Forever? Forever. /Niall Horan/

35. kapitola

„To je v pohodě," zašeptal do ticha pokoje a já jsem se k němu přitulila, zavřela jsem oči a s dobrým pocitem jsem usínala. Užívala jsem si pocit, kdy jsem byla s ním a nebyla jsem tady zavřená sama se svými myšlenkami. 

Pohled Kate:

Když jsem se ráno probudila, Liam ještě pořád spal. Ruku měl přehozenou přes můj bok. Kdy mi tam tu ruku dal? Jen jsem nad tím mávla rukou a chytla jsem tu jeho ruku a opatrně ji ze sebe sundávala. Modlila jsem se, aby se neprobudil. Chtěla jsem nám totiž udělat snídani jako nějaký způsob poděkování Liamovi.

Jakmile jsem měla už jeho ruku ve vzduchu, podívala jsem se na něj, jestli se na probudil a když jsem viděla, že ani nepohnul víčkama, oddechla jsem si. Jemně jsem tu ruku položila na jeho břicho. Znovu jsem se na něj podívala a on se začal vrtět. Vše jsem sledovala se zatajeným dechem. Naštěstí se jenom přetočil na bok a dál spal. Vstala jsem z postele, stáhla jsem si své vytahané tričko více dolů, aby nic nebylo vidět. Se pleskáním mých nohou na podlahu jsem se přemístila do kuchyně a potichu jsem vytáhla z šuplíku pánvičku a položila jsem ji na, teď už, rozpálenou plotýnku a na pánvičku jsem rozbila pár vajíček a vše jsem promíchala. Po pár minutách smažení vajíčka byla hotová.

Vše jsem naservírovala na dva talíře a do sklenic jsem nalila čerstvý pomerančový džus. Vše jsem položila na tác a šla jsem pomalu tak, abych nic nevylila a aby mi nic nespadlo.

V Liamové ložnici jsem tácek položila na noční stolek a vlezla jsem si zpátky do postele, abych mohla Liama probudit. Přelezla jsem na stranu, kde spal Liam a položila jsem svou ruku na jeho hruď a lehce jsem rukou zatřepala. Když nijak nereagoval, chytla jsem jeho rameno a znovu jsem zatřásla.

„BUDÍČEEEEEEK!!!!!" zakřičela jsem z plných plic a Liam se lekl až tak, že spadl z postele. Já jsem se začala tak šíleně smát, že jsem se převalila na záda a chytila se za břicho. Liam vykoukl ze země a zamračil se na mě.

„Jsi normální?" zeptal se mě naštvaně a na jsem si utřela slzy od smíchu. Jen jsem zakroutila hlavou a dál jsem se smála. Liam se jenom zvedl a sedl si na postel.

Přelezla jsem po kolenou k němu a do ucha jsem mu řekla: „Spraví to snídaně?"

*

Pohled Liama: 

Musel jsem to Kate říct, nemohl jsem se dívat na to, jak ji to vevnitř ničí, ale snaží se to nedal najevo. Ale  nejdřív jsem si to musel u Nialla ověřit. Vzal jsem si do ruky telefon a z počítače jsem si do mobilu naťukal jeho číslo a stiskl jsem zelené sluchátko. Po pár sekundách to Niall zvedl: 

„Haló?" ozvalo se. 

„Nialle? Tady Liam, myslíš, že bychom se mohli sejít? Potřebuju si s tebou o něčem promluvit."

„Um, fajn, kdy a kde?" 

„Za půl hodiny v nákupáku?" 

„Fajn, budu čekat u Starbucks," 

„Dobře, zatím se měj." rozloučil jsem se s ním a hovor jsem položil. Šel jsem se převléct do džínů a obyčejného bílého trička a došel jsem za Kate. 

„Kate?" oslovil jsem ji, když jsem došel do obýváku, kde seděla na gauči a cpala se zmrzlinou. 

„Uhm?" zahuhňala s plnou pusou. 

„Jdu do nákupáku, domluvil jsem se s jedním kámošem, se kterým jsem se už dlouho neviděl. Chceš něco?" řekl jsem jí. Ona jenom zavrtěla hlavou a spolkla dávku zmrzliny, kterou měla v puse. 

„Užij si to." řekla mi s úsměvem a do pusy si dala lžičku s další zmrzlinou. 

* 

„Ahoj," řekl jsem Niallovi, když jsem za ním dorazil ke Starbucks. On se na mě otočil a pozdrav mi opětoval. „Půjdeme dovnitř?" zeptal jsem se ho. 

„Jo," odpověděl mi jednoduše. Vešli jsme dovnitř a každý jsme řekli svou objednávku a následně jsme zaplatili. Jakmile jsme dostali své kafé, šli jsme si sednout ke stolu. 

„Cos potřeboval?" zeptal se mě Niall a já jsem se napil mého vanilkového latté. 

„Nejspíš víš, že je Kate teď u mě," začal jsem z lehka a chvíli jsem se odmlčel: „A nesedělo mi, že bys tohle jí udělal a tak jsem se o to začal zajímat trochu víc,"

„Proč by tě to mělo zajímat?" přerušil mě a mluvil na mě hrubým tónem. Bylo vidět, že je mu nepříjemné, že se o tomhle bavíme. 

„Chci pro Kate jenom to nejlepší. Nemohl jsem se dívat na to, jak se trápí.. Po pár minutách, co jsem seděl za počítačem jsem zjistil pravdu." na chvíli jsem se odmlčel: „Vím, že jsi s Laurou nic neměl."

„Jak-" nedokončil větu, protože jsem ho přerušil. 

„Teď je jedno jak, ale měl by jsi jí to říct, protože Kate je z toho celkem smutná a není ve své kůži."

„Víš, kolikrát jsem se jí snažil dovolat? Kolik jsem jí poslal esemesek? Nevím, jak jinak bych jí to měl vysvětlit." 

„Kate má vyplý mobil už nějaký ten den. Ani se jí nedivím. Proč jsi ji sakra nezastavil, když odcházela pryč z bytu? A proč jste vůbec s Laurou spali na jednom gauči a proč ona spala na tobě jenom ve spodním prádle?" pokládal jsem mu dál otázky. 

„Hele, já si ten večer fakt nepamatuju. Až ráno mě probudila Kate a to už jsem s tím nemohl nic udělat. Ten večer jsem to všechno musel zapít. Ale jedno vím jistě, s Laurou jsem nespal," nadechl se a na chvíli se zastavil. „Jo, vím, že mi to nemusíš věřit, ale tohle prostě vím. Tohle bych neudělal, ani kdybych měl v sobě 4 promile." obhajoval se dál. 

Nevím proč, ale tohle mu vážně věřím.