Duše nadpřirozených

Plánování

„Klausi, kde jsi sakra byl?" útočí na mě Jane hned jak se ukážu ve dveřích. Jen protočím očima a obrátím se na Rose.
„Ahoj."usměju se na ní.
„Našli jsme ten klíč." Spustí Jessica.Upřu na ní svůj pohled.
„Jen nevíme, jak ho použít."Začne zase Jane.
„Zkoušeli jsme všechno. Znova jsme prohledaly ty stránky z grimoárů jestli to tam někde není normálně napsaný, ale nic jsme nenašli." vysvětluje Davina.
„Shrnuto a podtrženo... Ty schránky z grimoárů nepřečteme bez klíže, kterej sice máme, ale je nám k ničemu,protože nevíme, jak ho použít. Takže jsme se vlastně vůbec neposunuly."
„Hledejte dál." řeknu a chci odejít.
„Zkoušeli jsme všechno Klausi." přidá se k nim i Marcel.
„Tak sakra zkoušejte dál!" Zakřičím a všichni se leknou a překvapeně se na mě dívají. Jenom Rose se pohne a jde směrem ke mně.
„Klausi... o co ti jde? Tvoje matka pořád leží v rakvi tak..."
„Její tělo leží v rakvi. Pouze její tělo! Prázdná schránka! Její duše to tělo opustila před dvěma týdny a našla si jiné. Takže pro vaší informaci – Ester je na svobodě a..." na chvíli se zarazím.
„Co? A co?" Naléhá Jane.
„A její nová hostitelka je Mishelle." dopoví za mě Davina. Všichni se na ní jako na povel otočí. „Mělo mi to dojít dřív. Měli bychom pak větší šanci."
„Šanci na co? Chceš mi říct, že naše směšná šance zabít Ester se ještě zmenšila?" Proboha, ta holka je mimoň. Naprosto nic nechápe.
„Šanci, že to Mishelle přežije..." dodá Davinaa Jane zmlkne.
„Jak jí zabijem, když je v Mishelliině těle a to musí přežít? To je přece nemožný ne?" ptá se Rose.
„Ne,když tu mrchu z Mishelle vytáhnem." řekne zamyšleně Jess.
„To by mohlo vyjít, ale museli bychom jí hned po tom zabít." Dodává pohotově Davina.
„Pak to uděláme." přikývnu, ale ona po mně hodí káravej pohled.
„Není to tak jednoduchý, jak to zní. Nemůžem jí držet jenom jako hmotu něčeho... potřebujeme tělo. Někoho, do koho ji přesuneme abychom jí pak mohli dorazit."
„Máš nějaký speciální přání?" ozve se od dveří Damonův hlas.
„Damone, kde je Mishelle."
„Spí. Zamknul jsem jí do pokoje."
„Řekl jsem ti, abys jí hlídal!"protočí očima a obrátí se zpátky na Davinu.
„Takže...Řekni koho chceš a já ho přinesu. Má být živej nebo mrtvej?"
„Damone! Nikoho zabíjet nebudeš." Ozve se James,o kterém jsem do teď nevěděl, že tu je.
„A to jako proč?"hodí na něj Damon otrávenej obličej.
„Protože by jí to stejně nepomohlo. Ta osoba nesmí být obyčejný člověk. A když už jme u toho, nesmí to bejt nikdo, kdo má co společnýho se jménem Benet nebo Mikaelson." odvětí Davina.
„Zdá se mi to a nebo jsme každou chvíli dál a dál od cíle?"
„Proboha Elijáši! Ty jsi fakt naprostej optimista. Mohl bys nás všechny učit." neodpustím si uštěpačnou poznámku.
„Pak půjdu já." řekne odhodlaně Damon.
„Ty taky nemůžeš. Jelikož je Ester žena, potřebuju ženský tělo."
„Fajn, takže půjdu já." řekne Hayley a Elijáš nenápadně zbystří.
