AfterLife (DOKONČENO)

>> 16 <<

Sice jsem věděla, že to dřív nebo později nastane, ale přeci jen vidět Brana mě trochu zasáhlo.
„Už je při smyslech?" Řekl to tak chladně. Samuel jen kývnul hlavou a posadil mě ke stolu. Podle všeho jsem se probudila akorát na večeři.
Všichni na mě koukali. Bran, Charles, Anna i Samuel po mě pokukoval. Už chápu, jak se cítí zrůdy v cirkusu.
Samuel přede mě postavil polívku. Už zase?
„Vy si tady na polívkách celkem ujíždíte, co?" Nikdo nic neřekl, ani nijak nezareagoval. Tohle je už i na mě silné kafe.
„Jez." Řekl Samuel a já poslušně vzala do ruky lžíci a pustila se do jídla. Dokonce jsem to dojedla bez remcání.
Anna sklidila ze stolu a posadila se zpátky k nám. Mlčela jsem a koukala se po všech u stolu.
„Takže..." Začal Bran. „Co všechno si pamatuješ v den, kdy přišla čarodějka?" Všechny oči teď spočívaly na mě a já začala být nervózní.
„Ze dne si pamatuju všechno, pak si pamatuju, jak přišla, začala rituál a já pak fascinovaně koukala do ohně a pak byla tma. Něco jsem pak viděla, ale skoro nic si nepamatuju, a když už tak to vidím jen rozmazaně." Nadechla jsem se a podívala se přímo na Brana. „Chci vědět, co se stalo, co ta čarodějka řekla?"
„Víš, dost si nás vyděsila." Začala Anna. „Když se na tebe čarodějka napojila, všude byla cítit magie a ty jsi vypadala nejdřív tak šťastně, usmívala ses, ale pak jsi z ničeho nic začala křičet a vřískat. Bylo to fakt strašidelný. Normálně jsem si myslela, že Bran už skočí po tý čarodějce a utrhne jí hlavu." Anna se nám pěkně rozohnila.
„Anno..." Zavrčel Bran.
„Ehm pardon, do toho si mluvila divnou řečí. Charles nám potvrdil, že je to řeč domorodých Američanů. A pak jsi začala něco křičet, znělo to jako nějaký zaklínadlo, dokonce tvoje oči při tom změnili barvu. Vypadaly jak vlčí! A pak jsi začala naříkat, brečela jsi, křičela jsi a čarodějka řekla, že to musí utnout, jinak umřeš. Když ses vrátila nazpátek, byla jsi jako opilá, nemohla jsi ani pořádně chodit a..." V tom jí přerušil Bran zdviženou rukou.
„Čarodějka viděla všechno, co ty. Ale ty říkáš, že si nic z toho nepamatuješ." Kývla jsem hlavou. Bran si založil ruce na hrudi. „Čarodějka nám potvrdila, že jsi v minulém životě byla Modrá Sojka." Svým způsobem jsem to čekala, ale připravená jsem na to nebyla ani omylem. „Po seanci jsi omdlela. A když ses pak probudila, tak jsi byla jak šílená. Vrčela jsi, bouchala do stěn, dokonce jsi nás napadala. Chovala ses, jako vlk, co nad sebou ztratil kontrolu. Proto jsme tě museli přivázat k posteli. Nechtěli jsme, aby sis ublížila." Kývla jsem hlavou a ucítila, jak se mi třesou ruce. Rychle jsem si je založila do klína a podívala se na Charlese, který se radši koukal na prázdné místo na stole.
„A co teď?" Nevěděla jsem, co mám dělat, ani co bych měla říct.
„Sám nevím." Odvětil mi Bran. Chápu, že to není šok jen pro mě, ale i pro ně. Ale já si tohle nevybrala.
V místnosti nastalo hrobové ticho a já měla sto chutí utéct ven. Sice bych se nedostala ani ke dveřím, ale potřebovala jsem něco dělat.
„Já..." V tom se otevřely dveře a stál v nich muž, který byl i při mé seanci.
„Maure! Co tu děláš?" Charles už byl mezi námi a dokonce mluvil.
„Brane máme problém. Našli jsme další tělo." Tělem mi projela vlna horka. Další mrtvý vlkodlak.
„Kdo?" Bran skoro šeptal. Pokojem projela vlna moci, díky které se mi postavili všechny chloupky na zátylku.
„Danielova sestra." Odpověděl stejně potichu Maur. Branovy oči rychle změnili barvu na žlutou a pokojem se neslo jeho vrčení.
„Charlesi." Bran se podíval na Charlese, který hned sklopil oči a něco zabrebtal. Hádám, že jsem jediná, co mu nerozuměla.

Bran se rozešel ke dveřím, a i když jsem měla v hlavě spoustu otázek, tohle bylo důležitější.
„Jdu s vámi." Pronesla jsem s klidem. Všichni se na mě otočili, jediný Bran ke mně stál zády a smíchy se začal třást.
„To vážně nejdeš." Řekl nakonec.
„Brane, prosím, zamysli se. Ten vrah tu začal řádit chvíli potom, co jsem se tu objevila, a zabíjí lidi, s kterými jsem přišla do styku. Když budu s vámi, je i možnost, že se objeví." Bylo to zvláštní. Nepamatuji si, že bych poslední dobou někoho naštvala. Pokud teda nepočítám Brana.
„Tati má pravdu." Řekl nakonec Samuel. „Je to příležitost."
„Takže mám riskovat život člověka?!" Bran nevypadal, že by se dal lehce přesvědčit.
„Charles s Annou by se mohli přeměnit už teď. Kdyby se něco stalo, budou schopni zasáhnout jako první. „Dokážeme jí ochránit." Bran nakonec kývl a Anna po mě hodila bundu.
„Bude zima, pořádně se obleč." Všichni jsme se sešli tak za dvacet minut. Charles byl sice hotový už za pět minut, ale čekal na Annu, která svojí proměnu nedokázala nijak uspíšit.

Charles s Annou naskočili do zadu do trucku a já se Samuelem jsme se vtěsnali na místo spolujezdce a Bran si ochotně sedl za volant.
„Kdyby se něco stalo, tak okamžitě půjdeš se Samuelem pryč, je ti to jasné?"
„Naprosto." Řekla jsem. Všem bylo jasné, že mám strach. Měla jsem zrychlený dech a sama jsem cítila, jak mi tluče srdce.
„Bude to dobrý, umím rychle utíkat." Zavtipkoval Samuel a já i přes můj strach, jsem se uchechtla a trochu uklidnila.