Očima týraného koně

9. kapitola

Zítra se koná ten závod! Dnes poslední trénink a zítra to začne. ,,Dany! Jdeme trénovat!" slyšel jsem hlas Michala a nastražil jsem uši směrem k němu. Šel za mnou do stáje i s čistícími potřebami a začal mě hřebelcovat. Nebyl jsem skoro vůbec špinavý a tak mi vyčistil hlavně kopyta. Přinesl zelenou dečku, hodil přes ni sedlo a utáhl podbřišník. Dnes mi okolo prsou zapnul i poprsák a k uzdečce přidal martingal. Vyvedl mě před stáje a dnes jsme se vydaly na krytou halu. Krokovali jsme 1  kolečko, potom 2. kolečko klusem, to jsme si dali i nějaké ty kavalety a naposledy jsme přešli do mírného cvalu. Najeli jsme na křížek, potom na vyšší oxer, taky tam bylo dvojbradlí a trojbradlí a dvojskok a trojskok. Bavilo mě to a tak jsme si to projeli ještě několikrát. Potom mě Michal vykrokoval a vrátili jsme se zpět do stáje.

O DEN POZDĚJI...

,,Dany, pojd, jdeme se nachystat a potom odjedeme na závod." mluvil na mě Michal. Všude ve stáji bylo rušno, dalších 5 koní z naší stáje se účastní závodu a to hnědka Rollingstone, strakáč Andy, vraník Bello Sacramoso, bělouš Lark a palomino Bess. Jejich majitelé nebo jezdci je připravovali a Michal s těmi přípravami začal taky. První mi zarovnal konečky na kštici, hřívě i ohonu a spletl hřívu s kšticí do malých "bobíků", ale ocas nechal takový, jaký je. Začal mě hřebelcovat. Po 15 minutách jsem se leskl stejně jako mé vydrhnuté podkovy. Na sobě jsem neměl snad ani zrníčko prachu a v kopytu ani trochu bláta. Kopyta jsem měl natřené černým lakem na kopyta a nozdry vymyté namočenou hubkou. Nakonec mě na nohy nasadil bandáže na cestu a nechal odpočívat přivázaného v chodbičce stájí. Michal se šel přichystat a po chvilce přišel oblečený v černém jezdeckém saku, bílých jezdeckých kalhotech a černých vysokých jezdeckých holínkách. V ruce držel černou přilbu potaženou sametem a ještě šel nanosit věci do auta. Sedlo, bílou podsedlovku, bílé chrániče, bílou čabraku, uzdečku, různé jiné potřeby pro koně a pro jezdce... Konečně přišel pro mě. Chvíli mě hladil po nose a konečně mě odvázal a šel se mnou k přívěsu. Protože byly přívěsy po dvou, já jsem svůj přívěs sdílel s vysokým běloušem Larkem. Zavřeli nás, do auta se nanosili ostatní potřebné věci a mohli jsme vyjet. Jeli jsme z Pardubic až do Českých Budějovic, a tak cesta trvala cca 3 hodiny.

O 3 HODINY POZDĚJI...

Jsme tu. Cítím tu. Všude slyším řehtat koně a je tu velký ruch. Začal jsem řehtat taky, ale v tu chvíli naše auto zastavilo a nás, tedy mě a Larka, vyvedli z přívěsu. Ředitel našich stájí nás šel zaregistrovat a naši majitelé nás šli zavést do boxů, které jsme měli přiděleni. Žádná sláva, bylo to pod stanem ale nám to stačilo. Přišel ředitel a řekl : ,,Vaše jízda začne za 80 minut. Tady máte startovní čísla a zatím si můžete projít dráhu a připravit se." Oznámil nám a Michal si startovní č. 45 hned nasadil. Kluci odešli si nastudovat dráhu, zatímco já s Larkem jsme uždibovali stébla sena. Asi po hodině kluci přišli a ještě jednou nás přečistili a nachystali na jízdu. Já měl sadu bílou (podsedlovku, chrániče a čabraku) a Lark byl sladěn do červené. Vyšli jsme před stan a namířili si to na cvičnou dráhu, kde jsme se rozeskákali. ,,Prosíme, at se na dráhu dostaví závodník číslo 44." a to byl Lark. ,,Hodně štěstí!" popřál jeho jezdci Markovi Michal a oni se rozjeli na kolbiště. ,,Na dráhu přichází Marek Halový z JK Pardubice se svým Slovenským teplokrevníkem Larkem!"  Ozvalo se z mikrofonu a byl slyšet zvuk klaksonu. Až přijeli, skončili se dvěmi trestnými body, ale na čas tento závod nebyl. A ted jsme byli na řadě my. ,,Prosíme, at se na dráhu dostaví závodník číslo 45!"  ,,To zvládneme, my to vyhrajeme!" Zašeptal mi  do ucha Michal a vydali jsme se ke kolbišti. ,,Na dráhu přichází Michal Gulgo z JK Pardubice se svým Českým teplokrevníkem Danielem!"  Uslyšel jsem klakson a Michal mě pobídl do cvalu. 1. překážka bylo trojbradlí, které jsme skočili čistě. Potom následoval oxer, ostrá zatáčka a dvojbradlí. Obrat a opět oxer, za ním dvojskok. Pak zase trojbradlí, trojskok, dvojbradlí a nejtěžší překážka na celém závodě... Vodní příkop! Zneklidněl jsem a začal jsem zpomalovat ale Michal mě pobízel dopředu. Udělal jsem to, co bylo v mých silách. Skočil jsem... ale nedoskočil. Zakopl jsem o konec příkopu a svalil se do vody. Najednou jsem ucítil ostrou bolest v přední noze a zatmělo se mi před očima...