Očima týraného koně

13. kapitola

Probudil jsem se a okolo sebe jsem viděl černě, ale za chvíli se mi rozjasnilo. Ležel jsem v nějakém boxu a když jsem se kouknul na mou nohu, byla obvázaná a daná v ortéze. Chtěl jsem se zvednout, ale nešlo to. Nohy jsem skoro vůbec necítil. A tak jsem zpanikařil. Začal jsem řehtat a zkoušel se stavět na nohy. ,,Ne, Dany, klid! Nedělej to!" rozběhl se za mnou k boxu nějaký pán v bílém obleku. Á, to byl pan veterinář. Otevřel dveře boxu a snažil se mě uklidnit. ,,Klídek, chlapče, jsi po operaci nohy, máš v ní hřebíky, aby ti dobře srůstala, za 10 měsíců půjdeš znovu na operaci, na které ti ty hřebíky vydělají." Promlouval na mě veterinář a já jsem se zklidnil. Dal mi nějaké prášky, trochu sena mi položil na zem i kýblem vody a zkoušel mi z hřívy vyčesat pár bodláků, které se mi tam zřejmě zamotaly, když jsem ležel na louce. Hned ale odešel a já se začal nudit. *Hmm...zdřímnu si, jsem vážně unavený.* A už jsem pravidelně oddychoval v boxu.

Když jsem se probudil, u boxu stály zase ti 20-ti letí kluci a holky, co mě našli ležet pod keříkem. ,,Ahoj, Dany!" Pozdravili mě všichni najednou a přede mě mi hodili jablíčko. Mnam, tak štavnaté jablíčko jsem dlouho neměl. Potom mi tam hodili i pár cukříků a odešli. Byl jsem zase sám. Když v tom se začalo něco dít. ,,Klid, Ruffusi! Uklidni se!" A když jsem se škvírou, která byla ve dveřích boxu kouknul, co se venku děje, uviděl jsem statného fríšana. Ano, toho statného fríšana, který vedl naše malé stádo. Vypadal docela v pořádku až na jeho hlavu, na které něco chybělo. A v tu chvíli mi to došlo, vždyt on neměl jedno oko! A kolem díry, ve kterém se oko nacházelo, byly krvavé strupy. Chudák. Strčili ho do boxu vedle mě, kde zkontrolovali jeho zdravotní stav, dali mu léky na uklidněnou a odešli. *Ruffusi? Pamatuješ si mě?* Zeptal jsem se ho, když zamžikal očima, tedy okem, na mě. *Dany? To jsi ty? A kde jsou ostatní členové našeho malého stáda?* *To netuším* Odpověděl jsem mu a odvrátil pohled na seno, které leželo přede mnou. Kousek jsem si uždibl a opět jsem usnul.

O TÝDEN POZDĚJI...

,,Ahoj, Dany, přišel jsem zkontrolovat tvou nožku!" Přišel ke mně veterinář a začal mi ji prohmatávat. Tím prohmatáváním se mi nožka trošku prokrvila a tak jsem ji aspoň trochu cítil. Sundal mi ortézu, odvázal obvaz a podíval se na mou jizvu. Byla velká! Táhla se od spěnky po celé holeni až k polovině předloktí. ,,No, pěkně se ti zatím zahojila, to je zatím dobré znamení! A když prohmatám tvou nohu, cítím, že hřebíky i kost, kterou jsi měl zlomenou, jsou na správném místě!" Pronesl s nadšením a jizvu mi namazal mastičkou, zlomeninu převázal obvazem a nasadil mi zpět ortézu. ,,Dany, jsi pašák, drž se! Příští týden si zkusíš stoupnout." Řekl mi a odešel. Zatím to bylo dobré znamení...