(Ne)Středem pozornosti

4.

Pohled Amélie

Došla jsem do školy a začala poslouchat ty narážky. Pane bože.. Smějí se, že jsem prý falešná. Ať se podívají na sebe.  Pomalu jsem si odložila věci do skříňky 18. 

,,Hej Am, ty znáš Jerryho?" Zeptal se někdo. Otočila jsem se a za mnou stála Heidi a její skupinka holek. ,,Jdi si radši poupravit kozy v té tvé push-up podprdě a neotravuj." Sykla jsem a sedla si na své místo ve třídě. 

Sledovala jsem venkovní prostředí skrz okno. Zamyslela jsem se natolik, že jsem si nevšila... 

,,Slečno Secrets. Už je hodina. Věnujte se prosím tabuli!" Vykřikl učitel a tím mě probral z transu. ,,Už se to nestane." Odpověděla jsem s drzostí v hlase a protočila oči. Ostatní se uchechtli a sledovali učitele. 

,,,,Eh, dobrý den" Vykoktal kdo si.. Ten hlas jsem dnes už slyšela, ale nedokázala jsem přiřadit ke komu. Pomalu jsem vzhlédla a uviděla ho. Stál tam. Zíral na mě. Podívala jsem se zpátky do sešitu a pokračovala v kresbě vlka. 

  ,,A vy jste?"  Řekl učitel a už jsem se musela pousmát. ,,Prosím?" Odpověděl Jerry. Ach jo. To bude ještě na dlouho.  

   ,,Kdo jste?"  Učitel už celý zmatený. ,,Jerremy Shannon"  Zajímavé jméno.. Zaujal mě vzhledem, ale že by mě kdy zaujmul jménem? Nepamatuji si. 

,,Ty jsi ten nováček!"  No konečně. On si vzpomněl.  Věděli jsme, že do naší třídy přijde nováček, ale že by bydlel hned naproti a mluvil se mnou? Takovou novinku mi nikdo nesdělil. 

  ,,Dobře Jerry, sedni si třeba.."  A je to tady. Učitel už ví, že chci sedět sama. Naštěstí je ve třídě dostatek místa. Nechci se dělit o lavici. Ne, že bych byla lakomá. Jen by se se mnou chtěl bavit. Já nemám chuť ani náladu či chtíč si dělat přátele.  Učitel se rozhlédl po třídě a zastavil se u mě. Ne.. ne... ne... 

,,Vedle Amélie" Ďábelsky se usmál a Jerry vyšel k mému místu po pravici. Úžasné. Pomalu jsem se sklonila ještě víc a zamyslela se. Co mám dělat? Nechci zase někomu ubližovat. Nechci aby někdo ubližoval zase mě. 

Celou hodinu jsem si kreslila. Matiku jsem uměla na jedničku a nevím, proč se zatěžovat lehkými příklady, jako jsou tyto stupidity.  Do kreslení jsem se ponořila tolik, že hodina uběhla. Jerry soustředěně sledoval tabuli. Vypadá chytře. 

,,Jak se máš?" A je to tady.. Bylo to na mě? Asi ano, protože se na mě dívá svými pronikavými oči. 

  ,,Je škola. Sice se tvářím, jako by mi bylo fajn, ale není. Chci pryč od falešných lidí. Vlastně.. Chci pryč ode všech."  Snažila jsem se inteligentně odpovědět, aby nenásledovala další otázka. Myslela jsem si, že mi dá pokoj, ale zmýlila jsem se, protože otevíral pusu na další slova.

,, I ode mě?" Pousmál se.

,,Ano. I od tebe."  Odpověděla jsem a otevřela si sešit s nedokresleným vlkem.  

,,Ty umíš hezky kreslit!" Vypískl, když se naklonil nad mým sešitem. ,,Díky" Pousmála jsem se a více si ho nevšímala. 

***************

,,V dnešní hodině chemie vám dám laboratorní práci do dvojic." Začal učitel. ,,Rozdělím vás já dle vašich výsledků z minulých testů." 

,,Heidi a Nikolas" 
,,Stefan a Paul"
,,Natalie a Dilan"
,,Amélie a Jerremy"  Dál jsem si jmen nevšímala, protože jsem slyšela s kým jsem. Skoro se mi zatmělo před očima. Já a Jerry? Vždy jsem byla na laborky sama. Nepotřebuji někoho jiného, aby se mi v tom rýpal. 

*********
Po hodině jsem se zvedla a rychle jsem šla za učitelem. 

,,Pane učiteli, vždy jsem na tyto práce byla sama. Proč jsem ve dvojici s Jerrym?" Zeptala jsem se potichu. ,,Amélie. Jerry je tu nový. Dej mu šanci. Navíc potřebuje nějaké přátele." Tohle mě dostalo. ,,Ale já nepotřebuji přátele." Hlesla jsem více méně naštvaně. ,,Amélie. Však to vidím. Jste skoro stejní. Každý se straníte okolnímu světu. " Starostlivě podíval. ,,A víte proč? Protože mi okolní svět akorát ublížil." Dořekla jsem a šla ke své skříňce. Naštěstí máme zkrácené vyučování. Nevím, co bych dělala v ostatních hodinách, kde sedí vedle mě on.