Ta holka je fakt hrozná! Vždycky se vypaří beze slova. Konečně se po tolika letech vrátila a jenom tak si přijde, pozdraví, řekne,že tu bude 14 dní a pak se jen tak vypaří a ani nezavolá. K čemu jsem jí asi dával to číslo? Když už mi nechce volat, mohla by ten zatracenej telefon alespoň zvednout. Mám o ní strach. Co když se jí něco stalo? V tomhle městě je normální, když se někdo"jen tak" ztratí. Vsadil bych se, kdyby v tom měl prsty ten upíří parchant Damon. Dřív se kolem ní pořád motal, což pro mě nebylo zrovna příjemný, ale to je teď jedno.. Teď, když přijela, tak ji chtěl třeba zpátky, ona ho odmítla a on se naštval a pohřbil jí někde v lese. To by mu bylo podobný.
„Čau Jamesi. Vypadáš strašně! Nad čím zas uvažuješ?" moje malá starostlivá sestřička. Vždycky na mě všechno pozná.
„Ahoj Rosie. Ztratila se mi kamarádka... Myslím, že v tom má prsty Damon."
„Taková pěkná bruneta, asi metr sedumdesát, čarodějka...?"
„To je přesně ona! Mishelle. Viděla si jí?"
„Na tu bacha bráško. Motá se kolem ní Klaus."
„Kde by k ní Klaus přišel, prosím tě?"
„No, můžeš se jich zeptat sám." řekne Rosie a hodí hlavou směrem ke vchodu do Mysticu. Stojí tam Mishelle a vedle ní... No to mě podrž! Vážněje to Klaus Mikaelson!
„Neboj... zeptám se."
„Jamie...Buď opatrný." dodá a odchází. Je sice o dva roky mladší než já, ale vždycky byla trochu napřed. Podívám se zpět na Mishelle. Něco řeší s tím hybridním bastardem a pak on jde někam do pryč a ona směrem ke mně.
„Ahoj Jamie."
„Ahoj."odpovím nevzrušeně a bez zájmu a dál se věnuju svojí práci.
„Co se děje?" No jasný, dělej, že o ničem nevíš!
„'Neboj Jamie,' říkala..."
„Sorry... říkala jsem přece, že budu něco řešit s babčou. Trošku se to protáhlo, nemůžu za to."
„Ne, ne... můžu za to já. To já jsem ti totiž tisíckrát nezvedl telefon!"
„Strávila jsem tejden v neuvěřitelných mukách, tejden v nesnesitelnejch bolestech. Promiň, že jsem neměla na telefon ani pomyšlení."Sakra, sakra... Zas jsem to posral. „Nedokážeš si představit,jaký to bylo peklo."
„Věř tomu, že dokážu..."
„Co jsi říkal?" Já to řekl nahlas? To jsem neměl...
„Jen, že se omlouvám..."
„To je dobrý... chápu to." Musím teď říct něco chytrýho. Ona neví, co jsem zač a to s tou bolestí...Normální člověk by v tom měl trošku zmatek, protože by netušilo co jde.
„Měla jsi peklo? Babča tě nutila uklízet?"Zmateně se na mě podívala, ale po tom jako by prozřela a usmála se na mě.
„Kdyby jenom uklízet!" Tázavě se na ní podívám. To mi jde.. Chtěl jsem jít dřív na herectví... „Musela jsem i prát a vařit."
„No... tak to se divím, že ještě žiješ."
„To já taky, veř tomu."
„Já ale nemyslel tak úplně kvůli uklízení..." Podezíravě se na mě podívá.
„Jamesi, o co tu jde?"
„O Klause. Pracuješ sním? Proč? Jen tě využívá, protože z nějakýho důvodu potřebuje čarodějku. Copak to nechápeš?" Tak a teď jsem prozradil svou roli. Už chápu proč mě na to herectví nevzali...
„Co jsi zač?" zeptá se pevným hlasem.
„Jsem barman. Co bych měl být?"
„Já nejsem blbá, Jamesi. Vyklop to!"
„Jsem jenom pitomej barman, ale moc dobře vím, co se v tomhle městě děje. Vím, co tady žije za lidi."
