Mořská kouzla

Kapitola 21.

„Dobrá tedy, pozítří se vše uskuteční, někdo nějaké otázky?" Elen se podívala po všech přítomných, nikdo se na nic neptal, takže bylo rozhodnuto. „Sdělte instrukce, zítra nebude trénink, potřebuji všechny v plné síle, ať jsou všechny hned ráno v tělocvičně, použijeme tajný východ." Elena vypadla sebevědomě, tato schůze se koná večer a je tu každá, co něco znamená, nebo, co tu chtěla být.

Řeknu vám, dneska jsme měly v tělocvičně zábavu, hodně holek sledovalo ty čtyři blondýny, jejich řeči že jsou lepší než já, jsme vyvrátili po čtvrt hodině, hodně holek mělo jejich cvičení jako koni, a řeknu vám, že teď určitě nemyslí na nic jiného, než na postel, a schůzi vnímají jen na půl, dostaly pořádně do těla.

„Já mám dotaz." Tak jsem se spletla, vnímají, už znám i jejich jména. Katka byla ta nejdrzejší, pak tu byla její sestra Anna, druhá nejhorší a pak sestřenice Marie a Martina. Řeknu vám, ty mě musí nenávidět hodně, a to neví, kdo jsem, podle mě jsou to jen holky, co si myslí jaké jsou nadřazené nad ostatními, a jde jim jen o slávu a taky podlézají, jedna z věcí, co jsem si zjistila, aspoň, že jsem to zjistila dřív, než by mě poznaly jako bílý přízrak.

„Ano, Katko." Zeptala se, Elena, říkám ji zkráceně.

„Bude se této, dejme tomu záchranné akce účastnit bílý přízrak." To jsem měla čekat, zajímá jí jenom to nejdůležitější pro ni, a to jak řekla záchranná akce, skoro to vyplivla, podle mě do to jde, jenom, protože musí.

„Záleží hlavně na něm, ale ano, této akce se zúčastní i on, pro upřesnění, odláká pozornost a mořské panny s tmavou ploutví se vydají do sídla, ale jinak myslím, že už jsem to zmiňovala." Bylo vidět, že ani Elen ji nemá ráda.

„A neměla by tu teda být s námi, když už se účastní taky?" já tu holku uškrtím, z jakým opovržením si dovoluje o mě takhle mluvit, když mě ani nezná. Alex a Luren mě chytly každá za jednu ruku a snažili se mě tak uklidnit, ale i ony vypadaly, že by ty holky uškrtily na místě.

„Ale ona je mezi námi a kroťte se, slečno, toto není chování mladé dámy s uznávané rodiny." Zastala se mě Marie, to jsem nečekala, ale je pravda, že jsem uzavřely mír, ale sotva zakopu jednu válečnou sekeru, vykopu druhou. Ostatní se s různými tématy odebraly k odchodu, zůstaly jenom nejvyšší my tři a ty čtyři, bože ta hra už se rozjela na plno, brzy máme vyrazit, a já stále nevím, jestli nabude lepší se obětovat, pro dobro ostatních, pro dobro hry, nevím, proč jsem si teď vzpomněla na Lenoru. Tu mrchu, nevím, co pro ni bude lepší, jestli ji nechat na pospas lovcům nebo odvést sem, i když uznávám, nos bych ji zlomila hned.

„Pokud vím, tak existuje dívka, nemýlím-li se tak, právě s vaší rodiny madam, která se chovala hůř, a taky si myslím, že máme právo vědět, kdo je ten přízrak, je-li vůbec skutečný." Ozvala se Anna. Elen ji zpražila pohledem, instinktivně jsem ustoupila dozadu, není dobré ji provokovat.

„Teď poslouchejte vy, tohle si už nikdy nedovolíte, my jsme výš postavené než vy, zadruhé, přízrak měl krutý osud, který bys jí nezáviděla, a za třetí, nikdy, už nikdy neurážej moji vnučku, má mnohem lepší vychování než vy, oproti vám je ona svatá!" Elen doslova křičela, všichni kromě těch čtyř jsme ustoupily do bezpečné vzdálenosti. Ty čtyři se taky krčily, zjevně nečekaly, čeho je Elen schopná. „Ona, na rozdíl od vás ví, jak mluvit, chovat se a taky drží úctu k těm, co si to zaslouží!" s tím vrazila Anně facku. Pak se uklidnila. „Pamatujte si to, vy nejste ani strážkyně, ani nijak postavené a já nemám problém, vás srovnat, místo vašich matek. Pamatujte si to. A teď jděte." Řekla přísně a ty čtyři se ihned klidily, Anna měla jako bonus, rudý otisk v tváři. Elen se jako vždy uklidnila a předvedla, teď už vyrovnanou osobu.

