Duše nadpřirozených

Nečekaný zvrat

„Už je to hotové skončily jsme." Pronese unaveně babča hned, jak přestanu skuhrat bolestí. V očích mám slzy a cítím, jak se mi do plic konečně dostává kyslík a odchází bolest hlavy. Všechno pomalu ustupuje. Tohle bylo snad horší než strávit věčnost v pekle! Ale už alespoň vím, jak to všechno bylo. Pamatuju si to. Všechno... upíry, vlkodlaky, čarodějky, dokonce i Klause a to bych se zapřísáhla, že jsem ho nikdy před tím neviděla...Rvačky, kouzla, hádky, románky. Románky... Doteky s Damonem. Bylo to krásný, ale nevím, jestli chci zpět. Nejen k Damonovi,ale ke všemu tomuhle kompletně. Co je to za život? Nic si pořádně neužiješ, pořád problémy a starosti.
„Tak co? Měla jsem pravdu?"
„A s čím jako?"
„S Klausem? Ovládal tě?" Ona je tím normálně posedlá, nebo já už fakt nevim.
„Ne, neovládal. A svůj názor na něho neměním. Je na mě hodnej... vlastně, vždycky byl."
„O čem to mluvíš?"
„To je jedno. Nechci teď řešit Klause. Nechci teď vlastně řešit nic. Musím si to totiž nechat projít hlavou, ale chci ti říct jedno... Příště, až mi budeš chtít vymazat vzpomínky na celej můj život, tak to se mnou nejdřív prober, než si pošleš Damona."
„Mishelle, pochop, že jsem..."
„Co? Neměla na vybranou? To je fuk babi... nechci to slyšet. Jdu se projít."Beru si bundu, kabelku a jdu ke dveřím.
„Ne. Nesmíš teď nikam jít. Je šero a venku se poslední dobou potuluje spousta divných lidí."
„Jo, každej je svým způsobem divnej. A šero mám ráda."
„Ale ty to nechápeš. Jsou tu bratři Mikaelsnovi."
„To já vím. S jedním z nich jsem přijela, pamatuješ?"
„Nemyslím teď Klause. Myslím ostatní." Co? Elijáš je tu taky? No... to bude ještě zajímavý. Ale co na tom.
„Jo, to taky vím. S jedním z nich už jsem měla taky tu čest. Myslím, že se jmenoval Kol..." Hlavně se nezmiňuj o Elijášovi...
„Kdy si ho potkala?"
„Když jsem šla z klubu. Pár hodin před tím, než jsme začaly s tímhle odhalováním. Spletl si mě se svojí svačinkou a měl v plánu mě vysát. A taky by to udělal, kdyby nepřišel Damon a nějakej Blunt..."
„A to chceš jít po tomhle ještě v noci ven?"
„Jo, chci! Potřebuju se prohrabat tím vším, co se mi právě dostalo zpět do hlavy. Nebojím se ho!"
„Nikdy ses ničeho moc nebála, ale musíš po..."
„Ne,babi. Já jdu a ty mi v tom nijak nezabráníš. Leda bys zase poslala Damona, aby mě donutil. Ale néé... Já zapomněla. On vlastně nemůže. Ten náramek, cos mi šoupla do tašky, když jsem odjížděla... Za tu dobu, co jsem byla v New Orleans, jsem ho neměla ani jednou na ruce. To jen, když jsem jela sem, aby se neřeklo... Ale teď mi přijde jako dobrej nápad ho nosit. Nikdy totiž nevíš, kdo z tvých milovaných má zrovna v plánu ti vymazat paměť. Musím jít. Potřebuju kyslík." Tak jo...boty zapnutý a ádié babičko! Zabouchnu za sebou dveře a odcházím. Půjdu se asi projít do parku a zakempím to v Mysticu. Cítím se a jednou úplně jinak, než když jsem tudy procházela minulý týden. Po těle se mi rozlejvá jistota. Aby taky ne, když už vím, co jsem zač. Dorazím do parku, sednu si na opěrátko lavičky a zapálím si cigáro.
„Proč kouříš? Je to nezdravý."
„Je to moje zdraví, pokud vím. Tak se o něj nestarej."
