Očima týraného koně

25. kapitola

Je brzo ráno a já mám hlad a žízeň. V ohradě je vyschlé koryto a udupaná tráva. Hledal jsem něco dobrého v ohradě a když jsem se otočil, abych se kouknul na Silke, uviděl jsem seno. Jenže to bylo shořelé. Silke se na mě dívala a pak se procházela po ohradě. ,,A nemají žízeň a nebo hlad?" Uslyšel jsem nedaleký hlas, který se ozýval z lesa. Denis s Markem šli právě k nám. ,,Ty jsi blesk Denisi. Přes noc jsem si přečetl pár knížek o koních, takže trochu vím, jak na ně." Mrkl na Denise. ,,Proto jsem sem včera v noci nanosil kanystry s vodou a pár balíků sena." Marek se povýšeně pousmál a otevřel dvířka od chaty. Vodu z kanystrů nám nalili do koryta a seno dali na jednu hromadu do ohrady a trochu rozházeli po boxech. Počkali, než se napijeme a trošku nažereme a potom nám k naší ohlávce připnuli vodítka. ,,Marku, dívej, na těch, ehm, no -" Marek si povzdychl. ,,Ohlávkách." Doplnil Denise. ,,- no, ohlávkách, jsou jejich jména. Teprve pak se Marek pořádně podíval na výšivky na ohlávkách. ,,Á, tak můj je Dany a tvoje Silke." Denis přikývl a vyvedl ji z ohrady. ,,No a co teď?" Zeptal se Denis. ,,Teď? Teď se s nimi projdeme po lese, ať si zvyknou a pak na nich začneme jezdit." Odpověděl Marek a vydali jsme se směr les. Procházeli jsme lesní pěšinkou mezi vysokými borovicemi, když najednou jsem uslyšel dusot koňských kopyt. Kluci se zděsili a cítil jsem, že i Silke zneklidněla. Když jsem se ale pořádně koukl, uviděl jsem Phoebe. Ano, Phoebe byla konečně po dlouhé době pod sedlem a na ní seděl Radim. Zařehtal jsem na pozdrav a Phoebe hned odpověděla. Uslyšel jsem, že se blíží k nám, tak jsem se za nimi rozběhl. jenže Marek udělal jednu zásadní chybu. Vodítko si omotal kolem ruky, takže jsem ho za sebou táhl. ,,Á, pomoc!" Volal a Denis se začal smát. Zastavil jsem těsně před Phoebe a zaržál ji na pozdrav, zaržání mi opětovala. Radim z Phoebe seskočil a šel za Markem. ,,A ty jsi kdo?!" Naštvaně se podíval na Marka a ten v tu chvíli nevěděl,, co říct. ,,Jméno?" Zkusil to Radim znovu. ,,No, ehm, Marek. Marek Desátník. A tam vzadu je Denis Boček." Vykoktal, zvedl se ze země a oprášil se. ,,A proč máš naše koně? Kde jsi je vzal?!" ,,Viděl jsem je na louce s dalšími koňmi a tak jsme tyhle 2 s Denisem vzali pod takový jeden úkryt." Pokusil se Marek o úsměv. Radim se zamračil. ,,Účel?" ,,Čeho?" Nechápal Marek. ,,Proč jste ty koně vzali, jde vidět že o nich nic nevíte." Povídal Radim mezitím, co si klekl, aby zkontroloval, jestli se mi něco nestalo. Marek se nafoukl a chtěl něco říct, jenže varovný Denisův pohled ho odradil. ,,No, to my ani nevíme..." Ušklíbl se. Radim vytrhl moje i Silkeino vodítko klukům z ruky, nasedl na Phoebe a rozjel se směrem, odkud přijel. Když jsme se naposledy otočili, kluci tam už nebyli, asi se vystrašení rozběhli domů.