Očima týraného koně

1. kapitola

Otevřeli se dveře od mého boxu. Zvedl jsem hlavu a podíval se na ni. Tiše jsem zafrkal na pozdrav a ona mě pohladila. Nevím proč, ale brečela. Šla ke mě a rozplakala se ještě víc. *Co je Týno?* říkal jsem si v duchu (mou konskou řečí). Mazlila se semnou a utírala si své slzy do mé hřívy a pořád vzlykala. ,,Ach, Dany. Proč zrovna tebe musel táta prodat? Proč ne nějakého jiného koně z našeho Ranče?" říkala svou lidskou řečí, ale já ji moc nerozuměl. ,,Zítra jedeš pryč, ke svému majiteli, tak co kdybychom si naposledy vyjeli na vyjížďku?" a už běžela k sedlovně. Jak jsem viděl, že v ruce nese sedlo, zpozorněl jsem. *Jupí, jedeme zase ven!*. Přes hřbet mi přehodila bílou dečku, černé sedlo a potom mě šla nauzdit. Vyvedla mě před stáje, stáhla mi třmeny dolů, nasadila si jezdeckou přilbu a vyhoupla se do sedla. Vedla mě na naši oblíbenou cestičku, která vedla kolem malé říčky až k lesíčku. Konečně jsme přijeli na naši cvalovou louku, ale Týna mi pořád držela pevně otěže. *No tak, už mě nechej se rozběhnout, rád bych si zatryskal!* Jako by mi četla myšlenky, povolila mi otěže a já vyrazil. Letěl jsem jako blesk až ke konci louky, tam jsem začal zpomalovat. Projeli jsme lesem a jeli zpátky domů. Týna mě odsedlala, oduzdila, vytřela do sucha a pustila do výběhu. Já jsem vyrazil za svými kamarády. Očkem jsem pokukoval po Týně. Ta zase brečela. Netušil jsem, co s ní je. Asi po 3 hodinách pro mě přišla a odvedla mě do boxu. Byla noc a já ještě chvíli chroupal seno. Ale po chvilce jsem usnul.

*

Vzbudil mě zvuk motoru a hlasy ostatních lidí. Ostatní koně frkali za mřížemi svého boxu. Já vystrčil hlavu a rozhlédl se po stáji, ale nikdo tam nebyl. Najednou se otevřeli obrovské vrata od stájí. Vešla tam Týna a já ji na pozdrav tiše zafrkal. Ona se na mě podívala, ale zase brečela. Byl jsem v rozpacích. Vzala ohlávku, nasadila mi ji a vyvedla mě před stáje.