„Páni! Co se to s tebou stalo? Seš nějaká jiná, než minulej tejden, když jsme se viděli naposled... možná víc taková... sebevědomá..." Kdo to sakra je? Damon určitě ne, Klaus taky ne... jedině ten Blunt a nebo Kol. Otočím se za sebe, kde do teď někdo stál a povídal si se mnou. Jenže nikdo tam není. Zase. Začínám si pomalu zvykat, že vždycky, když sena někoho otočím, najednou prostě zmizí. Nebo jenom možná trpím halucinacemi a potřebuju akorát tak dobrej ústav. Zajímalo by mě, kde je tady nejbližší blázinec. Otočím se zpátky a přede mnou stojí Kol. Kur-ňa, to je debil! To jako nechápe, že těchhle věcí se normální člověk prostě běžně lekne? Fuj!Kretén jeden blbej. Nedávám nic najevo a jen potáhnu ze své cigarety.
„Kole. Ráda tě zase vidím."
„I já tebe.Musím se přiznat, že tvoje krev mi obzvlášť chutnala. Problém je v tom, že ti tak na 110% stojí za zadkem Damon a ten lovec.Ne, že bych si s nima neporadil, ale přece jenom jsem dobrá duše." Dobrá duše? Právě jsem se kvůli němu málem udusila,ale on je dobrá duše... Velice vtipné!
„Pozor! Tady něco smrdí!"
„Co??"
„Samochvála, Kole, samochvála!"
„Možná tě nakonec přece jenom zabiju."
„Tak do toho. Tím mi leda tak projevíš laskavost."
„Dělat ti laskavost? Ne, to ne.Ale víš co? Mohl bych tě přeměnit. Nakonec. Asi by to bylo nejlepší řešení. Damon by byl rád, že s tebou může být na věčnost, Jane by, svým způsobem, pořád měla sestřenici a já bych překazil plány svému proradnému bratrovi."
„Ať žije hrdina!" podotknu ironicky. Je to pokrytec.
„Víš co?Už mě vážně nebavíš." Řekne, kousne se do ruky a přitiskne mi jí k puse. Super... bude ze mě upír. Paráda! Nic víc jsem si v životě nepřála!
„Kole! Jdi od ní pryč!Hned!" Nicklaus... Kol odstoupí, ale jen o kousek, aby mě měl pořád na dosah.
„Nicklausi! Rád tě vidím, bratře."
„Já bych tě daleko raději viděl za jiných okolností, bratře." To slovo ‚bratře' vyplivl Nick, jako by chtěl zvracet...Každopádně jsem strašně ráda, že je tady. Nechci být upír!
„Já si naopak myslím, že tyhle okolnosti jsou skvělý na to, abychom si popovídali."
„Víš, je pro mě značně nepříjemné si s tebou povídat, když vím, že ona má v těle tvojí krev a že může každou chvílí zemřít."
„Oto víc by ses měl snažit mě nenaštvat."
„Já ti přísahám, že jestli na ní ještě sáhneš, tak tě budu mučit tak dlouho, než začneš sám prosit o smrt."
„Jenže na to ty nemáš, Klausi. Kdyby jo, udělal bys to už dávno. Navíc, kdybys mě teď chtěl náhodou zabít, stihl bych to ještě k tý tvojí kamarádce a bum... jak snadno se dá zlomit vaz. Pak bys měl možná větší vztek a opravdu bys mě chtěl zabít, jenže znáš pravidla... Umřu já, umře ona taky. No, ale... možná že by tito už bylo ukradený, ne? Mrtvá nebo upír... svoje schopnosti ztratí tak jako tak, takže už ti bude ukradená, nemám pravdu? A ty pak půjdeš škemrat o pomoc k její zvrácený sestře a budeš se snažit jí dostat na svojí stranu." Co to zas mele za sračky? Vždyť já sestru nemám! Jsem jedináček...!
„Počkat momentík. K mojí sestře?"
„Ále chudáčku... Ty to nevíš,co? Jste sestry. Ty a Jane..." No tak to snad ne! Jako vážně?Jo, OK... Sestřenici jsem ještě překousla a to celkem bez problémů, ale sestra? To je kravina! Musela bych o tom přece něco vědět. Jane by mi to řekla... Jenom se mě snaží vykolejit....
„Jo, dobrej pokus, ale na tohle ti neskočím.Snaž se dál." Vypadá nabroušeně, ale jinak se tváří stejně povrchně jako naposled. Myslím, že už ho mám prokouknutýho a to jsem ho viděla dvakrát a ještě tomu byla pokaždý skoro tma.
