,,Mohu dál?" Vykoukl ten kluk zpoza dveří. ,,Jo.." Hlesla jsem a snažila se posadit. ,,Lež." Řekl a přisunul si k mé posteli židli. Kolem mě stále byly slyšet přístroje a má ruka byla napíchnuta na kapačku. Sledovala jsem, jak tekutina pomalu proudila do mé krve a jak zmizela jedna bublinka za druhou. Nemůže mi to způsobit zástavu srdce? Pomyslela jsem si a pak jsem to vyvrátila. Možná o tom budu přemýšlet později.
,,Am?" Vyrušil mě z přemýšlení s máváním před obličejem. ,,C-co?" Vykoktala jsem nahlas. ,,Jsi v pořádku?" Optal se starostlivě. ,,Jo, jsem. A ty?" Zeptala jsem se nazpátek. ,,Já.." Pomlčel.
,,Dobré odpoledne" Řekla jedna doktorka. ,,Dobré." Odpověděli jsme jednohlasně. ,,Vy jste příslušník rodiny?" Zeptala se ho. Váhal. ,,Ano, je. Je to můj bratranec. Že jo, Jeremy?" Řekla jsem co nejrychleji.
,,A-ano, to jsem."
,,Pojďte se mnou." Řekla vážně a Jeremy se zvedl a šel s ní. Nastalo dlouhé čekání...
Pohled Jeremyho
,,Pane ehh.." Nemohla si vzpomenout na jméno.
,,Shannon.. Jeremy Shannon" Hlesl jsem a posadil se na křeslo, na které právě ukazovala a gesty dávala najevo, abych se posadil. Než jsem to ale pochopil, docela to trvalo. Mám asi zpomalené myšlení..
,,Musím vám říct závažnou zprávu, která se týká slečny Amélie Secrets. Chtěla bych, aby to slyšela od příslušníka rodiny. Nemohli jsem nikoho jiného sehnat a tak chci požádat zrovna vás." Řekla na úvod. Zhrozil jsem se natolik, že se mi objevila husí kůže skoro po celém těle. Můj tep se zrychlil a dýchání jako by se pomalu blokovalo. Nevím, proč se to děje. Jsem nervozní.
,,Amélie má leukémii." Řekla rázně. Jako by ta tři slova ztratila cit.. Pověděla to tak bezcitně, jako by říkala ,,Amélie mě nezajímá" Nemohl jsem to pochopit. Jsem rád, že mě postavila před hotovou věc ale...
,,Vyléčí se?" Zeptal jsem se s rozklepaným hlasem. ,,Máme tu možnost, aby se uzdravila. Má první stádium, čili stručně řečeno L1" Pomalu jsem se zvedl, ale začernilo se mi před očima. ,,Jste v pořádku?" Zeptala se. Kývl jsem, ačkoliv mi moc dobře nebylo. Černota pomalu mizela z mých očí a já znovu spatřil chodbu nemocnice.
Došel jsem zpátky před dveře pokoje Amélie a povzdechl si. Vešel jsem a uviděl Amélii, jak se na mě usmívá a mává na mě. Chudinka.. Nepamatuje si, co jsem ji udělal. Tak rád bych to napravil. Proč jsem nezůstal s ní a nepodpořil ji? Proč jsem se nechal svést Heidi?
,,Tak co? Už budu moct domů?" Optala se mě. ,,Bohužel zatím ne, ale něco jsem ti přinesl. Snad se ti povede si vzpomenout, jaký jsem idiot.." Hlesl jsem a sáhl do kapsy..
Ahojte
Po dlouhé době se líná Fallen rozhodla na chvilku dřepnout před počítač a naklikat tam konečně pár písmenek, srovnat je do vět, které si pak budou říkat "příběh" :DDD
Snad se story líbí, mám s ní velké plány :33
-Fallen
ČTEŠ
(Ne)Středem pozornosti
Teen FictionPříběh o Amélii, která není na škole nijak známá. Ničím nevyniká, průměrná žačka a tak o ni málokterý učitel ví. Amélie je velmi uzavřená a tichá... Bude to tak napořád? Nebo ji jazyk rozváže Jerremy, který se nastěhuje naproti ni a nedá pokoj, do...
