Očima týraného koně

7. kapitola

Vzbudil jsem se a konečně jsem si uvědomil, kde jsem. Byl jsem ve výběhu s mými kamarády. Chodil jsem z místa na místo a uždiboval trsy trávy. Teda už mě to tu začínalo nudit, když v tom... K opačnému konci ohrady někdo přišel. Byly to nějaké děti. A v ruce měly sáček! Kde je sáček, tam je jídlo. ,,Na, koníčku, pojd si pro jablíčko a mrkvičku!" křičely na nás a mávaly tím sáčkem. Jako první jsem se k nim ladným klusem přiklusal já. Ihned mi daly mrkvičku. Po mně přiklusali ostatní koně. Těm taky daly mrkvičku nebo jablíčko. Dávaly nám je a přitom nás hladily mezi očima a škrábaly na krku. ,,Hodní koníčci." mluvily na nás a smály se. *Hm, to je dobré!* Pochutnával jsem si na jablíčku. ,,Ahojte koníčci!" volaly na nás a odcházely. Z druhého konce pastviny se ozývalo volání. ,,Dané, kde jsi?" volal na mě Michal. Ihned jsem za ním přicválal. ,,Hodný Dany." poplácal mě po pleci, nasadil mi ohlávku s připnutým vodítkem a odvedl mě do boxu. Tentokrát mě na hřebelcování neuvazoval, ale nechal mě volně stát v boxu. Mezitím, co mě připravoval na jízdu, tak jsem uždiboval stébélka sena. A taky na mě pořád mluvil. ,,Za týden jsou závody, a já nás tam přihlásil! Zatím pojdeme závod, ve kterém budou jen překážky od 80 cm do 100 cm. Proto ted budeme pravidelně cvičit." Něco mlel, ale já si toho moc nevšímal. Tentokrát mě osedlal černým skokovým sedlem a pod něj dal žlutou podsedlovku. Nauzdil mě černou uzdečku s klasickým stihlovým, jednou lomeným udidlem. A pod ní dal žlutou čabraku. Na nohy mi dal klasická černé chrániče. Vyvedl mě před stáje, ale dnes jsme nešli do kryté haly, ale do venkovní jízdárny. Byly tam už nachytány nějaké překážky, tyhle ale už byly seskupeny, jako na závody. A v tu chvíli mi to došlo. Cvičíme na závody! Pár koní mi o tom už vyprávělo, říkali, že to je v pohodě, no nevím, jak to dopadne. Objeli jsme si jedno kolečko krokem na volné otěži. Potom otěže mírně přitáhl a naklusali jsme. Přešli jsme v klusu pár kavaletek a pak jsme nacválali. Přešli jsme cvalem taky několik kavalet a potom jsme začali najíždět na překážky. První překážka měřila asi 70 cm a od ní se překážky začaly postupně zvyšovat. Skákali jsme přes ně opravdu ladně. Tentokrát jsem neshodil ani jednu. V druhém kole, to jsme je skákali v jiném pořadí, a to jsem shodil jen jednu. Poskákali jsme je ještě několikrát v jinačím pořadí a moc jsem jich neshodil, dohromady 3. Naklusali jsme na volné otěži a to jsem si opravdu pořádně protáhl krk. Přešli jsme do kroku. Vykrokovali jsme si obvod celé jízdárny, Michal potom sesednula zavedl mě do boxu. Odstrojil mě, vytřel do sucha, schladil nohy a nechal mě v boxu. ,,Byl jsi výborný! Ten závod určitě vyhrajeme! Jen to potřebuje cvičit. Tak se měj." Nechal mě tam a já chvíli přemýšlel nad závodem. To přemýšlení mě ale začalo nudit a tak jsem usnul.