Mořská kouzla

Kapitola 16.

Dojel jsem domů, když bylo deset hodin, nečekal jsem, že budu doma tak brzo a ještě střízlivý. Odhodil jsem věci na gauč a vešel do kuchyně, vytáhl jsem si jogurt, nemám hlad, spíš jen na něco chuť do hlavy se mi vkradla vzpomínka, jak jsem ji šeptal do ucha, měl jsem ji tak blízko, chtěl jsem si ji hned vzít a odvést domů, chybí mi, jenže na to tam bylo moc lidí, unést ji tam by byla chyba. Musím počkat na to, až o ní a její nynější situaci víc zjistí Josh. Povzdech jsem si a vyhodil prázdnou krabičku od jogurtu do koše. Já si tvou lásku znovu vybojuji, to přísahám. Skočil jsem převlečený do postele a skoro ihned usnul.

Někdo zaklepal na dveře a pak zazvonil, koukl jsem na hodiny a zjistil, že je sedm hodin, jak jinak, všichni a Josh není výjimka, z jejich rodiny jsou dochvilní, přesní a taky brzo vstávají. „Jo, už jdu." Rychle jsem na sebe hodil první rifle, co jsem našel a vydal se otevřít, kdo jiný než Josh. „Ahoj, dík, že jsi přišel, pojď dál." Vyzval jsem ho a počkal, až vejde, zavřel jsem za ním dveře a vydal se do mé pracovny.

„Ahoj, prosimtě koho chceš sledovat, že mi voláš tak pozdě." Řekl a podíval se na mě podezřele. Pokrčil jsem rameny a posadil se do svého křesla.

„Na tom nesejde, ty ji budeš hlavně sledovat a zjistíš mi o ni co nejvíc a rovnou k tomu přidáš i jednu další. Ale když tě to zajímá, budeš sledovat tvou sestru." Vždy je rád o všem informován a nesnáší nevědomost.

Podíval se na mě zničeným pohledem. „Myslíš, že je to dobrý nápad, přece jenom, nezmizela bezdůvodně." Měl pravdu, ale já tu chybu napravím.

„Chci to napravit, nemůžu bez ní být a vím, že je to tvoje sestra, ale nebudu se zlobit, pokud odmítneš, najmu na to někoho jiného." Udělám pro to cokoliv.

„Umíš uhodit na správnou notu, to musím uznat, přemluvil si mě, sledovat ji budu, ale víc ode mě nečekej. A vůbec, jak si to myslel dvě?" zeptal se a při tom povytáhl obočí.

„Včera jsem ji potkal s někým koho, jsem ještě neviděl a víš, že ona si k sobě pustí málo koho. Jinak platí, za týden chci mít všechno na stole." Jen kývl.

Pohled Leo

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrr! Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr! Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!

Naštvaně jsem tipla budík a vstala s postele, musím do práce. Vešla jsem do koupelny a osprchovala se, vyčistila zuby a rozčesala vlasy, doploužila jsem se ke skříni a vzala si na sebe zelené, přiléhavé tílko, k tomu černé bolerko a černé tříčtvrtky, do batohu naházela, peníze, klíče, mobil a flašku s pitím, nevím proč, ale v poslední době sebou beru i dýku, mohli na mě přijít a tak nehodlám nic riskovat.

Rychle jsem vběhla do kuchyně a báglu přihodila dvě jablka a na snídani do sebe kopla jogurt. „Jdu do práce, klíče od bytu máš na botníku, budu pryč celý den." Křikla jsem na Eriku u dveří a jako odpověď se mi ozvalo zabručení na souhlas, usmála jsem se a vydala se do práce. Už když jsem šla, měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje, to se mi už dlouho nestalo. Zamyšleně jsem došla do práce, jako vždycky brzo.

.......................................................................................

Směna proběhla v klidu a nic se nestalo, následující dny taky, buď jsem byla v práci, na hlavním, nebo v tělocvičně, no byl však až moc velký klid, jako klid co bývá před bouřkou, právě jsem se vracela s práce, na sobě jsem měla šedé rifle s dírou na koleni a žluté zářící tričko, měla jsem namířeno k tělocvičně, vybít si svoje emoce, zase jich bylo moc, Erika byla na hlavním a plánovala taktiku, mě takové věci nikdy nezajímaly, a tak jsem jim šla radši s cesty. Šla jsem kolem pláže, byla poloprázdná, no není divu, je středa večer, podívala jsem se na moře, bylo klidné, usmála jsem se na něho a zahla do postranní uličky, šla jsem v klidu dál, když s poza rohu vyjela černá dodávka, neměla jsem z ní dobrý pocit, radši jsem si vytáhla batoh a dělala, že piju, přitom jsem si do ruky vzala dýku a nenápadně schovala do kapsy, když se ke mně dodávka blížila, nikdo v uličce nebyl, což bylo zlí, ale ona ještě k tomu, začala zpomalovat, hlasitě jsem polkla, a přidala na rychlosti, když byla dodávka u mě zastavila a otevřely se postranní dveře, vyskočili s ní, tři chlapi v kuklách, chtěli se na mě vrhnout, ihned jsem začala utíkat a vzala do ruky dýku, doháněli mě rychle, zahla jsem do první uličky, kterou jsem našla, k mému štěstí nebyla slepá, rozběhla jsem se ještě víc a na jejím konci vyběhla na zalidněnou ulici, rychle jsem se vydala, vstříc svůj dům, měla bych tam být co nejrychleji, jestli ví kde bydlím budou tam na mě čekat. K paneláku jsem se dostala za deset minut, ale nemýlila jsem se, opravdu tam na mě čekali, což je zlí. Nenápadně jsem se dostala k zadnímu vstupu, musela jsem to celé obloukem obcházet, dostala jsem se do budovy a vběhla do výtahu, byla jsem netrpělivá, jestli jsou i před vchodem, neuteču, až teď mě napadlo, proč jsem vlastně nešla na hlavní? Copak jsem tak pitomá.

Výtah zastavil a já nervózně vykoukla ven, nikdo tam nebyl. Rychle jsem se vydala chodbou ke vchodovým dveřím a čekala, že na mě každou chvíli, někdo vyskočí, nic. Rychle jsem odemkla, vběhla do bytu, a co nejrychleji zamkla. Úlevně jsem si oddychla a svezla se po dveřích na zem. po chvíli kdy jsem se uvolnila a hlavně uklidnila, jsem se zvedla a šla se něčeho napít, opravdu jsem to potřebovala, když v tom jsem ucítila píchnutí na buku, rychle jsem se tam koukla, ale nic tam nebylo, už jsem si myslela, že se mi něco zdálo, ale najednou se mi zatmělo před očima a podlomila se mi kolena, pak už jsem jen zaregistrovala, že mě něčí náruč chytla, abych nespadla.