Očima týraného koně

28. kapitola

Auto se zastavilo. Jsme na místě! Uslyšel jsem pár koní, jak zařehtali na pozdrav, tak jsem jim odpověděl. Najednou se za mnou otevřely dveře od přívěsu a přišla si pro mě Ema. Pohladila mě po krku a vyvedla ven. Poprvé jsem uviděl ty stáje. Byla to luxusní jezdecká stáj. Velké rozlehlé pastviny, kolotoče, kruhovky, jízdárny, kolbiště... Bylo tam vážně všechno a to minimálně dvakrát. Když mě ale zavedla do stáje, bylo to úžasné! Prostorné moderní boxy, uvaziště, prostě všechno, co by se ve stáji mohlo najít. Jenže na koních bylo něco divného. Všichni byli takoví skleslí, smutní a když jsem viděl jejich nohy, měli na nich nevýrazné krvavé šrámy. *Možná jsou jen zranění z výběhu.* Řekl jsem si pozitivně a dál to neřešil. Ema mě dala do výběhu mezi vysokou hnědku a tlustého haflinga a odešla. Otočil jsem se a už jsem tam měl vodu, seno, jablko a nějaké vitamíny a granule. Od každého jsem snědl trochu a napil se. Po chvilce přišla Ema, nasadila mi parellku a šla se se mnou někam projít. ,,Tak, Dany, teď ti ukážu celý areál." Vše se mnou prošla a když jsme procházeli okolo jízdárny, ti koně, kteří tam trénovali, tak skákali hodně vysoko. Když jsem se podíval pozorněji, viděl jsem něco strašného. Když se kůň blížil k překážce, tak ho někdo, kdo se krčil vedle překážky, praštil bičem toho koně po nohách a tou bolestí kůň skočil ještě více. Tohle je zakázaná metoda výcviku parkurových koní. A už jsem se začínal bát. A na jízdu měli ostruhy! A taky používali biče! Tady se to hodně zvrtlo. ,,Dany, jdu tě osedlat, půjdeme zkusit skákat!" Jen to ne! Ema mě vedla zpět do stáje, přivázala k uvazišti, vyhřebelcovala, osedlala a nauzdila. Nasadila si přilbu a taky ostruhy! A ještě bičík. Vedla mě k jízdárně, kde cvičili toho koně na skoky. Nasedla a v kroku si se mnou objela 2x celou jízdárnu v kroku na prověšené otěži. Potom si mě přitáhla. Naklusali jsme a najeli na velký kruh přes kavalety. Potom jsme na ty kavalety i nacválali a zpět naklusali. Klusali jsme vlnovky a najednou na Emu zavolala trenérka. Ehm, ,,trenérka". ,,Naveď ho na tento křížek!" ,,Ano, Sandro." Odpověděla ji Ema a nacválala se mnou na zmiňovaný křížek. Těsně před překážkou do mě kopla patami a já to přeskočil s asi 10 centimetrovou rezervou. Překážku zvýšili a opět jsme na ni najeli. Byla vysoká asi 80 cm. Opět těsně před překážkou do mě kopla patami s ostruhy a k tomu ještě mě pleskla bičíkem. Já to skočil opět bez jediné chyby. Překážku zvýšili na 110 a když jsme k ní mířili, uviděl jsem krčícího se člověka vedle překážky. A to jsem se nenechal a překážku jsem vyhnul. Opět jsme se na ni rozjeli a to mě držela pevně na otěži ale já se zastavil a vzepjal se a vyhodil. Ema spadla ale naštěstí se jí nic nestalo. ,,Je jako vyměněný, Sandro, sedni na něj!" A do sedla se vyhoupla její trenérka. Nacválala a najela se mnou na překážku a když jsem tam viděl zase krčícího se člověka vyhodil jsem a překážku neskočil. Sandra mi přeletěla přes krk a přeskočila ji místo mě. Já se rozběhl po jízdárně a zakozloval si. ,,Emo! Okamžitě ho zaveď do stáje! Zítra trénink pokračuje!" Byl jsem tedy zaveden do stáje, kde jsem si hned lehl. Nechci se zítřka dožít, bojím se, už vím, proč jsou ti koně tak smutní...