„Mishelle, on má pravdu. Ty a Jane jste sestry. Chtěl jsem ti to říct..."
„Ale neřekl...!"
„Co si tohle dohadování nechat na doma? Nejsem na to zvědavej!"
„O co ti jde Kole?" Křikne Klaus a popojde pár kroků dopředu.
„Chci vědět, co zase chystáš Klausi. A ještě jednou se pohni a zabiju jí!"
„O tohle ti jde? Prostě chceš jenom vědět, co dělá tvůj bratr ve svém volném čase? Nemyslíš si doufám, že ti nato skočím, že ne?"
„Chci vědět, jestli mě to nějak neohrozí."
„No jooo... celej ty! Ale když tě to tak zajímá,jde o naší matku."
„Chceš jí oživit? Zbláznil ses?"No... Kol asi nebude jeden z těch milujících synů...
„Nechci jí oživit! Chci jí zničit!" A jak tak poslouchám Klaus je na tom podobně... Buď jsou to nevděční parchanti a nebo byla jejich matka pořádná svině.
„Je mrtvá Niku! Zabili jsme jí... Ta tvoje posedlost jejím zničením jednou zničí nás všechny!"
„Nejsem tím posedlý. Vím mnohem víc než ty,Kole... Když jsme zabili naší matku, měl jsem radost. Ohromnou radost! Konečně je po ní! Naše rodina bude mít konečně klid.Jenže mi to přišlo..."
„Až moc jednoduchý?" Neodpustí si Kol uštěpačnou poznámku.
„Znáš mě... Pátral jsem a našel. Naše matka potřebovala pojistku. Tušila, co s ní hodláme udělat a, samozřejmě, se jí to moc nelíbilo... Potřebovala kouzlo. Jenže sama na sebe kouzlo v takovém ohromném rozsahu, jak potřebovala, uvalit nemohla. Našla si teda někoho, kdo jí pomáhala věř tomu, že jsem dlouho nevěděl koho, ale pak jsem našel nějakou starou bichli a bylo jasno. Shodou okolností to byla Benetová, kdo naší matce pomáhal. Každopádně není mrtvá...Kdykoli bude chtít, kdykoli, se může vrátit zpátky,chápeš?"
„Jedině Benetová zlomí kouzlo Benetový... Co Jane? Není náhodou daleko zkušenější než... tohle kuře?"Kuře? Cože? Jaký kuře? Parchant jeden! Já mu dám kuře! Navíc to kouzlo... Mám zabít jejich mámu? Bůhví jak starou a mocnou čarodějku? Jasný! Naprosto primitivní úkol!
„Jane je možná zkušenější, ale Mishelle je daleko mocnější." Jo? Že o tom nevím...
„A k čemu je jí moc, když ani neví, jak jí použít?"
„Právě proto jsme tady... Bonie jí s tím pomůže."
„Bonie? Niklausi ,Bonie není blbá! Myslíš si,že jí bude pomáhat v tom, aby zabila čarodějku? A ještě k tomu jedinou čarodějku, která nás dokáže zničit? Prober se sakra!"
„Neví o co jde. A nedozví se to, pokud jí to někdo neřekne." Hah... Jako by se stalo. Asi bych mu to měla říct...
„Pěkně sis to naplánoval Nicku, ale nebyla bych si tím tak jistá být na tvým místě. Babča mi pomůže dostat se do formy, ale tím to končí... počítej s tím, že mě bude hodně omezovat. Ví, že spolu něco chystáme a I když to říkám nerada, souhlasím s Kolem... Babča není blbá." Hlavně nikomu neříkat, že jsem jí to řekla! Ne, ne, ne... ona si to prostě jen domyslela. Není to moje chyba! Hah... dnešek je plnej ironie!
„Díky..." Koukne na mě povýšeně Kol.
„To nebyl kompliment..!"
„Bonie nám s ničím nepomůže..." Pokračje Kol směrem ke Klausovi. „Tvůj plán se hroutí,nezvládáš to!" Tenhle rozhovor už mě nebaví. Pořád nás tu podceňuje a kritizuje. Co dokázal on? V životě jsem o něm nic moc neslyšela, takže bych řekla, že žádný zázraky na svědomí nemá.