„No dobře... řekněme, že ti to žeru... Jak znáš Klause?"
„Rodina původních? Nicklaus, Kol, Finn, Elijáš, Rebecka a Freya... Zná je každej, kdo je jenom trochu v obraze."
„Jo, jasně."Nevěří mi. Taky bych si asi nevěřil po tom, co jsem tady plácl.Zavětřím. Divnej pach... Upírskej. Otočím se za tím pachem. Damon! Ve stejné místnosti jako Mishelle... Je to tu zas. Ten pocit bezmoci, když spolu někde byli, smáli se, líbali, dotýkali...Proč nemohla zůstat se mnou? Jasně... Byl jsem tenkrát jenom barman. Co je to ve srovnání s upírem. Život barmana je nudnej a nezáživnej, ale život upíra? Samá smrt, dobrodružství a bůhví, co ještě. Měl jsem ho celkem rád... Vlastně mi vůbec nevadil, než mi jí přebral. Můžu mu teď akorát tak poděkovat za to, čím kvůli němu jsem, protože to kvůli němu jsem jí zabil. Nevinnou dívku. Byl jsem na něho naštvaný a ona mi stála v cestě... Odstrčil jsem jí silněji než jsem chtěl a ona se uhodila o kámen do hlavy. Nechtěl jsem jí zabít...
„No né...Koukám, že stará láska nerezaví." Víc arogantně už to nešlo?
„Neuvěřitelný... Právě jsem chtěl říct to samý."podotknu a kousek poodejdu k nějakýmu chlapíkovi, kterej chce zrovna platit. Při tom pozoruju, jak si Damon sedá vedle Mishelle. Nevděky zatnu zuby a beru od týpka peníze.
„Tohle je ta velká pařba, co jsi plánovala?" ptá se jí Damon.
„Jaká velká pařba? Říkala jsem malá rozlučka Chci jenom zapít to, že odjíždím." Cože to? Už odjíždí? Byla tu jenom tejden a z toho jsem jí viděl dvakrát.
„Odjíždíš?" Vhrknu na ní a Damon jenom protočí očima.
„To tě rodiče nenaučili, že cizí rozhovory se nemají poslouchat?"
„Proč si mi to neřekla?" Úspěšně přehlížím Damonovu poznámku a věnuju se pouze svým myšlenkám.
„Nenapadlo tě třeba, že jí za to nestojíš?" Už začínám mít těch jeho poznámek dost...
„Damone!" okřikne ho Mishelle a Damon se zklidní.„Chtěla jsem ti to říct, ale tys tady začal mluvit o tom... o tom problému a pak už jsme se k tomu nedostali."
„O problému? Zlobí tě sestřička? A kdepak vůbec je?" On se musí srát prostě do všeho. A kde je vůbec Rose? Přejíždím pohledem po místnosti. Sedí u stolu s nějakým klukem. Kdo to sakra je?Mohl bych to jít omrknout.
„Roberte, vezmi to tu za mě na chvíli..." řeknu, právě přicházejícímu, číšníkovi a jdu ke stolu, kde sedí Rose. Provedu to nějak nenápadně... Třeba se zeptám, jestli si ještě něco nedají nebo tak. Sebejistě si kráčím k jejich stolu a celkem s hrůzou zjišťuju, že ten chlap se kterým moje sestřička sedí je pan Niclaus Mikaelson. Ještě před chvílí mě varovala před Mishelle, protože se s ním stýká a teď si s ním sedí ona sama a popíjí si bůh ví co... „Rose. Můžeme si promluvit?"řeknu, když jsem konečně u nich.
„Ona teď mluví se mnou."ozve se Klaus.
„Jo, to vidím. Ale já jsem její bratr a potřebuju s ní něco NUTNĚ probrat." A nečum tak na mě, tady mě zabít nemůžeš... Káravě se podívám na Rose a ona protočí očima, ale pak se podívá na Klause a usměje se.
„Hned jsem zpátky." Chytnu jí za ruku a s rychlým krokem jí táhnu do skladu. „Jamesi, co se děje? Hrabe ti?" zastavím se a otočím se k ní čelem.
