Duše nadpřirozených

Další románek?

Ten Damon je takovej parchant! Člověk si jde přátelsky popovídat a skončí se zlomeným vazem u Enza v posteli. Bůh žehnej ochranému kouzlu! Jinak bych byla dávno mrtvá. Chtěla jsem ho trochu povzbudit a zvednout mu náladu... Jenže on byl tak dokonale vykolejenej, že ke mně přiběhl a pak už mám jen černo. Vím jen, že jsem se právě vzbudila v Enzově posteli. To by mě vážně zajímalo, co tady dělám. Mohl mě přece odnést do mýho pokoje,ne? Místo toho jsem tady. Co když se mnou Enzo něco... No, než dojdu k závěru, měla bych se ho asi nejdřív zeptat. Otevřou se dveře. Ale, ale... tady někdo umí číst myšlenky. Enzo v ručníku= mooc pěknej pohled.
„Šípková Růženka se probrala ze svého dvoudenního spánku. Pojďme slavit." Přesně něco takovýho jsem od něj čekala. Ale dva dny? Příště to kouzlo víc vymakám.
„A ty máš být ten princ, co mě zachránil,jo?"
„No, jelikož je Damon ta čarodějnice, která ti ten spánek přivodila, role zachránce připadla na mně. Copak nejsem k sežrání? No jasný, já zapomněl... tys čekala někoho jinýho...Co bys řekla třeba na takovýho... Kola? Jmenuje se tak, ne? Byl by z vás vážně celkem pěknej pár... Finn se mi k tobě moc nehodí..." A bla, bla, bla! To je keců! Že jsem za tím Damonem šla a nezůstala tady s Kolem... „No jo, jenže Finn tu není a Kol taky ne... a já jsem tvůj princ, takže..."
„Takže co?"zeptám se s ironickým podtónem a zvednutým obočím. „Třeba bys mohl shodit ten ručník a pak se na mě vrhnout... a třeba by ses mohl otočit na patě a odejít, protože já právě s hrůzou zjišťuju, že nejsem oblečená." řeknu a vyvalím na něj oči.Proboha! Co se tu dělo?
„Pááni... tohle vypadá jako opravdové překvapení. Děláš, jako by ses u mě v posteli nikdy nahá neprobudila." No jasný! To je totiž naprosto normální!
„Jo,jenže vždycky jsem si přesně pamatovala proč oblečená nejsem..."
„To říkáš ty..."
„Co tím jako myslíš?"Mlčí a jen se přiblble usmívá. Strašně mu to sluší, ale to nic nemění na situaci. Znamená to snad, že mi někdy vnutil něco,co se nestalo nebo se stalo úplně jinak? To je ale blbost! Jsem napuštěná železníkem. Ale co když...? A nebo mě ten šmejd chce prostě jenom vykolejit.
„Ale nic, to je jedno." pořád mu na tvářích pohrává ten úšklebek.
„Nic? Když nic, tak fajn."pomalu posouvám svojí ruku k polštáři. „Tak už zmiz."řeknu se smíchem a mrsknu po něm polštář. Samozřejmě, že díky jeho supr čupr upírským schopnostem se mu vyhnul. Teď už stojí těsně vedle postele.
„Zase klídek, jo? Tohle je můj pokoj a jestli tu se mnou nechceš být, tak pa pa, můžeš jít."Normálně bych zůstala, ale ten jeho arogantní úšklebek mě nutí odejít. Obalím kolem sebe deku a vstanu z postele. Enzo mi stojí v cestě. Jen ho odstrčím a chci odejít, ale on mě chytne za ruku a škubne se mnou tak silně, že mám co dělat, abych udržela tu deku tam, kde jí potřebuju. „Ne tak zhurta... Ta deka je taky moje a já chci aby zůstala tam, kde má – na mojí posteli. Takže buď si jí okolo sebe necháš omotanou, ale vrátíš se zpátky do postele nebo si jdi, ale ta deka zůstane tady." To je fakt parchant. Myslí si, že má vyhráno. Že si lehnu zpátky do postele a on si pak se mnou bude dělat, co bude chtít. Ale to sešeredně plete clapeček... Neříkám, že mi není příjemný,když si se mnou dělá, co chce, ale dneska na to fakt nemám náladu! Probudím se z dvoudenního spánku, protože mi Damon zlomil vaz, a Enzo se mě snaží dostat arogantníma kecama. Dnešek už horší nebude. Enzo se mě snaží nenápadně dotlačit do postele, ale má smůlu. Trochu ho od sebe odstrčím a nechám spadnout deku na zem. Vpíjím se do jeho očí, ale on to nevydrží a teď těká těma jeho po mém těle. Uvědomím si blízkost našich těl a množství našeho oblečení a dojde mi, že bych asi měla jít.
