Očima týraného koně

22. kapitola

Tak všichni tu uklízejí a balí se. Stěhujeme se totiž na JK Štěstěna někam ke Kladnu. Už přijelo několik dodávek, které odvážely sedla, uzdečky, uzdy, ohlávky, vodítka, podsedlovky, kamaše, bandáže... a další. Už zbývalo jen jediné - odvézt koně. Nejprve jeli koně s handicapem nebo nějakým zraněním. Já jsem přepravník sdílel s Phoebe. Cesta byla celkem únavná, jeli jsme dlouho. Já jsem se zájmem sledoval cestu, která se mihotala kolem. Občas jsem zahlédnul i mé svěřence, tak jsme se pozdravili a jeli dál. Konečně tady! Zezadu jsem uslyšel hlasy Radima, Martina, ale také hlasy, které jsem nikdy v životě neslyšel. Rampa spadla s hlučným třísknutím na zem, až jsem trošičku nadskočil. Přišel ke mně Martin, odvázal a vyvedl ven. Mně se naskytl pohled na nádhernou krajinu a velký resort. Celé centrum se skládalo z několika částí, dvou stájí, dvou jízdáren, pěti obrovskými výběhy, pětihvězdičkového hotelu, kolotočem pro koně a několika malých chatiček. Vypadalo to hodně dobře, už od začátku jsem si to tu zamiloval. Z přívěsu vyvedli i Phoebe a majitel, tedy Radimův strýc, si nás pozorně prohlížel. ,,Oba dva jsou nádherní, krásná stavba těla, jen jde vidět, že dlouho nepracovali, takže jim tuhnou svaly. Nevadí, hned jak budou moct, tak začnou pracovat!" Řekl Radimův strýc, jménem Milan. Martin se jen pousmál, a už nás vedli ke stájím. My jsme už mohli být ve stájích s ostatními koňmi, protože už nemáme nějaký moc velký úraz. Boxy byly velké, prostorné a dobře větrané. Martin mě zavedl do boxu, na kterém byla už i má jmenovka s údaji o mně, a já si hned lehl. Martin se pousmál a odešel. Po chvilce jsem už uslyšel přijíždět ostatní přepravníky se zbylými koňmi a po 4 hodinách tu byli všichni ubytovaní a ustájení.

*************************************************************************************************

,,Jdu si vzít Danyho na jízdárnu a ověřím si jeho zkušenosti při přirozené komunikaci." Uslyšel jsem Radima, jak mluví k Milanovi a jde směrem k mému boxu. Vystrčil jsem hlavu a koukl se na něj. *Jde se ven!* On ale nenesl ohlávku, byť parelliho ohlávku, zkráceně parellku. ,,Ahoj Dany, pojď, vyčistím si tě a trochu si tě ověřím." Nasadil mi ohlávku a vyvedl před box. Vyčistil mi srst. Protrhal hřívu i ocas a pořádně rozčesal. Odvázal mě a ještě si vzal mrkvovku. Šli jsme na venkovní jízdárnu, u které vysedávalo pár holek. ,,Jů, koukejte, nový kůň! Ahoj, Radime!" Vykřikla jedna blonďatá dlouhovláska, mohla mít okolo 17 let. ,,Čůs, holky. Tak tohle je Dany, poznáte plemeno?" ,,To bude určitě hannoverák!" Vykřikla jedna černovláska, stejného věku. ,,Ne, tohle bude nějaký slovenský teplokrevník." Řekla zrzka, té mohlo být tak 20. ,,Nene, Zuzi, ale byla jsi blízko!" Odpověděl Radim. ,,Vždyť to je ČT!" Vykřikla bruneta, nejhezčí z nich. ,,Přesně, Ivanko! A teď nerušit, jde se pracovat!" Řekl Radim a holky se zahihňaly a odešly. Zavedl mě doprostřed jízdárny a začal se se mnou seznamovat hlazením na všech místech. V tom jsem byl naprosto klidný. Vodil mě po obvodu jízdárny, zkoušel zacouvat, různé obraty, kolem předku i zadku. ,,No vidíš, Dany, tohle ti zatím jde." Pochválil mě a začal mě lonžovat. Krok, potom klus a zkusil i cval. Vše na pohodu. ,,Teď ti odepnu vodítko a zkusíš se napojit." Chvíli jsem váhal, ale potom jsem se napojil. Dokonce jsem za Radimem i klusal. ,,To by pro dnešek stačilo. Jsi šikovný, Danečku, zkusíme to zase někdy jindy." Radim se pousmál a zavedl mě do výběhu, kde jsem taky zůstal přes noc. Radima jsem si hodně oblíbil...