„Opravdu? Klaus? To nemyslíš vážně?"
„To mě sem táhneš jenom kvůli tomuhle? Myslela jsem, že jde o něco... horšího."
„Horšího? Horšího? Tohle se ti zdá málo hrozný? Říkala si, že si mám dávat pozor na Mishelle, protože se paktuje s Klausem a pět minut na to tě vidím, jak si sním klábosíš u skleničky skotský. Co to má sakra znamenat?"Rose protočí očima a vzdychne.
„Chci mu pomoct."
„Noty se mi snad zdáš!? Nepraštila ses do hlavy nebo tak?"
„Jamesi...Až sem přijde ta mrcha jeho matka a mi ji necháme Klause zabít,zemře spousta lidí..."
„Umřou upíři, co je na tom špatnýho?"
„Jsou mezi nima i kamarádi."
„Ne moji..."
„Jasně. Víš co? Jdi se bodnout! Já Klausovi pomůžu, i kdybys mě měl zamknout do sklepa. Je to moje rozhodnutí a ty ho nezměníš. A ani nikdo jinej! Měj se Jamesi." Tak tohle ne! Je mladší než já a já jí mám na starost! Nenechám jí přidat se k tomu bastardovi.
„Rose stůj! Okamžitě se zastav!" Vždycky byla paličatá a vždycky dostala, co chtěla.„Řekl jsem ti, aby ses zastavila." řeknu, když k ní dojdu a chytím jí za zápěstí. Proměnily se mi oči. Cítím to. Nechtěl jsem, aby se to stalo, ale tohle mě vážně naštvalo. Chce pomáhat Klausovi. To už se všichni zbláznili?
„Ale, ale, ale... Copak to tu vidím?" Klaus. Zas se plete do věcí, do kterých mu nic není.
„Nic. Už odcházím." Řekne Rose a otočí se k odchodu.
„Já si nemyslím... Tvůj bratr dělá trochu problémy, co?" Odporuje jí Klaus, přičemž ze mě nespustí oči.
„Ne... Můj bratr se mě jenom snaží chránit. Nechápe totiž, že už jsem dospělá a dokážu se ochránit sama." Klaus přistoupí blíž a ušklíbne se.
„Neboj kámo, já jí ochráním."
„Ani se jí nedotkneš!"
„Hah... co chceš dělat? Jsem hybrid. Ty mi nesaháš ani po kotníky. Kdyby bylo po mým, teď by tě Rose pohřbívala." On se mi vysmívá? Směje se mi přímo do obličeje. Zaleskne se mi v očích. Když to Klaus spatří, začne se měnit. Tak tohle bude ještě zajímavý...
„Co se to tu děje?" Přiřítí se Mishelle a hned za ní v závěsu se drží Damon.
„Ale né... vy zkazíte všechnu zábavu!"zaskuhrá Klaus a jeho obličej se mění zpátky.
„Mě to jako zábava nepřijde." Ohradí se na něj Mishelle.
„No... záleží na úhlu pohledu." řekne Damon a povytáhne obočí.
„Nepomáháš mi... Klausi, co ses právě chytal udělat?"
„Ale notak Mishelle, vždyť mě znáš..."
„No právě Nicku... znám. A mám tě ráda, tak mi prosím tě neříkej, že si ho chtěl zabít."
„Né... co si o mě myslíš? Chtěl jsem ho jenom trochu odstranit z cesty." No v tom je ohromnej rozdíl. Mishelle chce něco namítnout, ale Klaus je rychlejší.
„Je zvláštní vidět zrovna nás pět takhle pohromadě."
„Jo, tak si to užívej, dokud můžeš, protože už se to nebude nikdy opakovat."Namítnu a odcházím.
ČTEŠ
Duše nadpřirozených
Bí ẩn / Giật gânMishelle vede celkem nudný život v městečku New Orleans. Žije si podle hesla: "Sex, drogy a roc'n'roll", ale moc dobře ví, že jí to nenaplňuje. Jako by to nebyla ona, jako by jí něco říkalo, že se má její život ubírat úplně jiným směrem... Jednoho...