„Tak pa pa, já jdu." oplatím mu stejnými slovy a stejnou arogancí, co on použil na mě. Otočím se a jdu. Nechá mě odejít. Paráda! Ulevilo se mi. Zabouchnu dveře a mám v plánu se co nejrychleji vrátit do svého pokoje. Mělo by se mi to povést,není to nic složitýho.
„Jane?" Sakra! Tohle není Enzo...kdo to kruci je? Otočím se. „Co to má sakra být?" Kurva,kurva, kurva! Co tady dělá?
„Co myslíš? Zeptám se ho, jakoby se naprosto nic nedělo."
„Nejdřív jsi dva dny nezvěstná a pak, když tě tu hledám, si vylezeš nahá z jeho pokoje?"Proboha, to je hysterka... Co je mu vůbec do toho?
„Finne...Není to tak, jak to vypadá."
„A jak to teda je? Protože promiň, ale vypadá to dost divně." Co mu na to mám říct? Když řeknu pravdu, zabije Damona a možná i Enza. Ale co jinýho bych mu měla říct?
„Promiň, je to složitý a já ti to ani vlastně nemůžu říct."
„Nemůžeš nebo nechceš?"
„To je jedno... vyjde to na stejno." Vypadá naštvaně. Vidím, jak zatíná zuby a pěsti. Dokonce mu vystupují žilky pod očima. Ten si musí myslet věci! A přitom se nic nedělo... Doufám.
„Doufám,že si to užíváš." řekne Finn rozzuřeně a pak se otočí a odchází. Páni, celý roky se ho snažím zbavit... že by se mi to přece jenom povedlo? Práskly dveře, Finn je pryč a já jdu do svýho pokoje. Nemám páru, co budu dělat. Jediné, co vím je, že určitě nepůjdu za Damonem. Asi by bylo fajn nejdřív se obléknout. Dojdu do pokoje, zavřu dveře a mířím přímo ke skříni. Když ji otevřu, něco se na mě vyřítí a já v tu ránu ležím na posteli a nade mnou se klání černovlasá postava s ručníkem kolem pasu. No, teď už bez ručníku...
„Chceš mě zabít?" Vyštěknu na něho hystericky a on se jenom usměje.
„Teď zrovna ne..." No jasně! Ten je fakt milej. Já jsem se lekla, že jsem málem dostala infarkt a on si ze mě ještě utahuje... Fakt paráda. Nic neříkám, protože myslím, že můj výraz mluví zavše. „Ale notak... přece víš, že jsem to tak nemyslel." Noto určitě! Pozvednu obočí, čímž se ho pomyslně ptám:'Vážně?' a on se jenom usměje a začne se přibližovat svým obličejem k mýmu. Ale což. Trocha rozptýlení neuškodí. Když už jsme oba nazí... Začne mě líbat. Hm... to mu jde. Pořád přidává na rychlosti a já pomalu nemůžu dýchat. Odtrhnu se od něho.
„Příště mi ten jazyk narvi až do krku." řeknu uštěpačně a snažím se vydýchat.
„Rozkaz madam!" řekne a znovu mě začne líbat.Tentokrát ale s tím, že se vážně snaží narvat mi jazyk až bůh ví kam. Zapojuju i svůj jazyk.Hrajeme teď jakousi jazykovou bitku. Je to celkem vtipný.
„Přestaň už." řeknu se smíchem, ale on zvážní a začne mě znovu líbat. Tentokrát ale víc zprudka a rukou putuje k mému rozkroku.Bože, tak už dělej... Jeho rty se právě přesunuly na moje bradavky. Slyším vrznutí dveří.
„No proboha! To si snad děláte prdel, ne? Okamžitě z ní slez a vypadni!" Ne, ne, ne,ne, ne! Co ten tady sakra dělá? Kurňa.. dneska je to jen a jen lepší.
„Asi tě vyhodím z baráku... taháš mi sem jenom problémy..." řekne vztekle Enzo a vstane ze mě.
„Můj bratr se vyřítil z tohohle baráku a začal zabíjet lidi... Finn zabil člověka? Co ho asi mohlo tolik vytočit? No, teď už ho chápu. Obleč se a zmiz!" Enzo si vezme ručník, omotá ho kolem sebe a chce odejít, ale Kol ho ještě zastaví a vpíjí se mu do očí. „Půjdeš teď spát a ani tě nenapadne vylézt z postele a jít nás poslouchat. A až se zítra probudíš, nebudeš si nic pamatovat. Rozumíš?"
