Forever? Forever. /Niall Horan/

2. kapitola

*2 dny před odletem do Irska*

POHLED KATE 

Dneska ráno mi bylo nějak špatně. Probudila jsem se a měla jsem žaludek jak na vodě. Najednou jsem cítila, že se žaludek rozhodl celý svůj obsah vyklopit ven. Okamžitě jsem běžela do koupelny a hned jsem se nahnula nad záchod a začala jsem zvracet. 

"Kate? Pane bože jsi v pořádku?" přiběhl za mnou Niall a hned mi chytil vlasy. 

"Jo jen jsem asi snědla něco špat-" snažila jsem se říct ale hned jsem zase začala zvracet. Niall jen přikývl že chápe a dál mi držel vlasy když jsem zvracela. Konečně jsem cítila že je mi celkem dobře a tak jsem se zvedla od záchodu ale zamotala se mi hlava a skoro jsem spadla. Niallovy ruce mě však včas stihly chytit. 

"Pojď sem, já tě odnesu do postele." uculil se na mě a hned mě chytil jednou rukou pod koleny a druhou mi dal za záda a zvedl mě. Během chvilky jsem už pod sebou cítila měkkou postel a tak jsem položila svou hlavu do polštářů. 

"Mám ti něco přinést?" ptal se mě starostlivě. 

"Jenom džus. Děkuju." usmála jsem se na něj. 

"Hned jsem tu." opětoval mi úsměv. 

Jakmile mi Niall šel pro džus tak jsem přemýšlela z čeho by mi mohlo být špatně. Věděla jsem, že to není z toho že bych něco špatného snědla. Včera jsem měla na večeři jenom opečené toasty namazané máslem a jahodovým džemem a k tomu ovocný salát. 

Je pravda, že se mi mé dny už asi o týden zpozdily ale nějak mi nesedělo že bych měla být těhotná. Vždy jsme s Niallem používali ochranu. Já jsem sice antikoncepci nebrala protože mi po ní bylo špatně.. Přemýšlela jsem jestli je to vůbec možné. Vždyť nic přece není na 100%, ne?

Z mého přemýšlení mě vyrušil Niall. V rukou držel džus a misku s ovocem.

"Přemýšlel jsem..." vypustil z úst a mě se skoro zastavilo srdce. Myslí na to stejné na co já?

On však pokračoval: "Myslíš, že zvládneš ten výlet do Irska? Můžeme to odložit kdyby ti nebylo dobře."

Ze srdce mi spadl kámen ze srdce. Stejně mu to budu muset říct. Ale až si zajdu za doktorem a budu to vědět na 100%. Nejspíš až doletíme zpět z Irska.

"Myslím, že to zvládnu. Už je mi líp Nialle, jen se musím trochu prospat." ujistila jsem ho.

"Dobře, kdyby něco tak na mě zavolej, budu v obýváku abych tě nerušil." řekl a dal mi pusu na čelo. Jen jsem se usmála a a víc se zavrtala do peřin.

Vzpomínala jsem, kdy jsme s Niallem naposledy spolu spali. Dnes je čtvrtek a spali jsme spolu možná v úterý? Už jsem kašlala na přemýšlení protože jestli jsem opravdu těhotná tak s tím už stejně nic neudělám a zavřela oči a spala.

Stála jsem před naším novým domem a v rukou jsem měla svoji tašku. Slyšela jsem bouchnutí dveří od auta a z něj následně vyšel Niall. Přišel ke mě, vtáhl mě do objetí a následně mi dal pusu na tvář.

"Mami, tati! Co je to za dům?" přiběhla k nám naše pěti-letá dcerka Cindy.

"Pojď sem zlatíčko." usmál se na ni Niall a natahoval k ní ruce a ta mu hned skočila do náručí.

"Tohle je náš nový dům kde budeme bydlet." řekl a dal jí pusu do jejích kaštanových vlásků.

"A proč nemůžeme dál bydlet tak kde jsme byli doteď?" zajímala se dál.

"Víš, musíme ti něco říct." odkašlal si.

"Nemůžeme tam dále být, protože bysme se tam nevešli.. Protože budeš mít bratříčka nebo sestřičku." řekl a opatrně se na ni podíval.

"To je super! Za jak dlouho už bude bydlet s námi?" začala nadšeně pištět Cindy.

"Za půl roku zlato." řekl a dal jí pusu na čelo.

Z mého krásného snu mě probudila krásná vůně, která se linula po celém bytě. Rozhodla jsem se vstát a jít se podívat za Niallem.

Stál opřený o kuchyňskou linku, zpíval si a něco vařil.

"Co to bude až to bude?" optala jsem se opatrně tak aby se nelekl.
"Salát s kuřecím masem. Jak ti je? Už je všechno v pohodě? Dáš si se mnou?" chrlil na mě otázky jednu za druhou.

"Už je mi líp. Hmm, kuřecí salát, to si nenechám ujít." mlsně jsem pronesla.

"Tak se posaď, za chvíli to bude hotové." rozkázal mi s úsměvem.
"Provedu." řekla jsem a hned propukla v obrovský výbuch smíchu. Niall se ke mě přidal.

Niall mi za chvíli podával talíř se salátem a přisedl si ke mě. Všechno jsme snědli a šli jsme se projít. Večer jsem udělala večeři, kterou jme následně snědli a šli jsme spát. 

**

Ráno jsme se probudili, snědli jsme snídani a začali jsme si balit protože už zítra odlétáme k jeho rodičům. Jsem pořád hodně nervózní. Aspoň že mi dnes ráno nebylo špatně. To už bych musela Niallovi něco říct a to nechci.. Celý den jsme si jen tak povídali o jeho rodičích. Docela mi to zvedl náladu. Už se těším až je poznám i když jsem fakt ve stresu. Ale podle toho co mi o nich říkal tak vypadá, že jsou fakt milí. 

*Ráno před odletem*

"Zlato? Myslíš že máme všechno?" otočil se zpět do bytu a koukal jestli je všechno vypnuté. 

"Nialle, už pojď nebo nestihneme letadlo." Je to vtipné, protože většinou je to žena, co všechno kontroluje ale u nás je to Niall. Ne že bych to já nezkontrolovala nebo na všechno kašlala, to ne ale kontrolovala jsem to už dvakrát. 

"Vypla jsi tu kulmu v koupelně? A co žehličku, sporák, notebook ze zásuvky?" 

"Nialle! Všechno jsem už zkontrolovala všechno. Pojď už." okřikla jsem ho.

"Dobře, dobře. Tak jedeme." zhluboka vydechl a vydal se ze dveří se mnou v patách. 

Dojeli jsme na letiště a podstoupili všechny ty procesy a kontroly co se tam dělají kvůli bezpečnosti a nastupovali do letadla. 

-

Další díl je tu! Omlouvám se že je krátký.. Je tu malý zvrat o těhotenství ale ovlivní to téměř celý příběh :) 

Chtěla bych vás poprosit aby jste tenhle příběh SDÍLELI A POSÍLALI DÁL aby mělo vůbec cenu to psát a dávat si s tím práci. A taky prosím hvězdičkujte protože když je na jedné kapitole 20 přečtení a 2 hvězdičky tak ani nemám náladu to psát dál...

DALŠÍ DÍL BUDE AŽ TU BUDE MINIMÁLNĚ 5 HVĚZDIČEK!!!!!!!!!!!!!