„Zvládáme to naprosto skvěle a s přehledem. Chceš nám pomoct? Tak budiž. Chceš jenom rejpat? Tak fajn, rejpej si,ale já jdu..." Stojím tu před ním a povrchně mu koukám do očí. Klaus mezi tím nervózně postává kousek od nás. Přece jenom... stačil by jeden pohyb a ležela bych na zemi se sraženým vazem, načež bych se pak probudila jako upír. Tradá! A stejně mi něco říká, že to neudělá. Nicméně... já nemám na lidi moc dobrej odhad, takže můžu jen doufat...
„Když vám nepomůžu,tak co?" Otočí hlavu na Klause, ale ten ani nestihne nic říct.
„Tak si jdi a dál se do nás nepleť. A počítej s tím, že se postarám o to, aby tě tvoje matka ještě stihla navštívit před tím, než jí zabiju." I když ještě ani nemám páru jak a jestli vůbec to udělám...
„A když vám pomůžu?"
„Tak už svojí matku nikdy neuvidíš...."
„Jestli ně..."
„Máme stejnej cíl, Kole... Nehodláme tě podvádět."Skočím mu do řeči. On se ale nevěřícně podívá na Klause...Myslím, že mi to asi sotva uvěří.
„Tahle dohoda se mi líbí." Řekne Klaus, přistoupí blíž a usměje se na mě.
„Dokonalý. Takž, Kole, je to na tobě."
„Dobře,ale nerad bych toho litoval."
„Věř tomu, to i já..."odpovím, poodstoupím dál a podám mu ruku. On se na mě podívá,zatne zuby a podá mi tu svou. Stiskne a potřese. „Dobře... Takže domluveno a já zase jdu.... Šla jsem ven vyčistit si hlavu a neřešit další problémy!"
„No tak s tím radši ani vůbec nepočítej. Chceš jít sama domů s upíří krví v těle?"
„Jo.Přesně to chci udělat."
„Samotnou tě nepustím." Ach jo, Klausi... Hraješ si na mýho tátu nebo co?
„Budeš muset.Musíš totiž vymyslet nějakej nadějnej plán. A s ním nikam nejdu! Promiň Kole, ale tahle dohoda nemění vůbec nic na tom, co k tobě cítím a co si o tobě myslím..."
„Někdo s tebou ale musí zůstat a hlídat tě. A to I v noci..."
„No tak s tím už vůbec nepočítej!"
„No tak, Mishelle... Je to jenom než vyprchá ta krev." Přistoupí až ke mně, chytne mě za ruce a zhluboka se mi podívá do očí. Vypadá to, že se o mně asi vážně bojí.
„A co babča? Ta je dost silná na to, aby mě ochránila."
„Jo jasný. Přijdeš za ní a řekneš jí, že máš v těle mojí krev... Bude nadšená!" ohradí se Kol.„Začínám si myslet, že ta dohoda byla špatnej nápad. Klausi, zvládnem to i s Jane." Noo.. moc dlouho tu chuť zabíjet nepotlačil.
„Ale no tak klid..." řekne Klaus směrem ke Kolovi a pak se otočí na mě... „Dobře. Chápu, že nechceš býts náma dvěma a mám nápad."
„O co jde?"
„Zavolej Bonie, že dneska u ní nepřespáváš. Uděláme si výlet."
„Klausi..."
„Věř mi." Mám mu věřit?Nejdřív mě chtěl zabít a pak mi zas zachránil život. Řekl:'Jsem fér', ale neřekl mi ani co po mně chce... Tak proč mu věřím? Protože jsem naivní kráva? Nebo třeba proto, že k němu něco cítím? Zhluboka se nadechnu, vlezu do otevřených dveří od auta a Klaus je za mnou zabouchne. Jenže dopředu si nesedá, tak kde je sakra?
„Cože? Ne? K němu ona nepůjde!" slyším najednou zvenku. Kol se rozčiluje na Klause.
„Ona k němu musí jít. Nic jinýho nám nezbývá."
„A ty mu jako věříš,jo?"
„Nikdy jsem mu nevěřil! Ale vím, že jí neublíží.Sice ho nesnáším, ale on jí má rád, takže by to mělo vyjít..."
