Příliv

8. Divadélko

Probudím se v tmavé vlhké místnosti, ve které se nachází jedny dveře a okno. Smrdí to tu po starém promočeném papíře. Rohy místnosti jsou popraskané vlhkostí. Sedím na tvrdé děravé matraci. V hlavě mi hučí vlastní krev. Najednou si vzpomenu na včerejší večer. Postava, ale nebyl to Charles, nebo ano? Ani sama nevím. Mám takovou kocovinu, že se sotva držím na nohou. Prohmatám si spánky ztuhlými prsty, jejichž konečky mi vibrují pod nátlakem bolesti, která se v nich vyvinula, když jsem si je přilehla bezvládným tělem. Kde to ksakru jsem? Snažím se vstát, ale hlava se mi točí tak moc, že upadnu zase do sedu. 

„Vyspala ses dobře?" ozve se hlas u dveří. Zase jako by byl zastřený. Jako by patřil někomu jinému. Otočím se. Zase on. Stojí ve dveřích, ruce zkřížené na hrudi. 

„C-..co po mně chceš?" snažím se zoufale vykoktat. Je mi zle.

 „Jinak, nemáš zač za odvoz." zatváří se ublíženě. Jmenuje se Matt? Nebo Mikel? Dostala jsem takovou ránu do hlavy, že si nejsem schopna vzpomenout. 

 „Hele, ty Michaeli...nebo jak se to jmenuješ, kde jsem a c-co tu dělám, proč si mně sem vzal? A kdo sakra jsi?" pomalu mi začíná docházet trpělivost. Za poslední dny toho mám tak akorát dost. Vztek mi musí vyřazovat z těla na sto honů, protože vidím, jak maličko ustoupí dozadu.

„Jsem obyčejný kluk, co odvezl domů holku, která nebyla schopna dojít domů po svých. Nic víc. A mimochodem jsem Matt. Říkal jsem to včera, ale asi si byla dost mimo" odkryje řadu svých dokonalých bílých zubů. 

Vypěním. Nehodlám tady už sedět ani minutu. Podívám se oknem ven. Je ráno. Mám školu a já zaspala. Neskutečně úžasné. Marlee, která  chyběla sotva pár dní v roce teď nebude ve škole kvůli blbé ranní kocovině. Vezmu si kabelku a to co v ní,  ještě po mém včerejším výstupu ve škole, zbylo. A uraženě klopýtám pryč. Nevím kde jsem, ale cíl mám jasný. Dostat se domů. Táta bude vzteky bez sebe. 

 „Měla by ses napít." řekne starostlivě Matt, ale já mu na to neskočím. Už nikomu na nic neskočím. Všichni v tomhle městě jsou jen manipulativní lidé, kteří neznají své hranice. Zasteskne se mi po Stuffordu.

 „Myslím, že půjdu domů." zamumlám spíše sama pro sebe. 

„Fajn, skočím pro auto a hned jsem u tebe. Dovol mi tě alespoň hodit domů." Nic nenamítám. Navíc jsem slabá na to jít domů po svých. Asi bych se někde vysekala někomu do záhonu. Matt tiše opustí místnost. Naposledy se na mě ohlédne a pousměje se. Já mu na to jeho starostlivost neskočím, je to až moc přehnané. Vydechnu a svalím se na tu tvrdou matraci. Dlouho mi to nevydrží, protože se mi všechna krev nahrne do hlavy a já ucítím tupou, tepající bolest. 

Usoudím, že se projdu. Možná mi to prospěje. S funěním se vytáhnu na nohy a porozhlédnu se po místnosti. Stojí tu stůl, kterého jsem si předtím nevšimla a taky malý noční stolek. Popojdu směrem ke stolu a rukou přejíždím přes jeho povrch. Není tu žádný prach. Jako by tu někdo pravidelně uklízel. Sednu si k němu a opřu se lokty o jeho desku. Matt se pořád nevrací. 

Sesunu se hlavou na desku stolu. Pod tím ostrým  nárazem se z něj vysune šuplík, který byl pravděpodobně skrytý v spodní části desky. Musím párkrát přimhouřit oči. Pravou rukou si je pořádně promnu a zívnu. Jsem unavená. Popadnu sklenici vody, kterou mi předtím Matt přinesl. Velkými doušky ji celou vyprázdním. 

Odhodlám se nakouknout do tajemného šuplíku. Zrovna polykám poslední doušek vody, když mi zrak padne na věci, které se v něm nachází. Vyprsknu vodu na protější zeď, na které se vytvoří malé nasáklé potůčky. Z hrůzou v očích ten výjev pozoruji. Rázem celá zblednu. Jak jsem mohla být tak slepá?Najednou to dává smysl.

***************************************************

Tak tohle je pravděpodobně určitě poslední kapitola, před týdenním pobytem na lyžáku. Takže týden ode mě nečekejte asi žádnou kapitolu, ani aktivitu! :D Ano je trochu kratší, a omlouvám se za ten konec ♥ 

Doufám že se vám líbila, budu ráda za každou připomínku a komentář :) Jinak děkuji mockrát za 170+ přečtení této povídky, moc si toho cením. :) Tak se tu ten týden mějte krásně. ♥

PS: Tuto kapitolu věnuju princezně Dominice (Tagnusgame) :))