Očima týraného koně

30. kapitola

Uslyšel jsem hluk šoupacích dveří boxu. Když jsem se otočil, uviděl jsem Emu a nějakou paní s velkou zrcadlovkou. ,,Dany, dnes máme focení!" Vykřikla Ema a já na ni divně civěl. Nasadila mi parellku a vyvedla před stáj na uvaziště. Vyhřebelcovala mě, pořádně pročesala hřívu a namazala kopyta. Do hřívy i ocasu mi napletla malé bílé kytičky. Na chvíli odešla. Vrátila se oblečená v bílých dlouhých šatech. Ve vlasech měla věnec se stejnými bílými kvítečky jako já. Nasadila mi černou uzdečku a šli jsme někam mimo areál. ,,Já bych si to představovala někde v lese, na louce ale aby tam šly vidět i ty hory. No a mohli bysme jít i k jezeru." Povídala Ema zatímco fotografka jménem Eliška přikyvovala. Přišli jsme tedy první do lesa. Prvně bylo pár fotek ze země, jenže bych to nebyl já, kdyby mě nenapadlo udělat nějakou kravinu. Když na mě Ema nasedala, vždy jsem udělal krok dopředu nebo dozadu. Nasedala na mě z takového pařezu, který jsem si obcházel tak, jako kdybych dělal obrat kolem předku. Ema měla štěstí, že nebylo mokro, jinak bych ji do nějaké té kaluže shodil. ,,Počkej, já ti ho navedu na nasednutí." Zakřičela Eliška a běžela k nám. Vzala mě za otěže a navedla k pařezu. Já se ale furt otáčel, tak si Eliška stoupla z boku tak, abych nešel do stran. Jenže pak, když Ema nasedala a přehazovala nohu, bouchla fotografku Elišku do hlavy. ,,Au!" Pípla Eliška, ale pak se obě začaly smát. Já jsem dloubnul do Elišky a ta se teda rozběhla opodál, aby nás vyfotila. ,,Hele, spadený kmen, to budou dobré fotky. Jdeme!" Zavelela Ema, když uviděla spadený kmen borovice. Nacválala se mnou na něj a chtěla ho skočit, jenže já jsem těsně před nám zastavil. Ano, jsem svině. ,,Danieli!" Řekla naštvaným hlasem. Další pobídnutí a já to teda skočil. Jeli jsme dál, na louku. Tam Ema chtěla fotky v pohybu. První jen v kroku, později v klusu a pak mi dala cvalovou pobídku. Já se místo toho rozletěl tryskem. Mířil jsem si to přímo do toho samého lesa, jenže na poslední chvíli jsem to vytočil a když jsem cítil, že Ema padá, ještě jsem vyhodil. Ema se ale udržela. Zaťala se prstama do mé srsti a snažila se vytáhnout zpět na hřbet. Já začal kozlovat a hrbovat. No, Ema spadla. Já přešel do klusu a zastavil jsem se a začal se pást. Ema se naštvala a šla ke mně. Čupla do trávy a Eliška nás zase vyfotila. ,,A teď k jezeru!" Zvolala Ema a vydali jsme se pomalu k němu. Když jsme tam přišli, Eliška Emu vyhodila na mě a šla s foťákem opodál. První to byly fotky jen tak u břehu, jenže pak m napadla další konina. Opatrně jsem se rozklusal v mělké vodě, jenže pak jsem pár cvalovýma skokama skočil do hlubší a hlubší části, až jsem pomalu ani nedostal na dno. Ema začala ječet jako hyena a držela se otěží tak pevně, až mě z toho začala bolet huba. Po chvíli ji ale asi došlo, že by z toho byly pěkné fotky a tak ztichla a začala se uculovat. Když jsem se dost unavil a přestalo mě to bavit, vylezl jsem ven z vody. Jenže mě zase něco napadlo. Vzepjal jsem se na zadní. Ema to nečekala a sklouzla dolů rovnou do hlíny. A jak měla zrovna mokré šaty, vše se na ni přilepilo. ,,Tak a dost! Jedeme domů!" Byla rudá od vzteku a tak jsme se vydali domů. Opláchla mě dnes celého a dala do kolotoče. Dnes to bylo celkem zábavné a taky dost záživné.