Očima týraného koně

15. kapitola

AU! CO TO JE? NECHTE MĚ! Něco do mě žduchalo a až jsem otevřel oči, zjistil jsem, že je to ta klisna od vedle. Netuším, jak se sem dostala, ale byly otevřené dveře od mého i od jejího boxu. *Čáu, hřebče! Jak se máš?* Hleděl jsem na ni jak na Boží přízrak. *A-ahoj, kdo jsi?* Vykoktal jsem ze sebe. *Já jsem hannoverská klisna Phoebe (fíbí) a ty?* *Já jsem Dany.* Očuchali jsme se navzájem a já se ji zeptal, jak se sem dostala. *Víš, Dany. Mám odmalička nějaký dar - zvládnu otevřít dveře od boxu, přívěsu...atd. Kvůli tomu se stala ta nehoda a já dopadla takhle.* Podívala se na její pravou stranu těla, která byla dodraná až do masa. Najednou někdo vešel do stáje. Byl to nový pan doktor, protože jak jsem se dověděl, toho starého jsem zabil. ANO, JÁ HO ZABIL! Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Když ten pan doktor přišel, zůstal stát s pusou dokořán. Díval se do mého boxu, přesněji na Phoebe a nevěřícně kroutil hlavou. ,,Jak?! A proč?!" Hleděl na nás a až se vzpamatoval, došel k nám a odvedl Phoebe do jejího boxu. Přišel ke mně do boxu a začal mě hladit po šíji. ,,Tak Dany, sundám ti obvaz i ortézu a zkusím tě postavit." Oddělal mi obě dvě věci, prohmatal nožku, vzal mě za ohlávku a snažil se mě postavit. Až jsem se konečně zvedl, bál jsem si nohu položit na zem, cukal jsem s ní ale pomaličku položil na zem. Když jsem na ni nijak moc nestál nebo nezapíral, bylo to docela v pohodě. Ale když jsem si na ni stoupl pořádně, hodně to bolelo. Doktor mě vyvedl před stáj a kousek mě provedl po tvrdší písčité cestě. Výrazně jsem kulhal a až mě zavedl do boxu, nohu mi opět promasíroval a natřel mastičkou na uvolnění. V boxu jsem mohl stát a tak jsem konečně uviděl, jak to kolem vypadá. Byla to krytá budova, ve které bylo asi 18 boxů vedle sebe. Naproti nich byla sedlovna, masážní místnost, seník, nějaká klubovna a místnost s mastičkami a různými léky. Boxů bylo obsazeno asi 11. V budově, lépe řečeno stáji, bylo docela světlo a to i bez zapnuté lampy. Bylo tam totiž hodně oken a vrata od stáje byly dokořán otevřené. Odtud jsem viděl další místa. Byla tam jízdárna, 3 výběhy, kruhovka, kolotoč a pár budov s nějakými nápisy, které jsem bohužel neuměl přečíst. Vedle v boxu mazal nějakou jinou mastičkou doktor Phoebienu pravou stranu těla. Dost s sebou cukala, ale nedovolila si něco strašného udělat. Šlo vidět, že je dobře vychovaná. Nějaký doktorův pomocník všem dolil čerstvou vodu, dodal čerstvé seno, dal každému granule podle jejich potřeby a odešel. Začalo se stmívat a já ihned usnul, protože všechny své dnešní síly jsem vypotřeboval na chození...