Očima týraného koně

17. kapitola

Dnes, když jsem se probudil, převládal v mém těle nějaký divný pocit, jako by se dnes mělo něco někomu stát. Opravdu se dneška bojím, nechci, aby se někomu něco stalo. A já dnes nechci skončit s nějakým velkým úrazem v nebi. Ráno ale bylo docela klidné, až moc obyčejné. Přišel ke mně ten samý doktor, prohmatal a zkontroloval nožku, na které jsem mohl už v naprosté pohodě a bez nějakých velkých potíží a bolestí stát, přinesl kbelík s čerstvou vodou, přisypal mi mé speciální granule a hodil trochu sena. Když jsem dožral, vykouknul jsem ven. Zrovna přijeli nějací lidi a obhlíželi si Koranu, statnou klisnu Fjorda. Korana byla starší ale i tak je statečná. Bojuje s laminitidou už 3 roky a nechce se vzdát. Koranu si vyvedli někam ven ale tam jsem už neviděl.Tak rád bych šel taky ven, jenže já nic takového asi zase pěkně dlouhou dobu nezažiju. Rozhlížel jsem se po stáji, ve které se nic moc nedělo, jen tama prošly asi 2 kočky. Koně spokojeně odfrkávali a lidé se bavili venku. Bylo opravdu nádherně, svítilo sluníčko a bylo teplo. ,,Tak se jdu na toho Danyho kouknout" Uslyšel jsem hlas doktora. Právě šel ke mně. ,,Zdravím tě, Dany. Jakpak se asi máš? Co ty? Půjdeme se projít?" Mluvil ke mně a já jsem si ho moc nevšímal. Opět mi prohmatal nožku, nasadil ohlávku, připnul k ní vodítko a vyvedl mě ze stáje ven. Když jsem se porozhlédnul okolo sebe, uviděl jsem Koranu nastupovat do přívěsu. Tak rád bych měl taky milujícího majitele, který by si mě nechal i přes mou nohu. Její noví majitelé vypadali jako novomanželé, žena byla těhotná a muž sympatický. Od prvního pohledu šlo vidět, že to jsou milující lidé. ,,Pojd Dany, jdeme se projít na jezdeckou stezku, ale jen kousek." Vedl mě kolem výběhů k jezdecké stezce. Najednou jsem uslyšel klapot konských kopyt, pořád se přibližoval, až jsem najednou uviděl docela malého islandského ponyho se sedlem, ale bez jezdce. V očích měl vystrašený výraz, šlo mu vidět bělmo v očích. A na břichu měl tržnou ránu, jako by ho něco škráblo. ,,Hou! Hou! Fredy! Zastav!" Křičel doktor a snažil se ho chytit. Podařilo se mu ho zachytit za jednu otěž a tak si ho přitáhl k sobě. ,,Uklidni se, Fredy." Tiše a klidně na něj promlouval doktor a hladil ho po nose a po šíji. ,,Co se ti stalo? A kde máš jezdce?" Otočil se kolem něj a zastavil se až u jeho tržné rány. Prohlížel si ji a najednou mu strnul výraz v obličeji. ,,Medvěd." Řekl tiše, ale dalo se poznat, že je hodně vyděšený. Vedl mě i Fredyho ke stájím. *Hmm, tak procházka se dnes asi konat nebude.* Zavedl mě do boxu a Fredyho uvázal před jeho boxem. Přišlo pár lidí a začali se o něčem vybavovat. Až doktor všechny utišil, promluvil. ,,Včera ve večerních zprávách bylo, že utekl ze zoo medvěd grizzly. Ten mohl Fredyho škrábnout ale nedej Bože, co se stalo Anetě?! Do lesa jsem poslal několik lidí, aby se po ní jeli podívat, ale zatím bez výsledku." Všichni utekli. Mé tušení bylo pravdivé...