Psala jsem si s Paulem do rána. Byl hodný, vtipný, milý... Nikomu jsem se tak neotevřela. Věděla jsem věci o něm a on zase o mě. Vím, že bych neměla věřit lidem na internetu, ale otevřít jsem se vážně potřebovala. ,,Am?" Slyšela jsem George. ,,Ano?" Řekla jsem tiše do tmy. ,,Ty nespíš?"
,,Ne Georgi. Nemohu usnout." Hlesla jsem a posmutněle jsem se usmála. ,,Jsou tři ráno. To koukáš do toho mobilu pořád?" Paul šel spát už před půl hodinou a tak jsem uklidila notebook na stůl a vzala si telefon s fotkou, na které je Jerremy a smějící se Amélie. ,,Zachoval se špatně. Namotal si tě a pak zahodil." Řekl a sedl si na druhou polovinu postele. ,,Ale já ho mám ráda pořád." Šeptla jsem a zhasla mobil. ,,Tak udělej to, co srdce žádá a myslíš, že bude vhodné." Měl pravdu. ,,Já to už udělala."
,,Asi ne správně, když se pořád trápíš." ,,Ale Georgi pochop to! Má Heidi, nebudu se k němu cpát. Chápeš? Taková nejsem. Napsal mi." ,,A co jsi odpověděla?" Zeptal se velmi vážně a zvědavě. ,, Ať mě nechá na pokoji." Vzlykla jsem. ,,Dobře. Kdyby něco, jsem tu pro tebe." Pohladil mě po vlasech. ,,Děkuji" Vzala jsem jeho ruku do svých dlaní a položila ji na tvář. ,,Nemáš zač. Jsem tvůj bratr. A už neplakej. Rozumíš?" Kývla jsem. ,,Tak fajn. A teď spi. Dobrou." Řekl a otevřel dveře. ,,Dobrou noc." Šeptla jsem a zavřela oči. Už jsem jen slyšela cvaknutí dveří a pak jsem usnula.
ČTEŠ
(Ne)Středem pozornosti
Teen FictionPříběh o Amélii, která není na škole nijak známá. Ničím nevyniká, průměrná žačka a tak o ni málokterý učitel ví. Amélie je velmi uzavřená a tichá... Bude to tak napořád? Nebo ji jazyk rozváže Jerremy, který se nastěhuje naproti ni a nedá pokoj, do...
