(Ne)Středem pozornosti

29.

  ,,Kde je?" Optala jsem se doktorky. Ona dobře věděla, koho myslím.
 ,,Netuším." Hlesla a rozeběhla se. ,,Běž zatím do pokoje!" Rozkřikla na mě. Kývla jsem a šla rychlou chůzí do "svého" pokoje. Pomalu jsem otevřela dveře.

,,Am!" Rozeznělo se. Ten hlas jsem vůbec neznala.. Tedy... Jako by uvnitř mého těla ten hlas něco znalo, ale já nevěděla co a jak. Sama jsem to v tuto chvíli nedokázala pochopit a vysvětlit, co se děje.

Vzhlédla jsem. Můj dech se zatajil. Nemohla jsem dýchat. Lapala jsem po dechu. Uviděla jsem ho. V bílém tričku s dlouhým rukávem a stejnobarevnými kalhotami. Jeho rozcuchané vlasy nesly stejnou barvu jako jeho oči - hnědou.. Směle hnědé a nevinné oči.  

,,Kdo jsi?" Vyhrkla jsem. ,,Ty nevíš?" Položil mi těžkou otázku. Zamyslela jsem se. ,,Kdybych to věděla, neptala bych se." Vyhrkla jsem aniž bych si to rozmyslela. V hlavě to znělo mnohem lépe. Povzdechl si a chtěl pomalu odejít. ,,Jak se jmenuješ?" Křikla jsem. 

,,Jsem Paul a myslím si, že víš kdo jsem. Nechodila bys totiž ke mě každou noc a netrávila bys se mnou čas. Chodila jsi za mnou, i když jsi věděla, že spím, ale abych pravdu řekl, občas jsem byl vzhůru a poslouchal, co mi říkáš." Hlesl a podíval se mi hluboce do očí. Naše pohledy se střetly v jedné sekundě a vydržel několik sekund. Zírali jsme jeden na druhého. Jako by jsme nechtěli odvrátit pohled. ,,Proč jsi mi nikdy neodpověděl, Paule." Jeho jméno jsem řekla zřetelněji.  Pozastavil se. Ohlédl se, zda sem nikdo nejde a zavřel dveře. 

,,No tak Am.. To vážně nevíš? Nevíš kdo jsem?" Řekl zoufale. ,,Paule.. Já... Já ztratila paměť a nevím, kdo je kdo. Nevím, kdo jsi. Nevím, kdo je můj bratr ani matka natož kdo je ten druhý, co sem chodí." Povzdechla jsem si. Byla jsem zoufalá.. 

,,Podívej se mi do očí." Řekl opatrně a přistoupil. Něco mi říkalo, že bych to měla udělat. Dívala jsem se do jeho očí. Jak září, ale zároveň jako by byly plné temnoty. Když jsem se na něj dívala, přeběhl mi mráz po zádech. Husina se mi rozsypala po celém těle. Otřásla jsem se, ale dál jsem se dívala. Jakoby se nedalo odtrhnout... Vše se kolem mě zastavilo... Život, čas, tok krve, zpěv ptáků, vánek z oken, sluneční svit... Vše jakoby zamrzlo a já pomalu dýchala. 

,,Tady jsi!" Vytrhla nás z transu doktorka. Ani jeden jsme nevěděli, jak dlouho tam stojíme a ani jak se tam ocitla doktorka. Těmito dvěma slovy nás vylekala. Paul se podíval nechápavým výrazem. 

,,Pojď se mnou Paule." Řekla mile a odvedla ho.

Ahojteee :3333
Jsem zpátky a se mnou i další část (Ne)Středem pozornosti!! Snad se bude líbit... Huh abych se přiznala, sama zatím nevím, jak to skončí a už nemám tolik nápadů :// tak snad ještě nějaké budou a napadly mě další 2 příběhy... Ale ještě bych měla dopsat Hexagram. Nemyslíte? :D 

-Fallen