29. kapitola

1.2K 103 9
                                    

Teď jsem se vzbudil. Zrovna, když přinesli krmení, já se ale mám. No počkat, vlastně nemám. Dnes totiž pokračuje trénink. A to já nechci! Ještě před týdnem bych se na trénink těšil, ale tady ne. Nějaký borec mi nalil čerstvou vodu, přidal do síťky seno a nasypal nějaké granule. *Děkuji.* Poděkoval jsem zafrkáním, takže ten pán to slyšel asi nějak takhle - Pffrfrr. Nažral jsem se a koukl se do uličky. Tam se nic nedělo a tak jsem se otočil a koukl se ven z malého okénka, které vedlo na druhou stranu JK. Uviděl jsem tam pár koní v kolotoči a taky stádo haflingů. Krajina je tady přímo ukázková. Lesy, kopce, vinohrady, pole louky a v dálce šly dokonce vidět i hory. ,,Danieliiii!" Zakřičel Ema, která stála přímo v mém boxu. Já jsem málem dostal infarkt až jsem to málem napálil nohou do ní. ,,To teda dělat nebudeš. Pojď, jdeme." Nasadila mi bílou ohlávku, teda, už moc bílá nebyla, s černým vodítkem.  Vedla mě směrem ke kruhovce. Tam byly nachystané věci na lonžování. Nasadila mi uzdečku s lonžovacím nánosníkem, nebo jak to mám pojmenovat, a dala madla. K tomu mi ještě připnula vyvazovací otěže, takže jsem se cítil dost pod tlakem. Vyslala mě na kruh a první krokovala. To bylo celkem v pohodě. Jenže pak vytáhla dlouhý lonžovací bič - mrkvovku. A mnozí z vás vědí, že já mám z bičů strach. No, a chtěla mě pobídnout do klusu, jenže ona ihned použila ten bič. Ale ne, že by s ním práskla o zem, ona mi ho začínala otírat o zadek. Pak tedy přitvrdila a práskla s ním o mě. Měli jste vidět, jak já jsem zešílel. Vyskočil jsem a chtěl nějak posunout hlavou, jenže jsem zapomněl, že mám ty vyvazovačky, a já jsem je normálně utrhl. Nějaké nekvalitní byly. Tak jsem tedy dál cválal po obvodu kruhovky a neustále jsem kozloval. Ema mě chtěla zastavit tak, že zatáhla za lonž a já změnil směr na ni. Měla štěstí, že jsem to ubrzdil. ,,Dany, to už si ze mě střílíš, že ano?" Podívala se na mě. Já se tedy trochu uklidnil. Vytáhla svůj mobil, iPhone 6s a vyfotila mě a začala psát esemesku. Po chvilce mě s tím ještě vyfotila na snapchat a pak to dala ještě na svou admins stránku na facebook. Po chvilce přiběhly nějaké holky se skokovým sedlem a uzdečkou. A ještě s martingalem. Ema mě osedlala a připravila na jízdu. Jenže já jsem se rozhodl, že vyzkouším, jak dobře to usedí na koni. Když mě pobízela, stál jsem jako osel. Najednou jsem se pomalu rozešel a z kroku jsem to ihned vytáhl až na rychlý cval. Mířil jsem kolem výběhů až na prostornou louku a tam jsem ještě víc nabral na rychlosti. ,,Danieli!" Uslyšel jsem, jak křičí. Zastavil jsem se a otočil se. Ona tam seděla celá špinavá na zemi. byla rudá od vzteku. ,,Okamžitě pojď ke mně!" Já se otočil a díval se na ni. Když se zvedla s tím, že pro mě dojde, já se taky rozešel. Ona se rozběhla, já taky. Už mě to ale nebavilo a tak jsem se rozklusal domů. Vešel jsem do dvora a tam zůstal hloupě stát. Ema po chvilce přišla a když mě uviděla, hodila po mně odporným pohledem. Drapla mě za otěže a odvedla do stáje. Tam mě osedlala a ani jednou na mě nepromluvila. Vyhřebelcovala mě a odešla. Doufám, že pochopila, že i koně si mohou chtít hrát.

Očima týraného koněKde žijí příběhy. Začni objevovat