Očima týraného koně

16. kapitola

Uběhl týden a ve stáji se nic moc nedělo. Nožka se mi pořád hojila a ještě hodně dlouho bude. Phoebe se na pravé straně těla začaly vytvářet strupy a musela nosit stájovou deku, aby si je neoškrábávala. A  Ruffus? Toho už si odvezl jeho bývalý majitel. Ruffus byl totiž ukraden z Německé jezdecké stáje, býval hodně dobrý drezúrní koník, jenže kvůli tomu, že přišel o své oko, bude muset svou kariéru ukončit. Později jsem zjistil, že tahle stáj, ve které jsme ted ustájeni, je něco jako útulek, jen bez psů a koček, ale s konmi. Vždy sem přivezou koně, kterým se něco stalo, nebo byli ukradeni a tyto koně si můžou odvézt nějací noví majitelé. Ach jo, ted jsem si vzpoměl na Týnu, mou 1. a nejlepší majitelku. Jezdila se mnou na dlouhé vyjížďky a tůry. Občas si se mnou něco skočila a občas mi i vynadala. Ale po 3 letech, kdy jsem byl u ní, jsme si k sobě vytvořili tak velkou důvěru, takové silné pouto jsme k sobě měli...Ale mě prodali. A ted jsem zůstal tady. Se zlomenou nohou a strachem z lidí. Z mého snění mě probral až příchod doktora, který i se svými pomocníky přišel obstarat všechny koně. Až přišla řada mě, začal jsem být poněkud nervozní. Bál jsem se, co mi udělají. Ještě před týdnem jsem byl v naprosté pohodě, ale až dnes, kdy jsem si přemítal, co mi to lidé vlastně udělali, jsem začal být jiný. Když doktor přišel těsně k mému boxu, chtěl jsem ho varovat před mou nedůvěrou a tak jsem uši sklopil až ke krku. Doktor si toho pravděpodobně všiml a ustoupil. Uši jsem nechal volně a nevšímal jsem si ho. Potom se opět přiblížil a já zase zpozorněl a uši začal sklápět dolů. Doktor vrtěl hlavou a přemýšlel. ,,Jak mu tu mastičku mám namazat, když sklápí uši dolů? Nechci dopadnout jako doktor, který tu byl přede mnou." Rozešel se do klubovny a vrátil se s jablkem. ,,Dany, neboj se mně, já ti nic neudělám. Na, tu máš jablíčko! Dobrůtka, to ti chutná.." Nastražil jsem uši a dostal velkou chut na štavnaté jablko. Pomalu začal otvírat box a já zneklidněl. *Co se bude dít?"* Přemítal jsem si v hlavě. Doktor popošel ke mně a pořád na mě tiše promlouval. *Ale vždyt doktor mi nikdy nijak neublížil!* Uvolnil jsem se a spokojeně schroupal jablko. ,,Jsi pašák, Dany." Poplácal mě po šíji a pomalu mi prohmatával nohu. Vzal si onu léčivou mastičku a promazal mi ji. Přinesl si ohlávku a vodítko a já se šel konečně po týdnu projít. Pořád jsem kulhal ale už malilinko méně. Nezkušený by si toho nevšiml, ale doktor se potutelně usmíval. Vzal mě na onu písčitou, trošku tvrdou cestu, která vedla kolem výběhů až někam k lesu. Pravděpodobně to byla jezdecká stezka na vyjížďky. Ve výběhu bylo asi 6 koní, kteří okamžitě mě přiběhli přivítat. Očichali jsme se a vypadalo to na nové konské kamarády. Konečně jsem začal mít aspoň trochu radost z toho mého bídného života...