„Ne,Hayley... Máš s Klausem dítě. To vás spojuje. Nemůžeš jít."
„No výborně. Zbývám já." podotkne Rose.
„Takto ani náhodou! To nedopustím!" vylítne James jako čertík z krabičky.
„Jamesi, nech toho! Musím to udělat."
„Můžeš umřít..."
„To ale Mishelle taky! A já nedovolím aby umřela jenom proto, že tys byl sobeckej a nehodlal nic obětovat. Davino,jdu do toho." No, tak to se nám to pěkně zkomplikovalo. Vůbec se mi to nelíbí. Buď Mishelle nebo Rose...
„Fajn. Tak mi řekni, jak si to představuješ." Zeptám se směrem k Davině a snažím se znít naprosto vyrovnaně.
„My s Rose teď půjdem hledat kouzlo na přesunutí Esteřiny duše. Ostatní mezi tím vyřeší naší záhadu s klíčem a grimoáry. Pak uděláme kruh a Mishelle s Rose do něj položíme. Ani jedna z nich nesmí být tak úplně při vědomí. Já vytáhnu Ester z Mishelle a na chvíli ji podržím v Rose. Bude se zmítat a proto pak Jessica s Jane začnou odříkávat kouzlo z grimoárů. Tím jí zničí a Rose s Mishelle budou v pořádku."
„Moc pěkný, ale vyjde to?" zeptá se Jane.
„Když si dáme pozor na to aby byly obě na půl při vědomí a nenecháme Ester úplně ovládnout Misheliiono tělo, tak by to mělo vyjít."
„Mělo by, je asi trochu málo ne?"hysterčí James. I ty ženský jsou víc v klidu než je on. No,možná je teplej a ve vztahu s chlapem hraje holku... Proboha fuj!
„Kolik máme času?"
„Nevím přesně, ale vzhledem k tomu jak dlouho už v ní Ester byla, nebude to víc než týden."
„Fajn, tak se do toho pustíme. Prohledáme znova ty grimoáry a najdeme způsob jak to vyřešit." řekne odhodlaně Hayley a začne se prohrabávat knihama.
„Nerada vyrušuji, ale jen jsem se chtěla zeptat, co chcete vyřešit a jestli bych vám s tím nemohla, například, pomoci?" Ve dveřích se objeví Mishelle. Nebo už to není ona?
„Mishelle! Jsem rád, že tě vidím a taky, že je ti už líp. Vypadáš skvěle." hrne se k ní James. Ten blb prostě asi nechápe, co se tady děje. Poslouchá vůbec někdy, co ostatní říkají?
„Ehm... Ano, děkuji. Cítím se tak. A samozřejmě vás také ráda vidím, i když naprosto netuším, kdo jste." Tak a je to jasný. Mishelle by si toho blbce pamatovala. A myslím, že tomu chytrákovi už to taky dochází.
„Počkej... To jako, že si mě nepamatuješ? Jako vůbec? Jsem přece James. Jamie..."
„Ne. Omlouvám se, ale nevím, kdo jste. Ale odběhli jsme od tématu. Takže, s čím vám mohu pomoci?"
„Nejvíc bys nám teď pomohla, kdyby ses otočila a šla si lehnout a odpočívat. Budeme tě potřebovat a až ten den nastane, budeme tě potřebovat v plné síle. Takže běž prostě spát." Přidá se Elijáš a Mishelle se na něj překvapeně podívá.
„Elijáši..." vydechne, jako by se jí právě vrátil dlouho ztracenej syn. „Pořád jsi tak galantní."řekne zasněně a zamíří k němu. „Ráda tě vidím." dodá ještě a položí mu ruce na tváře.
„Přijde mi celkem zbabělé jít si popovídat se svými syny v těle jiné ženy,matko. To jsi neměla dost síly na to abys rozchodila to své skoro schnilé tělo?" zasyčí jí Elijáš do obličeje.
