(Ne)Středem pozornosti

5.

,,Hej Am! Zastav!" Volala na mě Heidi. Super.. Co zase chce? 

,,Co je?" Vyhrkla jsem a otevřela si skříňku. Jak já jsem Heidi nenávidím. Její zelený vlasy sestříhané do emo účesu, vychrtlá postava, roztahováky v uších, piercingy, tetování na zádech, které ukazovala pomalu na každém kroku.

,,Dělá ti dobře podplácet učitele, aby ti dával laborky s Jerrym?" Vyjekla. ,,Cože?" Byla jsem zmatená. ,,Nedělej hloupou a přiznej to." Šeptla tak, abych to slyšela jen já. ,,Jerry je můj" Dodala. ,,Já ti ho neberu." Oznámila jsem se smíchem. 

,,Nebuď drzá!" Vyjekla a vrazila mi facku. Štíplo to. ,,Co se to tu děje?" Zeptal se Jerremy. Super...  

,,Nic" Odpověděla jsem s klidem a odešla. Vyšla jsem z pozemku školy a uhnula vpravo. Nasadila jsem si sluchátka se Skillet a šla do rytmu písničky. Měla jsem pocit, že někdo kráčí v mých stopách. Otočila jsem se a spatřila Jerremyho daleko za mnou, jak něco křičí. Sundala jsem si tedy jedno sluchátko. Věděla jsem, že to je na mě. 

,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem se jej. ,,Můžeš mi prosím říct, co se tam stalo?" Řekl udýchaně. Asi za mnou celou dobu běžel. ,,Nic se nestalo, co by se mělo stát?" Šla jsem dál.

,,Dala ti facku, to si necháš líbit?" Zeptal se, když šel po mém boku. ,,No a co s tím mám dělat chytrolíne?"  

,,Já nevím, je to normální?" Pane bože. On si neodpustí debilní otázky.  

,,U ní? Samozřejmě. Ale vše ji prochází, protože je z bohaté rodiny, zásobuje školu penězi a ředitelka je nejlepší kamarádkou s její mámou, o které se mi opravdu nechce mluvit." Řekla jsem a pokračovala do své oblíbené kavárny. ,,Víš, že máme spolu ten projekt?" Stále mě sledoval. ,,Vím" Odpověděla jsem smutně. ,,Jestli chceš, nemusíme ho dělat společně. Já udělám půlku a ty uděláš půlku." Usmál se milým úsměvem. ,,Mě je to jedno." Oplatila jsem mu úsměv. 

,,A co děláš teď odpoledne?" Zeptal se a trošku přidal do kroku, aby se vyrovnal mému tempu. ,,Jdu do kavárny" Řekla jsem bez nějakých emocí. Začal se smát. Propálila jsem ho pohledem. ,,Promiň. A co tam?" 

,,Psát." Šeptla jsem a vešla do kavárny. On šel samozřejmě za mnou. ,,A co píšeš?" Zeptal se. Proč o mě potřebuje tolik vědět? ,,Román" Hlesla jsem a sundala si bundu, kterou jsem položila na opěradlo židle. Vytáhla jsem si notes a začala zapisovat další děj zapeklité hádky hlavních postav. 

,,Mohu si to přečíst?" Zeptal se a podíval se na mě prosebným pohledem. ,,Ne..Promiň. Nedávám je přečíst." Hlesla jsem a objednala si cappuccino. ,,Proč ne?" Zeptal se. ,,Protože není oč stát." Vzala jsem propisku a zabrala se do vlastního světa. 

,,Ještě si něco dáte?" Probrala mě servírka s dotazem. ,,To je všechno." Usmála jsem se. Odešla. Za to on tam seděl. ,,Nezírej" Řekla jsem se smíchem. ,,Jsi krásná, když se směješ." Usmál se. Začala jsem cítit, jak mi rudnou tváře. 

,,Promiňte!" Slyšela jsem. Zabrala jsem se do jeho očí natolik, že jsem si všimla jedné věci. Má bunda byla od turecké kávy. Zvedla jsem se, abych pomohla sesbírat střepy z rozbitého hrnku. ,,Omlouvám se za tu bundu. Zakopla jsem a .." ,,V pořádku. Chápu to." Usmála jsem se na ni. ,,Tady.." Podala mi peníze. ,,To opravdu nemusí-" ,,Berte." Řekla. Vzala jsem si peníze a ona se jen usmála a odešla. ,,Asi půjdu domů" Řekla jsem Jerremymu.