Duše nadpřirozených

Posila?

„Mishelle?"leží v posteli a vypadá plná energie. Usmívá se. Zavřu dveře a jdu k ní. „Jak se máš?"
„Řekněme, že fajn."
„Takže všechno v pohodě?" Zeptám se a sedám si k ní na postel.
„Když vynechám svůj osobní život, všechno je v cajku. Ester je zatím ještě pohřbená někde hluboko uvnitř mě a bude jí chvíli trvat než se dostane zpátky, takže jsem v parádní náladě."
„To je dobře. Zasloužíš si odpočinek." pohladím jí po vlasech.
„Mám tě ráda Klausi. Jsi jako můj straší brácha,kterýho jsem nikdy neměla."
„Proč mi tohle teď říkáš?"
„Jen tak. Chci abys to věděl." usměje se a mrkne na mě.
„Ale předpokládám, že kvůli tomu tady nejsem..." s úsměvem zakroutí hlavou.
„Ne... Chci vědět,jak jste na tom.Ester nám sice dala dva dny, ale já vám můžu slíbit týden. Víc po mně teď chtít nemůžeš."
„Víc?Nikdo po tobě ani víc nechce. Myslím, že toho děláš víc, než musíš."
„No, tak o tom pochybuju, ale stejně... jak jste na tom?"
„Vlastně nijak... Davina hledá způsob jak Ester vytáhnout z tvýho těla a přemístit jí na chvíli do Rose a ostatní se snaží přijít na to, jak funguje ten zatracenej klíč."
„Ty šifry..."
„Taky si to viděla?"
„Podejmi papír a tužku." řekne Mishelle a já začnu prohrabávat šuplíky.
„Druhý šuplík vpravo." Otevřu ho. Bingo! Ještě vyhrabu tužku a pak jí oboje podám. Píše další písmena a čísla. Jako by toho nebylo málo. Ale napíše jen řádku a položí tužku.
„Na. Tohle je klíč k tý šifře. Rozluštěte to pomocí tohohle, použijte to proti ní a už jí konečně pošlete pod kytky."
„Jsi si jistá?"
„Víc než to. Použijte tohle a už to ukončete."
„Fajn. Pustím se do toho hned.Pošlu jsem někoho?"
„Ne, dám si sprchu a půjdu spát."
„Tak sladké sny princezno." pohladím jí po vlasech, vezmu si papír a odcházím. Tohle se hodí. Půjdu se ještě podívat, jak jsou na tom ostatní a pak se do toho pustím. Slyším Rose jak s někým mluví.
„Cože chceš?"
„Odjet."
„To snad nemyslíš vážně? Teď chceš odjet? Zbabělče!"
„Měla bys jet taky.Hned se vrátíme. Jde jenom o tu jednu noc." Zítra je úplněk,co? Tak to je další bod pro soupeře. No nic... pokračuju dál.
„Jess?" slyším zase z druhé strany. Zní to jako Marcel.
„Co si tím chceš dokazovat?"
„Čím jako?"odpovídá Jess.
„Tímhle vším! Chodíš ven se samýma...kreténama. Máš na víc!"
„Nechápu, o co ti k sakru jde! Jeto moje věc. Nech mě dejchat!" Vybuchne Jess a vystřelí z pokoje napravo ode mě. Skoro mě srazí.
„Pozor, pozor,pozor... Nechci ti nějak radit, co máš a nemáš dělat, ale teď bys mohla vzít Marcela a jít s ním do obýváku."
„Výborně!Fakt paráda." odfrkne si Jess a táhne Marcela do obýváku.
„Já to s tebou nebudu řešit! Domluvila jsem." Slyším za sebou zase Rose.Jde teď bez povšimnutí kolem mě přímo do obýváku. No,tady je dneska ale živo.
„Davino? Jak jste na tom?" zeptám se, když už jsem v obýváku.
„Našli jsme s Hayley a s Rose to kouzlo na přemístění Esteřiny duše. A máme všechno, co k tomu potřebujem."
„Výborně. Byl jsem teď u Mishelle. Mám návod na rozluštění tý šifry, takže jsme o krok blíž k použití toho klíče. Navíc nám dala Mishelle týden na přípravu.Každopádně nemáme páru, jak silně Ester udeří, takže s tím musíme počítat i dřív."
„Tak jo... rozdělíme si práci."reaguje Davina.
„Já jdu ven. Musím vypadnout z tohohle cirkusu." rozhodí rukama Jess.
„Tak to je super přístup. Tím toho fakt hodně vyřešíme!" musí si rejpnout Jane.
„Tak klid, děvčata. Na tohle není čas. Takže, předpokládám, že Damon bude chtít zůstat s Mishelle. Co se týče Rose a Jamese... bude úplněk a vážně by bylo možná lepší, kdyby jste na den vypadli. Já se pustím do tý šifry, pak přeložíme ty zpropadený grimoáry a vyhrajem tuhle bitvu."
„No, to je super plán, Klausi, ale něco ti uniká." utrousí Davina.
„Pouč mě."
„Potřebovali jsme tři Benetovy čarodějky... Máme dvě a i když to zkusím s nima, nemůžem počítat s tím, že to vyjde."
„Fajn. Takže přejdem na plán B." řeknu a otočím se k odchodu.
„Jakej plán? Klausi!? Kam jdeš?"
„Je na čase přivést bratříčka domů." řeknu, ještě se ohlídnu a odcházím. Všichni stojí s nechápavým výrazem, jen Davina jako by prozřela.
„Klausi!"Zaječí Davina jako pomatená, ale já jenom zvednu ruku na znamení toho, že jí ječení nějak extra nepomůže.

„Alemě vůbec nezajímá, že teď nemáš čas a že se ti to nehodí...Pamatuješ na naší dohodu? Teď přišel ten čas, kdy přicházíš na scénu, tak přestaň žvanit o tom, jak nemůžeš a koukej okamžitě přijet. Máme jen pár dní." Ten Kol je příšernej!Už snad půl hodiny se tu s ním hádám o tom, jak přijede a nepřijede... Je jak malý dítě.
„Takže, když si to shrnu.Naše drahá a milovaná matička sídlí v těle tý tvý sladký kamarádky, což nám dává tak maximálně týden času na to,abychom jí zneškodnili kouzlem, který ani nemáme rozluštěný a na který je potřeba třech Benetových, přičemž, abychom to neměli moc jednoduchý, máme jenom dvě. Chápu to dobře?"
„Naprosto." Vydechnu už naprosto vyčerpaně.
„A ode mě chceš co? Nějak pořád nechápu k čemu ti bude moje spolupráce."
„To si dneska stojíš na vedení, nebo co? Jak jsi teď sám řekl, mám jen dvě potřebný čarodějky... a půl..."
„Takže jim mám pomoct s tím kouzlem? Moment.. a půl?"
„Bingo, bratříčku. Tak ať jsi tady. Zatím naschle." Tak tohle bychom měli. Teď ty šifry...