím na zádech a on mě líbá na rty, krk, prsa, břicho a pak do mě zajede jazykem. Ten si mě umí rozdráždit. Znáte to? Ten pocit eufórie? Je úžasný, že? Možná jsem dokonce promáčela celou postel. Kol přestane a stejnou cestou se svým jazykem vrací zpět k mým rtům. Políbí mě a zasune do mě svůj penis. Je úžasnej... myslím tím teď Kola. Mám ho vážně strašně ráda,ale zdá se mi, že jemu jde jenom o sex. Kterej je s ním,mimochodem, taky naprosto dokonalej... Užívá si to... To Finn nedělá. Finn je tvrdej a je mu jedno, jaký je to pro mě.Nezajímají ho moje pocity. Ale Kol... Je jemnější. Sice prudší a divočejší, ale pořád jemnější. Přichází konec... Myslím,že jsem právě kousek od zdolání vrcholu Mount Everestu. A koukám, že nejenom já... Tváří se jak Anděl! Padlý anděl,poslaný na zem za trest za bezvýznamnej přestupek proti morálce.Je tak uvolněný a nad věcí... to se moc často nevidí. Bože můj!
„Kole..." Myslím, že jsem hotová... A to jak fyzicky,tak i psychicky. Kol ještě chvíli doráží, ale pak se svalí na záda vedle mě a prudce oddychuje. Otočím na něj hlavu a chvíli ho pozoruju. Trochu zpocenej, rozcuchaný vlasy a blaženej výraz na tváři. Sice sotva popadám dech, ale musím mu to říct... Už to v sobě nemůžu dál dusit. „Kole..." ohlédne se na mě a já se utápím v jeho nádherně hnědých očích. „Miluju tě."Tak a je to za mnou. Celkem se obávám reakce. Uculí se na mě jako sluníčko – to je dobrej začátek... jenže pak obrací pohled zas zpět do stropu.
„Jo... to je fajn." Jasně! Díky za oplacení mýho vyznání lásky. Kašlu na to! Proč bych se měla snažit, když jsem mu naprosto ukradená? Nemá to cenu. Ale já ho chci, potřebuju ho! A taky ho dostanu... Musím! Zvednu se z postele a jdu ke skříni, kde si navleču spodní prádlo. „Někam odcházíš?" Najednou tě zajímám, jo? No jasně!
„Musím už jít. Celkem jsem se zdržela. Damon mě bude shánět."
„Damon, Damon! To je pořád Damon sem, Damon tam... Co s ním máš, že jsi na něm tak závislá? To si jdeš dát ještě jedno kolo?"
„Ne..."A i kdyby... proč to chceš vědět, když jsem ti naprosto ukradená? „Nejsem na něm závislá. Jsme kamarádi a kamarádi si pomáhají."
„Pomáhají, jo? Ale já jsem tvůj kamarád, ne?Proč teda nechceš pomoct mně?"
„To by mě zajímalo, s čím bych ti tak já pomohla... Pokud vím, ty máš na špinavou práciFinna."
„Věř tomu, že s tímhle mi Finn nepomůže. To, s čím potřebuju pomoct, se skrývá přímo tady v pokoji... přímo pod touhle peřinou... Nechtěla by ses na to podívat?"
„Děláš,jako bych to v životě neviděla... Moje rada? Máš dvě ruce, tak je použij. Ale, prosím tě, jdi alespoň do koupelny a nezaser mi postel, jo? Blbě se to pere..." Odseknu s úsměvem a otevírám dveře.
„Ale no tak..." Kol už je zase u mě a rozepíná mi knoflík od košile a líbá mě na krku.
„Musím už jít."
„Ne,nemusíš."
„Kole... nech toho!"
„Ale proč? Damon počká."
„Kole..." Pořád ne a ne přestat. Zaměřím na něj svůj pohled a silou vůle ho pošlu k zemi. Drží se za hlavu a křičí bolestí. Nechci mu ublížit... ale s ním to jinak než přes bolest nebo smrt nejde. „Promiň Kole, jinak to vážně nešlo..." řeknu potichu a odcházím.