Forever? Forever. /Niall Horan/

37. kapitola

  „Věřím ti. I po tom všem ti věřím. Ale myslíš, že bys mi mohl nechat ještě chvíli čas, abych to mohla všechno vstřebat? Je toho na mě dneska hodně." poprosila jsem ho a on mi s úsměvem kývl.   

Pohled Kate: 

„Nialle?" oslovila jsem ho a on se na mě s úsměvem v očích podíval, „nevadilo by ti, kdybych tady ještě nějakou dobu zůstala s Liamem? Potřebuju si všechno urovnat v hlavě a potřebuju na to klid."

„Jestli ti to pomůže, klidně tu ještě zůstaň. Ale slib mi, že až se budeš cítit na to, se vrátit, zavoláš mi a já pro tebe kdykoliv přijedu, dobře?" ujistil mě a já jsem na souhlas kývla hlavou. 

„Děkuju," slušně jsem poděkovala. 

„To já děkuju tobě, nevěděl jsem, že to takhle pochopíš. Hrozně mě mrzí, že jsem se tak choval-"

„Už jsme si to řekli, je to v pohodě. Stalo se, ale teď už je to dobrý, fajn?" přerušila jsem ho a usmála jsem se na něj. Niall se na mě usmál zpět a položil jeho ruku na tu mou a hladil mě palcem po hřbetu ruky. Nedalo mi to a musela jsem ho znovu obejmout. Vrhla jsem se k němu a spojila ruce za jeho krkem a on položil ruce na má záda a přitáhl si mě blíž. Zůstávali jsme tak ještě několik minut a pak jsme se pomalu od sebe odtrhli. 

„Kate? Myslím, že bych už měl jít," řekl mi a já jsem se na něho smutně podívala. Venku už se stmívalo. Nemyslela jsem si, že už je tolik hodin. Znovu jsem se na Nialla podívala a kývla jsem hlavou. 

„Jo, počkej chvíli, jenom dojdu pro Liama," usmála jsem se na něj a zvedla jsem se z pohovky a šla jsem k Liamové pracovně. 

„Liame? Niall už jde domů." řekla jsem mu, když jsem stála ve dveřích jeho pracovny. 

„Jo, dobře, já hned jdu," odpověděl mi s úsměvem, když viděl, že jsme si to všechno vyříkali.

* 

„Pustíme si nějaký film?" zeptal se mě Lián, když jsme byli po večeři a po tom, co mi to Liam všechno vysvětlil.

„Jo, klidně," odpověděla jsem a usmála jsem se na něj, „Něco vyber,"

Sedla jsem si na gauč před televizi a počkala jsem, až Liam něco vybere a pustí to. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se tohle všechno stalo. Nespím jenom? Co když je to jenom sen? I když to zní hloupě, pro jistotu jsem se štípla do ruky tak silně, že jsem lehce vypískla. Liam se na mě otočil s pozvedlým obočím a já jsem jen zavrtěla hlavou.

Takže se mi to nezdálo. Právě teď jsem asi ta nejšťastnější holka na celým světě. Nemůžu tomu uvěřit. Jsem tak ráda, že Liam všechno zařídil tak, abychom si to vyříkali a vysvětlili. Wow. Seděla jsem na gauči a ani jsem si nevšimla, že film už dávno začal. Probudil mě až polštář, co mi přiletěl z boku do hlavy.

Chvíli jsem se ještě vzpamatovávala, ale jakmile jsem už byla při smyslech, hned jsem to Liamovi vrátila. A takhle jsme pokračovali asi ještě 15(?) minut.

Nemůžu uvěřit, že je tohle všechno realita. Kluk, který mě zachránil se se mnou konečně baví a kluka, který se o mně staral, jsem našla. Teď můžu opravdu můžu říct, že jsem nejšťastnější.