(Ne)Středem pozornosti

3.

Pohled Jerremyho

Ta holka se mi zdá zajímavá.. Taková uzavřená a tajemná. Nevím. 
Zrychlila krok a mě tam nechala. Jednu ulici před školou. Pomalu jsem se blížil, až jsem ji uviděl. Kráčela k vchodovým dveřím a ještě než vstoupila, ohlédla se a pak zmizela. Měl jsem chuť se za ni rozběhnout.

,,Ahoj, jsem Heidi a ty musíš být Jerremy!" Řekla mi holka za mými zády. Pomalu jsem se otočil a usmál se. ,,Ahoj, jsem Jerry. To máte pravdu. Jak o mě víte?" Zeptal jsem se celý zmatený. Nejsem tu ani týden a už o mě ví. Zajímavý. 

,,Tvoje mamka navrhuje dobrý šaty a když jsme se dozvěděly, že její syn bude chodit zrovna na naší střední, zjistily jsme si o tobě mnohem víc." Zasmála se a dala mi ruku kolem ramen. ,,Aha" Shodil jsem její ruku a zmizel. 

Došel jsem ke skříňce s číslem 18. Strefili moje oblíbený číslo. Musel jsem se pro sebe pousmát. Z batohu jsem si vyndal potřebné učebnice a papír s instrukcemi od ředitelky školy, kam mám jít a koho najít. Bude to zajímavý den, ale není to nic, co bych nezvládl. Pomalu jsem se šoural k učebně 324, když v tom jsem zahlédl ji. Seděla v poslední lavici u okna a úplně sama. Své oči upírala k tabuli. Všude bylo ticho. Neuvědomil jsem si, že už dávno zvonilo. Asi jsem byl moc zamyšlený. 

,,Eh, dobrý den" Vykoktal jsem ze sebe, když jsem vešel. Všichni se na mě dívali, kromě Amélie která tiše listovala v sešitě a něco dopisovala černou propiskou. ,,A vy jste?" Vyzval mě učitel k představení. ,,Prosím?" Zeptal jsem se, protože jsem přeslechl. ,,Kdo jste?" Položil otázku a já zaváhal. Od kdy váhám, jak se jmenuji?  ,,Jerremy Shannon" Řekl jsem zřetelně své jméno. ,,Ty jsi ten nováček!" Vykřikl s nadšením. Jako by měl radost, že bude mít komu dalšímu dávat písemky z matematiky a fyziky. Úžasné. ,,Dobře Jerry, sedni si třeba.." Odmlčel se a rozhlédl se po třídě. ,,Vedle Amélie" Zasmál se ďábelsky a ukázal na místo po Amélijině pravici. 

Kývl jsem s pomalu jsem šel na určené místo. Všechny holky se na mě dívaly. Měl jsem sto chutí utéct. Sedět vedle ní, dýchat její vůni.. Už vidět ji je pro mě těžké.  Sedl jsem si a vytáhl poznámkový blok s tužkou. Učitel se otočil a začal vykládat látku z matematiky. 

Hodina uběhla rychle. Zazvonilo. Amélie seděla stále na svým místě. Nikdo si ji nevšímal a ona si nevšímala nikoho. Skupinky holek se shromáždily a začal se ozývat smích. 

,,Jak se máš?" Otočil jsem se s otázkou na Amélii. 

,,Je škola. Sice se tvářím, jako by mi bylo fajn, ale není. Chci pryč od falešných lidí. Vlastně.. Chci pryč ode všech."  Její odpověď mě zarazila. 

,, I ode mě?" Pousmál jsem se. 

,,Ano. I od tebe."