(Ne)Středem pozornosti

21.

,,Amélie?" Slyšela jsem Paula. ,,Ano?" Odpověděla jsem a dál seděla v zákulisí s Alexem. ,,Tady máš mikrofon." Řekl Paul a přistoupil blíže. ,,Paule já mám strach. Nemohu vystupovat." Šeptla jsem s rozklepaným hlasem. ,,Ale no tak Am, to zvládneš. Nejsi špatná zpěvačka." Utěšil mě Alex. ,,Alexi, já ještě na veřejnosti nezpívala." ,,Všechno je vždycky poprvé." Zasmál se Jason. ,,Jasone, to že hraješ na bubny už deset let a před lidmi... Byl jsi malé dítě a-" ,,Ano, byl jsem malé dítě, ale to neznamená, že jsem to nesl lépe. Taky jsem měl trému. Ano, možná jsem to nesl jinak, ale věř mi. Slyšel jsem tě." Skončil svůj projev Jason. ,,Přece nás tu teď nenecháš." Posmutněl Ian. ,,Iane, ale já se bojím."

,,Amélie. Mám nápad!" Vykřikl před celou kapelou Jacob. ,,Jaký Jacobe?" Vyzval ho zamyšlený Paul. ,,Může zpívat ze zákulisí." Pronesl svou myšlenku. ,,O co jsme přišli?" Vykřikli Nick s Davidem. Teď už tu byla celá kapela Crown The Empire. Pohlédla jsem na všechny kluky...

Alex seděl pohodlně v křesle. Jeho nagelované černé vlasy mířili nahoru a bylo mu tak dobře vidět do jeho zelených očí. Jeho úsměv byl široký a upřímný. Na rozdíl od Nicka. Toho jsem se smát ještě neviděla. Byl stále zamyšlený a párkrát promluvil. Bylo velmi málo, co jsem od něj slyšela. Bond vlasy mu spadaly do očí, ale stále jsem viděla, jaké mají barvu. Světle modrá, div že ne skoro bílá. Trošku mě děsil, ale zároveň velmi přitahoval. Zdál se mi velmi zajímavý.

David si byl s Jasonem velmi podobný. Oba měli světle hnědé vlasy, modré oči i postava sportovce byla na obou vidět. Měli stejný postoj i řeči. Bez žádných pochyb to byli bratři. Aspoň si to naivně myslím.

Jacob byl menší postavy oproti ostatním klukům. Měl černé džíny a černou mikinu s kapucí jako měl Paul. Světle blond vlasy s černo-modrým melírem vypadaly velmi dobře. Jeho temné a tajemné zelené oči mě vždy sledovaly tak, že jsem se pomalu bála pohlédnout přímo do nich. Věděla jsem, že je Jacob velmi dětinský, ale chytrý kluk. Neublížil by mi. Jeho oči však vypovídaly své. Děsily mě stejně jako oči Nicka. Však jen o něco méně... Ti dva mají spoustu společného.

A naposled tu je Ian. Černé havraní oči i vlasy, které měl perfektně zastřižené. Postoj pokaždé s kříženými rukami a nohy od sebe nemohly chybět. Vypadal jako nesmrtelný hrdina. Na obou rukou měl černé náramky a na uších roztahováky. Jeho rozepnutá košile však o něm prozradila mnohem více. Měl tetování. Vypadalo to jako křídlo... Křídlo havrana či nějakého jiného ptáka. Přišel mi tak tajemný. Jako by měl tisíce tajemství, které nikdo nikdy neobjeví ani nezjistí. Jeho neohroženost zářila.

Pomalu jsem pohlédla na Jacoba, který zářil a byl pyšný na svůj nápad. ,,To by šlo. Byla by tady a ne před těmi lidmi." Zamyslel se Nick. ,,Paule? Můžeme s tebou mluvit?" Zeptal se Ian. ,,Kdo my?" Zeptal se Paul, podávajíc mi jiný mikrofon. ,,My všichni." Řekl Nick a hned šel do jiné místnosti. Paul svěsil hlavu, nadechl se a vyšel za ostatními členy kapely.

Seděla jsem sama na dřevěné bedně v zákulisí. Bylo tam takové ticho, že jsem slyšela bít i své srdce. Slyšela jsem svůj dech a něčí kroky. Osoba byla v černém a měla na hlavě kapuci. Nemohla jsem rozeznat, kdo to je. Pohlédla jsem znovu na své nohy. Černé legíny a černé vansky visely ve vzduchu. ,,Am?" Slyšela jsem tu osobu. Vzhlédla jsem. Osoba ode mě stála čtyři metry daleko. ,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se a postavila se. ,,Ty nevíš? Na přátele tedy rychle zapomínáš." Pronesl neznámý. ,,Jerry?" Šeptla jsem jméno. ,,Amélie, jen jsem se ti chtěl omluvit a popřát ti hodně štěstí. Dozvěděl jsem se od Alexe, že budeš jejich zpěvačka." ,,Jo, to ano, ale já s tebou nechci mluvit, chápeš? Běž si za Heidi. Za tou hodnou dívenkou, která nešikanuje a nemstí se." Pronesla jsem s klidem. ,,Am-" ,,Nikdy mi už takhle neříkej." Přerušila jsem ho. ,,Dobře Amélie. Jak chceš. Chtěl jsem se s tebou jen bavit. Už tě nechám. Chci abys věděla, že jsem tě měl a mám rád." Šeptl poslední větu, jako by ho to bolelo. Nic jsem neřekla. Otočil se a odešel.