Forever? Forever. /Niall Horan/

1. Kapitola

POHLED KATE 

Dnes jsem se konečně pořádně vyspala. Poprvé za hodně dlouhou dobu jsem se nevzbudila na ten nejhorší zvuk na světě. Nesnáším budík. Ve škole nám dali studijní volno před maturitou. Prý se na ni máme pořádně připravit. Pff. To bych chtěla vidět, kolik mých spolužáků zrovna teď sedí nad učebnicemi. Určitě byli včera na párty a teď se dostávají z kocoviny. Mám štěstí, že nejsem tenhle typ. Radši si zajdu s Niallem na večeři nebo do kina a potom na romantickou procházku. 

Jako každé ráno mám obrovský hlad. Chci se natáhnout a dát Niallovi pusu na dobré ráno ale vedle mě je prázdno. 

"Nialleeeeeeee!" zakřičím z plných plic a doufám že se co nejdřív ozve. Je to divný ale chybí mi jenom po noci. Nedokážu si představit kdybychom se rozešli nebo se něco stalo. A dost! Nepřemýšlej nad těmito věcmi! Okřiklo mě mé podvědomí. 

Pořád se nic neozývalo. Přemohla jsem se, vylezla z postele a šla hledat Nialla. Na sobě jsem měla jen kalhotky a Niallovo tričko. 

S Niallem máme vlastní byt, takže i kdybych tady chodila nahá, může to být všem jedno. Je to spíš Niallův byt protože mě nenechá nic platit, i když mi říká, že je to náš byt a že mu nevadí to platit. Nejsem ta, která by chtěla aby za ni někdo pořád platil a proto jsem párkrát aspoň zaplatila za elektřinu i když jsem to potom od Nialla schytala. Ne že by mě bil. Tohle by nikdy holce neudělal. Spíš mi řekl, že si nepřeje abych cokoliv platila. Aspoň za potraviny jsem platila, i když to taky nebylo moc často. 

Niall nikde nebyl a tak jsem si udělala ranní kafe a posadila se na barovou stoličku a čekala na něj než přijde. Měla jsem chvíli sama pro sebe a tak jsem začala přemýšlet. Jak se asi má mamka, taťka a sestra? Hodně mi chybí sestra. Je o 5 let starší než já a s přítelem se odstěhovala hned když měla 18. A mě tehdy bylo teprve 13. Od té doby se nikomu z rodiny neozvala. Chtěla bych vědět jak se má, jestli má nějaké děti, jestli je pořád se svým přítelem.. 

Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk klíčů v zámku a konečně jsem spatřila toho muže, který mi tak moc chyběl. Okamžitě jsem se zvedla a běžela k němu do náruče. Tolik mi chyběla jeho vůně. Byl chvilku zmatený ale hned obmotal jeho svalnaté ruce kolem mě. 

"Dobré ráno princezno." usmál se na mě.

"Dobré ráno princi." řekla jsem a spojila naše rty.

"Donesl jsem nám snídani a latté." zvedl tašky nad hlavy. V tom mi zakručelo v břiše. Oba jsme se zasmáli a šli do kuchyně, kde jsem všechno vybalila z tašek. Hmm. Čokoládové donuty. Miluju je. Jen je toho trochu moc. 

"Nialle? On má někdo přijít na snídani?" zvedla jsem jedno obočí.

"Ne, proč?" Niall byl značně zmatený. 

"Toho jídla je moc." ukázala jsem na to všechno jídlo. 

"Není, věř mi." Pokrčil rameny a už si sedal ke stolu. 

"Jak myslíš." sedla jsem si za ním.

Na talíř jsem si dala dva donuty a vzala si jedno latté. Bylo to výborné - jako vždycky. Niall má opravdu dobrý výběr. 

"Jestli někdy koupíš ještě tolik jídla tak za chvíli budu mít tunu a ty mě budeš muset obskakovat." zasměju se a odsunu se dál od stolu. 