„Ale ano,měla. Ale tohle je daleko efektivnější. Zrovna její tělo...zvlášť, když na ní všichni tak lpíte. Nicklaus kvůli její matce, Damon, protože jí šíleně miluje, támhle ten vlček je na tom dost podobně, řekla bych a oba moc dobře víme, že tobě také není jedno, co s ní bude vhledem k tomu, co jste spolu zažili. A konečně – všichni doufáte, že díky ní se mne navěky zbavíte. Schválně jak dlouho vám ta odhodlanost vydrží? Dávám vám tak dva dny a propadnete zoufalství."
„Tak uvidíme, kdo se bude smát naposled. Mishelle je dost silná na to, aby tě zničila. Ona to zvládne. Nemáš nejmenší šanci se jí dostat pod kůži. Shniješ v pekle a já osobně tě pak zakopu hodně hluboko pod zem." Páni... tohle se u Elijáše moc často nevidí.Asi ho to hodně rozhodilo. Ale proč? Co měl s Mishelle? Myslím,že Damona by to taky celkem zajímalo vzhledem k tomu, jak kouká zmateně. Každopádně máme asi po zajímavém rozhovoru, protože Mishelle sebou začne házet a podlomí se jí kolena. Elijáš jí pohotově zachytí. „Co se to k sakru děje?" Křičí Elijáš. Vážně řekl 'K sakru'? Tak to už se asi vážně něco děje.
„Myslím, že nám chce Mishelle něco říct." řekne Davina a Mishelle se přestane klepat.
„To bylo moc pěkný, ale nemáš pravdu... Už to dál nezvládnu. Všem se vám moc omlouvám,ale budete to muset zvládnout beze mě. Budete mi chybět.Všichni..." Zašeptá skoro neslyšitelně a pak zavře oči.Nehýbá se. To je snad zlej sen!
„Ne, ne, ne, ne, ne... Ne!Mishelle... Mishelle! Nesmíš to vzdát! Nikdy jsi nic nevzdávala,tak proč teď? Slyšíš? Sakra, vzbuď se! Nesmíš to vzdát...nesmíš." No, Elijáš je naměkko. Což mě ještě víc vybízí k otázce 'Co mezi nima bylo?'. Jdu k němu a dám mu ruku kolem ramen. Druhou pohladím Mishelle po vlasech. Položíme jí na zem a klekneme si k ní. Damon, Jess a Jane si kleknou naproti nám a také na ní položí ruce. Minuta ticha, za nejsilnější článek naší skupiny... Najednou mám takový zvláštní pocit. Moje vlastní myšlenky odplouvají někam do neznáma a místo nich přicházejí úplně cizí. Tmí se mi před očima a jedině, co vidím jsou různá písmenka a čísla, co nedávají absolutně žádný smysl.Jsou to asi nějaký kódy, ale k čemu? Tak se sakra soustřeď...Vypadá to, že jich je hodně, ale ve skutečnosti se jen opakují.Musím si to přetřídit. Najít těch pár hlavních. Ale jak?Trojciferný na jednu stranu, čtyřciferný na druhou a pěticiferný na třetí? To by možná zvládlo i dítě ve školce, ale tady nejde jenom o pár čísílek, který roztřídíš na tři hromádky.Pletou se do toho i písmena, ale každej kód je jinej. Musím najít co se tam opakuje a to pak dát dohromady. Ale kdo si to má kruci zapamatovat? Není toho zrovna málo. Papír. Chce to papír a tužku.Jenže mám temno před očima...
„Papír a tužku! Rychle."křičím do tma, ale nemám páru jestli mě vůbec někdo slyší.Za chvíli už dotyk něčí ruky a propisku. Vezmu ní mezi prsty a druhou rukou nahmatám papír. Píšu všechny ty nesmysly, které mám před očima. Takhle rychle jsem ještě nepsal... A konec.Propiska mi vyklouzne z prstů, čísla a písmena zmizí a já už mám jenom černo.