Očima týraného koně

32. kapitola

,,Ale Emo! Je to tvůj kůň, tvůj narozeninový dárek! Nemůžeš se jen tak vzdát a odhodit ho." Volal Emin táta na Emu. Ema se rychle otočila a podívala se na něj vražedným pohledem. ,,Ale tati, pochop, my dva jsme si nesedli. Ten kůň mě nemá rád a já chci parťáka, se kterým budeme vyhrávat parkury, což Dany nechce. Prostě a jednoduše - prodej ho..." Sklopila zrak a odešla. Její otec si povzdechl a šel za mnou do stáje. ,,Proč je tak vybíravá? Vždyť jste mohli být skvělá dvojka. Budu tě muset prodat." Poplácal mě po pleci a odešel. *Já zas půjdu k někomu jinému? To vážně?* Přišel zase její otec s mobilem a vyfotil mě ze všech úhlů, zřejmě fotky na inzerát. Celý den jsem stál v boxu a... Vlastně nic. Přemýšlel jsem, co se mnou bude dál. Uplynuly asi 4 dny a na mě se přijel podívat nějaký pán. Když jsem ho uviděl, zastavilo se mi srdce. *Jeho odněkud znám. Ale odkud?* Danieli, vzpomeň si. Myslel jsem ale nic mě nenapadalo. Když mě ten pán uviděl, šel ke mně a objal mě. *Kdo to je?* Furt mě nic nemohlo napadnout. ,,Ty jsi nějak schudl, Dany." Řekl mi a celého si obešel. Prohmatal mi nohy, zkontroloval mi vše, co se dalo. Na ohlávce mě vyvedl ven, zkusil si na ruce krok, klus i cval. ,,Chci si na něj zkusit sednout!" Zvolal a Emin otec přinesl sedlo a výbavu na jízdu. Po osedlání si na mě nasedl a vjel na jízdárnu. Zkoušel, jak mi jde vyjíždění rohů, kontracval, kruhy v klusu i cvalu, obraty kolem předku i zadku, přešlapy, zkoušel i dovnitř plec a překlusal i přecválal se mnou pár kavaletových řad. Pochválil mě a jeli jsme ke hrazení. ,,Zítra si chci s ním vyjet na vyjížďku s koňmi i bez koní, jo? Tak zítra ráno v deset tady." Usmál se a zavedl mě zpět do boxu.

DRUHÝ DEN RÁNO

Zase přijel ten borec, co tu byl včera. Osedlal mě a jeli jsme na vyjížďku ještě s jedním koněm, PRE Arabellou. Až na to, že jsem se jednou lekl bažanta, proběhla vyjda naprosto bez problémů, zacválali jsme si na louce a zaklusali na lesní cestičce. Za další hodinu jsem s tím pánem jel na další vyjížďku, tentokrát sami. Zaklusali jsme si kolem prudce tekoucí říčky a nacválali na obří mýtině. Na pár kozlů jsem se choval úplně ukázkově, vždyť ten pán se mnou jede v klidu a nic nehrotí, také si ale pamatuju, že na mně jednou seděl a jezdil, ale kdo to je? Přijeli jsme zpět a z toho pána vypadlo, že mě teda kupuje. O pár dní později si pro mě přijel, naložili mě do přepravníku a jeli jsme. Asi po hodinové cestě jsem ucítil, že někde tady jsem už projížděl. Po další hodině už jsme byli na místě. Tady to znám! Ano, už vím kde jsme! Ranč! Ten pán se jmenuje Filip a je to Týnin otec! Zařehtal jsem a ze stáje se ozvalo zařehtání mého nejlepšího kamaráda ČT Merlina. Ale kde je Týna? Filip mě vyvedl z přepravníku ven a já se otočil. A v tu chvíli jsem ji zahlédl. Nesla zrovna krmení pro králíky. Když mě uviděla, krmení pustila na zem. ,,Dany!" Zakřičel a rozběhla se ke mně. Skočila na můj krk a objala mě. Já zaržál spokojeností. ,,Dany, Dany, Dany! Tak moc se mi po tobě stýskalo, ani nevíš jak!" Brečela a slzy si otírala do mé hřívy. *Ani nevíš, jak já tě rád vidím.* Po chvilce mě pustila a skočila Filipovi kolem krku. ,,Děkuji, tati!" Pořád brečela a objímala ho. ,,Neboj, Týno, mně se po něm taky stýskalo" *A mně se po vás taky hrozně stýskalo.*...

A nějak takhle skončil můj příběh. Vrátil jsem se tam, kam jsem patřil, kde mě měli rádi. Ke své milující majitelce Týně a mým kamarádům. Po tom utrpení a týrání, co jsem zažil, jsem se vrátil zpět. Nepřestal jsem doufat v to, že se sem zas vrátím a ono se to splnilo. Proto se hned nevzdávejte a doufejte ve všechny zázraky. Daniel, český teplokrevník, 2016.

A je tu konec! Doufám, že se vám příběh líbil. Do komentářů napište, jak se vám tahle a povídka líbila a jestli mám dál psát o koních, nebo mám zkusit něco jiného. Taky sledujte můj profil, ať si nenecháte ujít všechny mé příběhy. Také děkuji všem čtenářům, co čtou mé příběhy a také všem co mě sledují. Mějte se, S.