„Já zas nesnáším naší matku, tak doufám, že máš pravdu." řekne Kol a vleze si do auta na místo spolujezdce. Klaus nasedá za volant a auto se rozjíždí. O čem to tam ti dva mluvili? Ke komu mám a nemám chodit? Kdo mě má rád...? Začínám mít celkem bobky! Jedeme sotva pět minut a auto zastavuje před Mysticem.
„Zůstaňte v autě, podívám se tam." řekne Klaus a odejde. Tak jo fajn. Budu jak poslušnej pejsek. Sednout a zůstat!
„Klaus si tě oblíbil." Začne z ničeho nic Kol.
„Co prosím?"
„Oblíbil si tě. Jinak by tu totiž neběhal jak blbec a nehledal toho bastarda."
„Vůbec nevím,o čem mluvíš. Vlastně ani nechápu o co tady jde. Kam jedeme?"
„Za tvým nejlepším kámoše přece... Nevíš?Brzo ti to dojde." Bezva... tos mi toho řekl. Otočím hlavu k okýnku a dělám, že už si ho nevšímám. „Taky mě moc netěší,že jedeme zrovna za ním, ale už jsem zase Klausův poslušnej bratříček, kterej skáká, jak Klaus píská... Máme dohodu,pamatuješ?"
„No, pokud si to dobře pamatuju, dohodu si uzavřel se mnou a ne s ním. Ale to je asi fuk..." V Mysticu se otevřou dveře a v nich stojí Nick. Rychlou chůzí dojde k autu a znovu sedá za volant.
„Není tam, ale Stefan mi naznačil, že je doma. A taky říkal, že je poslední týden nějak mimo..."Spustí hned jak dosedne.
„Čím to asi bude?" Dodá ironicky Kol.
„No tak moment! Chcete mi říct, že mě vezete za Damonem?" Stefan je jeho bratr, tak o kom jiným by se bavili. Ale ne! Nechci k němu! Vymazal mi všechno, co jsem milovala. Vymazal mi sebe. A teď, když mám zase všechno zpátky... nemůžu s ním trávit čas. Prostě nemůžu!
„Neříkal jsem, že ti to časem dojde?" řekne Kol a věnuje mi jeden ze svých arogantních pohledů.
„Já k němu ale nechci!"
„Mishelle, je to jediná možnost." Snaží se mi vysvětlit Klaus.
„Ne, není.Zastav. Klausi zastav to auto!"
„Panebože, mělo vůbec smysl uzavírat dohodu s takovou hysterkou?"
„Kole, ty se do toho vůbec nepleť... Nic nevíš! Nicku prosím... zastav." Auto zpomaluje. Díky bohu.
„No to snad nemyslíš vážně... Nicku!Fajn, tak si klidně zastav a budem se tu hádat o tom, co musíme a nemusíme udělat. A nebo se můžeme rovnou vrátit a v klidu jí nechat umřít..." Kol zase mele hubou jak mlejnek na kafe, ale to už auto zastavuje.
„A pak kdo se tady chová hystericky..."podotknu ještě, vylejzám z auta a Nick za mnou.
„Nemůžu tam jet, chápeš? Prostě... nemůžu!"
„Já vím jak to mezi sebou máte a co všechno jste spolu prožili, ale musíš tam jít.Nesmíš umřít." Moc se o mě stará. Někdy to už přehání.
„Můžu otázku?"
„Povídej."
„Proč si na mě takovej? Vím, co jsi všechno udělal. Babi mi odstranila z hlavy všechno to ovlivnění... Kompletně. Proč..."
„Teď ne. Slyší nás. Jednou ti to řeknu, ale to nejdřív budeš muset přežít... Půjdeme za ním?"
„Nemůžu Nicku... Nezvládnuto..." Klaus se ke mně přiblíží, chytne mě rukama za boky a obejme mě. Přitisknu se k němu položím svojí hlavu na jehohruď. Najednou cítím strašný nárazy větru. Co to sakra...? A klid. Odtáhnu se od něho. Stojíme na zápraží obrovského baráku. On mě sem odnesl? Ne! Nemůžu... Nechci! Zdrceně se na něho podívám.
„Zvládneš to." Zašeptá Klaus, políbí měna čelo, zaklepe na dveře a zmizí. Je mi zle... Opírám se lokty o zábradlí vedle schodům tak, že stojím zády ke vchodovým dveřím. Nádech, výdech... Nádech, výdech. Fůů... Slyším klapnutí kliky a otevření dveří.