(Ne)Středem pozornosti

23.

Slyšela jsem pískání a hučení v uších, které pomalu ustávalo. Neměla jsem sílu otevřít oči, natož promluvit. ,,Hmm" Vydala jsem ze sebe spolu s povzdechem. ,,Je vzhůru!" Slyšela jsem někoho. 

,,Dojdu pro doktora." Zazněl ženský hlas. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla hnědovlasého kluka, co na mě upírá hnědočerné oči a opodál stojí další tmavovlasý kluk, ale do obličeje mu nevidím. 

,,Ahoj" Řekl ten, co na mě upíral zrak. ,,A-ahoj?" Vykoktala jsem chraplavým hlasem. ,,Mamka tu bude hned." Hlesl a zvedl se. Sledovala jsem jeho pohyby. ,,Kdo jsi?" Šeptla jsem. Mluvení mě vysilovalo.  

,,Ty si mě nepamatuješ?" Zeptal se. ,,Ani se nedivím, za to co jsi ji udělal Jerry." Odpověděl ten druhý. 

,,Já.. já si nic nepamatuji. Co se stalo?" Optala jsem se. 

,,Měla jsi autonehodu spolu s tvým přítelem." Odpověděli oba a ten druhá se otočil. Zaujali mě jeho modré oči. Byly tak zářivé. ,,S přítelem?" 

,,Paul.. Nepamatuješ si?" Položil otázku ten modrooký. ,,Ne.." Hlesla jsem a zavřela oči. ,,A kdo jste?" 

,,Ty si mě nepamatuješ? Jsem George, tvůj bratr." Řekl modrooký. ,,Bratr? Já mám bratra? A kdo jsi ty?" Obrátila jsem zrak na toho druhého. ,,Jsem Jerremy. Tvůj..." Odmlčel se. ,,Ty nejsi nic. Buď rád, že si tě nepamatuje ty idiote!" Začal být George naštvaný. 

,,Jsme tady!" Řekla starší blonďatá žena kolem čtyřicítky. ,,Tak jak se máš zlatíčko?" Pronesla k mé maličkosti. ,,Mami? Mohu s tebou mluvit?" Řekl George. ,,Ale jistěže." Přikývla a šla blíže. George ji vzal za ruku a odvedl pryč na chodbu. V tom přišel mladý muž v bílém plášti. Bylo mu tak kolem dvaadvaceti. ,,Ahoj Amélie. Už jsme mysleli, že se nevzbudíš. Jak je ti?" 

,,Nevím kde to jsem, kdo jsou ti lidé a ani nevím, jak se jmenuji. Říkal jste Amélie?" Vyhrkla jsem a nadechla se. ,,Jmenuješ se Amélie Secrets. Jsi v nemocnici a právě jsi prodělala pár dní v kómatu." Vyhrnul na mě fakta. ,,V kómatu?" Chtěla jsem se ujistit. ,,Ano." Usmál se. ,,Co je na tom úsměvného?" Optala jsem se trošku s naštvaným tonem hlasu. ,,Že už jsi vzhůru. Jen tvůj přítel je stále ve špatném stavu. Nevím, zda přežije." Sklopil hlavu. ,,Můj přítel? Já mám přítele?" 

,,Tohle není normální. Budu ti muset udělat jedno vyšetření. Mohu vás požádat pane aby jste..." Promluvil na Jerremyho. ,,Jistě." Zvedl se a odešel. 

Doktor mě prohlédl... ,,Já jsem si to myslel" Řekl si jen tak pod vousy. V tom vešla ta žena. 

,,Paní Secrets?" Oslovil ji. ,,Ano?" Pohlédla starostlivě. 

,,Už vím, co jí je." Hlesl a podíval se smutně.  ,,Co?" Vyzvala lékaře. 

,,Vaše dcera ztratila paměť. Nepamatuje si žádné osoby ze života." 

,,Pane bože!" Vykřikla a rozbrečela se. 

,,Klid.. Možná se jí vrátí, ale je tu riziko, že to tak zůstane. Mohu vás poprosit?" Přistoupil blíže k ženě. 

,,Ano?" ... ,,Má vaše dcera deník?" 

Ahojte :33 
Tak a tu je další část... Děkuji za hezké komentáře <3 snad se stále příběh líbí :33 Pokračování se budu snažit dopsat co nejrychleji :33

-Fallen