„Ano,rozumím." Odpoví Enzo jak v tranzu a odkráčí se pěkně vyspat. Já si na sebe mezi tím beru první dlouhý tričko, který najdu.
„Co to má sakra bejt?" Štěknu na něho hned jakmile Enzo zavře dveře. Kol se proti mě rychle rozejde a já začnu ustupovat. Pak ale narazím do zdi. Tak a co teď? Zhluboka se nadechnu a polknu. Je fakt, že je hodně naštvanej. Nechápu, co ho tolik rozzuřilo.
„On už na tebe nikdy nešáhne, rozumíš?Jinak mu uříznu všechno, čím se tě dotknul." Páni, to zní fakt vážně. A aby to vypadalo dost výhružně, ještě mi klepe ukazováčkem na hrudník.
„Tak to bys ho měl rozřezat celýho." řeknu na uvolnění atmosféry, ale moc tomu nepomůžu.Kol kousek poodejde a praští do otevřených dveří od skříně.Tak silně, že se vylomí z pantů. Díky, rozbil si mi skříň.Vůbec to nechápu... Co se děje?
„O co tu jde?" Kol se na mě ohlédne a zase se ke mně řítí se zdviženým ukazováčkem.
„O tebe, víš? Jde tu jenom o tebe!" Proč o mě? O mě tu nikdy nešlo, tak proč teď? „Podívej se na sebe, hm? Krásný vlasy,hebká pleť, nádhernej obličej, dokonalá postava... Vypadáš jako anděl, ale umíš bejt pěkná mrcha. Jsi pro něho prostě moc dokonalá." Pro koho zase? Nezbláznil se ten chlap náhodou? „On měl vždycky větší štěstí. Měl všechno, co chtěl. Byl to nejstarší bratr. Maminčin mazánek... Dostal všechno... I tebe."Co to má znamenat? Vyznělo to skoro, jako by... Ne, vždycky mě měl jenom na sex... Tohle je ptákovina!
„Kole..."
„Ne,nic neříkej prosím."
„Ne! O čem to mluvíš?" Přejde ke mně blíž a pohladí mě po tváři.
„Jsem do tebe blázen,chápeš...?" sklopil oči. Čekala jsem všechno, jen ne tohle.Opět se na mě podívá. Díváme se z očí do očí. Cítím, jak mi tluče srdce. Konečně...
„Ale já to řekla dřív." usměju se a on mě políbí. Tak hladově a prudce až mě to zarazí, ale zároveň to ve mně zvedne obrovskou vlnu touhy.Naskočím na něho a on mi zajíždí rukama pod tričko. Je to jiný než předtím. Předtím tomu něco chybělo... Dotýká se mě všude, kde jen může a nechává mě, abych se dotýkala jeho. Jeho kůže mi hoří pod prsty a jeho rty se nemohou nabažit těch mých.Najednou ale ztuhne a odtrhne se ode mě. „Co se..."
„Psst!"položí mi prst na rty. „Někdo jsem jde."
„Pravděpodobně Enzo..."
„To sotva. Ovlivnil jsem ho."
„Damon má plnej sklep železníku. Berou si ho oba. Denně."
„Tohle není Enzo. Dělej jako by nic...." posadí mě na postel a schová se za dveře. Klepání.
„Enzo, nemám na tebe náladu. Jdi pryč!"Otevřou se dveře a v nich stojí Damon. „No... ještě lepší." podotknu si jen tak pro sebe, i když je mi jasný, že to  slyšel.
„Přišel jsem se omluvit."
„Ahá... promiň, že jsem tě chtěl zabít? Moc krásný."
„Byl jsem mimo,omlouvám se."
„Dobrý Damone... příště ti to možná vyjde. A teď laskavě zmiz. Chci se oblíct."
„V tom ti přece nebráním."
„Mám na sobě jenom tohle tričko. Jsem skoro nahá, tak zmiz."
„No Boože... já toho už viděl."
„Jdi po dobrým, prosím."
„Fajn. Až si to srovnáš, zavolej."a je pryč. Vážně jsem teď měla chuť mu něco udělat.
„Pááni. Dobrá práce." Kol leze se svojí schovky a tleská.
„Známe se s Damonem už dlouho a on moc dobře ví, čeho jsem schopná..."
„To je dobře." usměje se a políbí mě. Jeto zpátky. Ta vlna energie, to vzrušení... pokládá mě na postel a vznikne do mě.