„Díky." Řekla jsem tiše, jenom se na mě usmála.

„Nikdo nebude trénovat, to platí, hlavně pro vás tři, a teď je tu ještě jedna věc, kterou bychom měly probrat." Povzdychla si Elen a začala pochodovat po místnosti.

„Jaká?" zeptala se Erika, která byla taky přítomná.

„Má to co dočinění s Lenorou, že?" zeptala se opatrně Mia.

„Ano, měli bychom ji vzít sebou a dostavit před soud." Věděla jsem, že by ji tam Elen nejradši nechala, ale musí jít před soud.

„Souhlasím, trest musíme dát." Hned jsem dodala, Elen se na mě chápavě podívala.

„Určíte oddíl, který se tam pro ni vydá, a dopraví ji sem jako vězeň, a Leo, zkontroluj dnes v noci tunel prosím, Alex, Erika a Luren budou hlídat, aby tě neviděli, použij ploutev, v noci tam není vidět." Přikývla jsem, brala jsem to jako rozkaz. S tímto jsme mohly opustit místnost.

„Bude lepší počkat, než se to uklidní po dnešní schůzi, myslím, že teď je naše kamarádka, býlí přízrak je hlavním tématem, a já nehodlám riskovat, že se někdo dozví pravdu." Šli jsme chodbou k našim pokojům, měly jsme je u sebe.

„Dobře, myslím, že bychom si mohly nabrousit zbraně." Řekla Erika klidně.

„Ty máš zbraně!" otočila jsem se na ní, a ta mi věnovala jen nevinný úsměv a pokrčila rameny.

„Klid mami, co říkáte na ten výstup, vážně se nedivím, že jsi ty hodiny nesnášela." Řekla pobaveně Alex. Jen jsem pokrčila rameny.

„V jakém oddílu je Kira s ostatními?" moc jsem se jim teď nevěnovala a ony se zase omluvily, že něco mají, když mě pak viděly jako trenéra, tak jsme si to vysvětlily a ony se pak dohodly, že dokud to neskončí, tak asi obě strany nebudou mít moc času a tak se pak sejdem, až to skončí.

„Víš, že ti ani nevím, musím to pak zjistit, j jich prostě moc." Luren vypadala, že přemýšlí, ale k závěru nedošla, odskočila jsem si pro zbraň, mačetu a dýku, to budu mít i pozítří, a taky brousek. Plavky jsem si vzala tradičně černé. A taky pouzdra na zbraně, přece jenom, do terénu, jdu už dnes.

„Můžeme do tělocvičny?" do pokoje nakoukla Erika, já jsem na sobě měla stejné oblečení, jako předtím, akorát s tím rozdílem, že jsem měla místo spodního prádla plavky, a vzala jsem si ještě ručník.

„Můžem." Řekla jsem s úsměvem a vydala se s nimi do tělocvičny. Když jsme došly, zabraly jsme žíněnky u bazénu a každá ponořená do svých myšlenek, brousila zbraň, když jsem měla mačetu i dýku nabroušenou, že byly ostré už na dotek. Odložila jsem je a sundala si oblečení.

„Jdu na to, hlídejte a řekněte mi kde je ten vhod." Při tom jsem si připevnila k tělu pouzdra.

„Neboj, my si tě pohlídáme a vchod je v tom jezírku, jak si všichni mysli, že je na okrasu." Ukázala na něj Alexa a já jsem kývla, pomalu jsem vstoupila do vody a povolila svému tělu proměnu. cítila jsem v zádech jejích pohled.

„Počkej, tady baterka." Donesla mi ji Erika a já ji s vděkem v očích vzala a ponořila se pod vodu, kde jsem vplula do hodně velkého tunelu, propojujícího, tento dům s mořem.