"Klidně bych se o tebe staral do konce života." řekl svůdným hlasem. 

"Můžeš se o mě postarat teď." řekla jsem provokativně. 

"Rád." mrkl na mě.

*****

"Co si dáš na oběd?" zeptala jsem se Nialla. 

"Nevím, neobjednáme něco?" skoro se oblízl Niall.

"Pizza nebo čína?" nechala jsem ho přemýšlet zatímco jsem si brala mobil do rukou. 

"PIZZA, PIZZA, PIZZA, PIZZA...." začal dětinsky skandovat.

"Okey." řekla jsem se smíchem.

Vytočila jsem číslo na pizzerii a objednala dvě šunkové pizzy a na jednu nechala dát kukuřici. Teď už jen počkat než to přivezou. Tak jsem si sedla za Niallem na gauč. 

"Nepustíme si nějaký film?" navrhla jsem.

"Můžeme. Něco vyber." souhlasil.

Sedla jsem si k našim filmům na DVD a hledala. 

"Může být Pár nenormálních aktivit?" Vytáhla jsem DVD nad hlavu. 

"Samozřejmě." řekl když v tom zazvonil zvonek.

"Jdu otevřít." zvedl se Niall ale já jsem ho zastavila. 

"Nepůjdeš otevřít. Sedni si sem a ani se nehni." šla jsem a schválně jsem zavrtěla zadkem. 

Cítila jsem jeho pohled na mně a hned na to i jeho hluboký výdech. Musela jsem se sama pro sebe usmát. 1:0 pro mě. Skutečný důvod proč jsem šla otevřít nebyl to, že jsem ho chtěla provokovat ale chtěla jsem za to jídlo hlavně zaplatit. V poslední době jsem neplatila za nic. A to mě štvalo. Aspoň tohle jsem chtěla zaplatit. 

Rychle jsem otevřela dveře, vzala si od poslíčka krabice s pizzou a dala mu peníze. Vrátila jsem se k Niallovi na gauč a dala mu krabici s jídlem. Hned jsme se do toho pustili a zároveň jsme se koukali na film. 

"Kate?" obrátil se na mě Niall

"Jop?" řekla jsem a pořád sledovala film. 

"Chtěl bych letěl k našim do Irska. Nechceš jet se mnou?" pořád se na mě koukal. 

Ta představa mi svazovala hrdlo a hned jsem znervózněla. Za celé dva roky co spolu jsme, jsem nepoznala jeho rodiče. Co když si o mě budou myslet že ho nemám ráda? Co když se ztrapním? Co když udělám něco špatně? 

Nějakou chvíli jsem musela být mimo protože mě probrala až jeho ruka jak mi mávala před obličejem. 

"Zlato? Jsi v pořádku? Není ti špatně?" zněl ustaraně. 

"J-jo, jen se mi zamotala hlava, promiň." falešně jsem se usmála.

"Poletíš teda se mnou?" zeptal se mě Nialler znovu. 

"Ráda. Jen se trochu bojím.." řekla jsem upřímně.

"Nemáš čeho. Moji rodiče jsou v pohodě a budou rádi že jsem tě přivedl sebou." snažil se mě uklidnit. 

"Dobře. Za jak dlouho letíme?" pořád jsem se snažila dostat svůj dech a tep do normálu. 

"Za týden. Je vážně všechno v pořádku? Jsi bílá jako stěna." prohlížel si mě od hlavy až k patě. 

"Jo, všechno je v pohodě." ujišťovala jsem ho. 

Týden. Za týden poznám jeho rodiče. Na jednu stranu se těším ale na druhou stranu jsem hrozně nervózní a mám strach. Mám strach i z letadla. Nesnáším výšky. Snad to nějak přežiju. Ale když to udělá Niallovi radost. Pro něj udělám cokoliv. 

-

Další díl tady!  Fuu 1043 slov :D Doufám že se vám díl líbí a omlouvám se že je o ničem :/ Ale už v příštím dílu bude zvrat! Máte se na co těšit! :)