Očima týraného koně

26. kapitola

,,Musíme prodávat i Danyho?" Obrátil se znechuceně na svého strýca. Ten stál zády k němu a prohlížel si shořelé stáje. ,,Jak už jsem řekl, Radime, Danyho prodat musíme. Za něj dostaneme vysokou sumu na postavení nových stájí a potom, pokud ho najdeme, tak ho odkoupíme zpět, tečka. Už o tom nechci nic víc slyšet." Ukončil svůj proslov Milan. Radim si povzdechnul a šel do jízdárny, Tam teď byly udělané provizorní ,,boxy". Byly to vlastně postavené překážky a kavalety tak, aby koně z nich neunikly a ti, na které nezbyly, byli uvázaní vedle ke kavaletám. Já jsem byl ve vytvořeném boxe mezi Silke a Phoebe. Radim mě chvíli hledal a pak se za mnou rozběhl. ,,Dany. Ach, Dany. Já nechci, abys šel pryč, chci, abys byl můj, jen můj. Byli bysme docela dobrej tým, co na to říkáš?" Koukl se na mě a usmál se. Já zafrkal. ,,Jenže musíš pryč, ani se neptej proč." Koukl se do země a vlezl za mnou. Vyskočil mi na hřbet a lehl si tak, že mě rukama objímal kolem krku. Hladil mě a plácal po šíji. Trošku se mnou couvl a potom pobídl tak, že jsem vyskočil proti břevnu a to jsem bohužel nepřeskočil. Jenže Radim přes to břevno letěl sám. Skončil na opačné straně. *Haha, máš to. Haha.* Já se mu musel vysmát. Tohle byl na mě moc malý rozběh. Radim se zašklebil a prostě mě z toho boxu vyvedl. Připnul mi na tu ohlávku vodítko a vyskočil na mě. 2. polovina jízdárny byla volná a tak jsme šli tam. Najednou se natáhl a vodítko mi odepnul a jen tak ho volně obmotal kolem krku tak, aby to bylo jako nákrčák. Obešli jsme si obvod jízdárny nejprve v kroku, později v klusu, to jsme přešli na velký kruh, na kterém jsme nacválali a z toho opět přešli do pracovního klusu. Najednou mě zastavil, udělal obrat kolem předku i zadku. Najednou chtěl couvnout, jenže dal nohy až moc dozadu a to jsem byl naučený na vzepjání. Postavil jsem se tedy na zadní a Radim sklouznul na zadek. ,,Dany! Ty umíš vzepjání na povel? Páni..." Žasnul nade mnou. Zkusil to ještě a ještě jednou ale pořád ho to překvapovalo. Potom jsme se zase rozklusali a později a rozcválali. ,,Radime! Okamžitě pojď za mnou!" Stál tam Milan s foťákem v ruce. ,,Co potřebuješ, strýčku?" Zeptal se a sesednul ze mě. ,,Postav ho jako na závodech, fotím ho na inzerát." Radim si povzdechl a postavil mě tak, aby byly dobře vidět mé znaky, podle kterých se pozná, že jsem dobrý a zdravý kůň. Milan nás vyfotil i u toho jak jsme jezdili, takže i ty dá na inzerát. Když Milan odešel, Radim mě převedl do provizorního boxu, vyčistil, dal seno, vitamínové granule a napustil mi čistou vodu. ,,Věř mi, že se mi bude po tobě stýskat, pokud si tě někdo koupí. A moc. Jsi tak úžasný kůň, nikdy jsem tak milého, hodného a poslušného koně neviděl, to mi věř." Pošeptal mi, pomazlil se se mnou a odešel. Nechce se mi odtud pryč, ale musím. To není fér...