(Ne)Středem pozornosti

9.

,,Co si dáš Am?" Řekla servírka. Zde už mě dobře znají, protože sem chodím několik let. ,,To co vždycky Anett, že se ještě ptáš" Zasmála jsem se. ,,A vy?" Zeptala si Jerremyho.  ,,Jeden čaj." Usmál se a vytáhl mobil. Zamyšleně se díval na displej. 

,,Co tam je tak zajímavého?" Zeptala jsem se po chvilce, protože jsem to nevydržela. ,,Jen... Čtu si zprávy na Facebooku." Řekl a vzhlédl, protože se vracela Anett s našimi objednávkami. ,,Tady máte. Je to všechno?" Zeptala se. ,,Nene, díky Anett." ,,Nemáte zač" Usmála se a odešla. ,,Tak? Co je tam nového?" Zeptala jsem se opět. ,,Víš jak měla Heidi včera párty?" Položil pomalu otázku. 

,,Mhm a co má být? Byl na ní můj bratr.." Řekla jsem a usrkla si kávy. ,,Chtěl jsem ti říct... A vůbec... jak se jmenuješ na Facebooku?" Jeho otázka mě dostala. ,,Amélie Secrets. Úplně normálně." Řekla jsem. Po chvilce ticha promluvil. ,,Hezká fotka." Šeptl. V tu ránu mi cinkl telefon. 

Jerry Shannon vám poslal žádost o přátelství. 

Pousmála jsem se a potvrdila žádost. 

,,Tak a co s tou párty a Heidi?" Zeptala jsem se a pomalu dopila. ,,Já jen.." Řekl nejistě. Přesně v ten moment se rozrazily dveře. ,,Jerry! Miláčku!" Slyšela jsem její hlas. Nechápavě jsem se podívala na Jerryho. ,,Nemusíš mi říkat, s kým chodíš." Usmála jsem se a vstala. ,,Ne, Am! Počkej, tak to není!" Vykřikl, ale to už jsem odcházela. Nevím, proč mě to tak vzalo. Možná jsem v něco doufala. 

Došla jsem rychle domů s plnými oči slz. ,,Georgi?" Vykřikla jsem se zlomeným hlasem. ,,Am? Co tu děláš?" Zeptal se. ,,Co se děje?" Řekl, když mě uviděl. Opřela jsem se o dveře a pomalu sjela dolů. Nohy jsem si přivinula k sobě a začala brečet. Nezajímalo mě, že mám řasenku všude. Teď jsem potřebovala být sama nebo s Georgem. Byl to můj bratr a zároveň můj nejlepší kamarád.

,,On... Ty jsi byl na té párty, že jo? Nešel jsi někam jinam?" Zeptala jsem se. ,,Ne, byl jsem na té párty u Heidy. Proč?" Pomalu jsem vstala a podívala se na něj. ,,Ty jsi ho viděl?" Přesně věděl koho, protože se zamračil. ,,Nechtěl jsem ti to říkat." Šeptl. ,,Takže ty jsi to věděl?!" Vykřikla jsem. ,,Ne ne ne.. Am! Tak jsem to nemyslel. Poslouchej. Amélie!" Vykřikl. Když vykřikl moje celé jméno, zastavila jsem se uprostřed schodů. ,,Tak mě sakra poslouchej." Šeptl. ,,Já už nevím, čemu mám věřit." Vyšla jsem schody a bouchla dveřmi od svého pokoje. 

,,Am? Můžu?" Zeptal se George. ,,Jo." Povzdechla jsem si. Z kapsy jsem si vytáhla mobil a rozsvítila jej. Spatřila jsem naší fotku s Jerremym. Znovu jsem se rozbrečela. ,,Nebreč." Řekl George a sedl si vedle mě. Objal mě kolem ramen.  

,,Jak to bylo?" Podívala jsem se do jeho temných očí. ,,Byl jsem na té párty. Potřeboval jsem na vzduch..."

Flashback - Pohled George

Jsem sakra na dobré párty. Asi bych neměl tolik chodit, ale nemohu si pomoct. Alkohol v mém těle mi dodával příjemné teplo. Hudba hrála hlasitě, kouř od cigaret a trávy byl všude. ,,Hej kámo!" Zakřičel na mě Jack. ,,No?" Křikl jsem nazpátek a šel k němu blíže. ,,Tohle je Jerry a je fakt dobrej!" A ukázal na něj. To byl ten kluk, co se stavil u nás. ,,Ahoj!" Vykřikl Jerry. ,,Ahoj." Usmál jsem se a přátelsky jsem si s ním podal ruku. Po chvilce odešel. ,,Tak co kámo? Najdeme tu nějaký buchty?" Řekl Jack. ,,Jacku, jsi opilej a zhulenej. Jdi domů" Zasmál jsem se. ,,Co máš za problém?" Řekl vážně. ,,Žádný. Jdu na vzduch." Hlesl jsem a dal si ruce do kapes. Šel jsem do vedlejšího pokoje a otevřel balkonové dveře. Pomalu jsem je otevřel a vešel. Měsíc zářil a hvězdy tančily na noční obloze. Pomalu jsem se nadechl a najednou jsem uslyšel něčí hlasy. ,,Taky tě miluju. Pojď sem.." Otočil jsem se a uviděl Jerremyho s Heidi jak se líbají. Rychle jsem se otočil zpátky. To si Amélie nezaslouží. Vím, jak se na něj dívala a jak se na něj dívat bude. Ale nechce se mi jí to říkat. Nebude mi věřit...

Pohled Amélie - Přítomnost 

,,Nevadí, že jsi mi to neřekl Georgi." Objala jsem ho. ,,Georgi?" 

,,Ano?" Pustil mě. ,,Mohu dnes zůstat doma? Je konec týdne... Stejně nic nepíšeme a tak.." George se zamyslel. ,,Můžeš. Tobě to neuškodí." Vyplázl jazyk. Pousmála jsem se. ,,Proč myslíš?" Vyhrkla jsem zvědavě. ,,,Protože jsi moje šprtka." Zasmál se. ,,Georgi! Okamžitě se vrať! To si vypiješ!!! Mě neutečeš!" Vykřikla jsem a vyběhla za ním. ,,Pusť mě Amélie! Musím do školy!" Vypískl. ,,A teď kdo tu je šprt!" Zasmála jsem se. ,,A ty zase záškolák!" Smál se dál. ,,Tak ahoj." Objal mě. ,,A žádný blbosti!" Řekl aniž by čekal na mou odpověď. Povzdechla jsem si a šla do kuchyně pro čaj, který byl v konvičce po snídani, co si dělal George.