Očima týraného koně

2. kapitola

Vzbudila mě ostrá rána za mnou a škubnutím jsem se vylekal. *Co se to děje? To už jsme na místě?* pomyslel jsem si a měl jsem pravdu.
,,Ahoj, Danieli, pojd semnou do tvého nového domova." připnul mi k ohlávce vodítko a sešli jsme rampu od přepravníku. Ocitli jsme se na zeleném trávníčku před obrovskou bránou s konským znakem. Bylo na ní něco napsané, ale neuměl jsem číst. Ale ten pán vypadal, jako by mi četl myšlenky.
,,Dany, tohle je Jezdecká škola v Kladrubech a kousek odtud je Národní hřebčín Kladruby." řekl a něco jsem z jeho řeči jsem rozuměl. Takže jezdecká škola, super. Prošli jsme bránou a přímo před námi stála budova z červených pálených cihel, kdo ví, co to je. Vedle byly stáje, to jsem poznal, protože jsem cítil ostatní koně. Ta byla šedá a opravdu obrovská. Vedle nich byly 2 jízdárny, 1 byla krytá, obrovská hala s tribunou, a ta 2. byla venkovní, o něco menší, ale taky s tribunou. A za tím vším byly rozlehlé pastviny. Krása. Pán mě zavedl ke stájím a tam už stála pravděpodobně jeho rodina. Starší paní, asi třináctileté děvče a osmiletý chlapec.
,,Jé, to je krasavec!" vykřikla ta holka a rozběhla se ke mně. ,,Všechno nejlepší, Aničko." popřáli ji všichni a já pochopil, že jsem její narozeninový dárek. Popadla mě za vodítko, mazlila se se mnou a potom se otevřely dveře od stájí. Tolik boxů a koní a poníků! Zavedla mě do jednoho z nich. Odepla mi vodítko a sundala mi ohlávku. Pomazlila se se mnou, dala mi trochu ovsa a nějaké smíchané barevné granule (ty byly opravdu chutné) a odešla. *Ta podestýlka je opravdu pohodlná* "řekl" jsem si a na chvíli si lehl. Potom jsem opět vstal, napil jsem se a usnul...

*

,,Dany, jdeme se projet!" křičela na mě Anička a už nesla čistící potřeby. Vyčistila mě, až se mi leskla srst a kopyta jsem měl jako nové. Přinesla tyrkysovou podsedlovku, tu mi přehodila mi ji přes hřbet, nasedlala a nauzdila. Vyvedla mě k jízdárně a tam na mě nasedla. Měla i bičík, který na mě ale Týna nikdy nevzala, tak nevím, jak to zvládnu.