Forever? Forever. /Niall Horan/

5. kapitola

POHLED NIALLA 

Je to den, co jsem po operaci a co s náma spadlo letadlo. Den, co jsem se dozvěděl to o Kate. Pokaždé co sem vejde doktor aby mě zkontroloval jestli jsem v pořádku se ho musím zeptat na Kate. Myslím, že ho to už otravuje. Každou hodinu na ni myslím, každou minutu, vteřinu.. 

Celou noc jsem nespal. Sestřička mi chtěla dát nějaké prášky na spaní, ale já jsem odmítl. Přece tady nemůžu v klidu spát když nejsem s Kate! Tak moc bych se za ní chtěl jít podívat. Chtěl bych ji vidět. Musím ji vidět! Tak moc mi chybí. Tak moc chci být s ní. Ještě předtím než jsem se jí zeptal jestli by se mnou chodila, jsem jí slíbil, že tady pro ní budu navždy. V dobrém, ve zlém.. 

*Flashback* 

Právě teď vedu Kate na mé oblíbené místo. Je to takový malý rybníček, a kousek od něj je zohlá větev stromu na kterou si vždycky sedám. Jsem hrozně rád, že Kate šla se mnou. Už od začátku jsem se do ní zamiloval. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled. Až do toho okamžiku, kdy mi doslova spadla do náruče. Její dlouhé hnědé vlasy a kouzelné hnědé oči. (pozn. autorky: Kate si představte jako Shailene Woodley když měla dlouhý vlasy:)) 

Už jsme skoro na místě. Ještě předtím než tam dojdeme jí musím zavázat oči šátkem. Bude to pro ni překvapení. Celou dobu neví kam jsem s ní jel. 

"Kate? počkej chvilku," zastavil jsem jí. 

"Proč?" řekla a zahihňala se. 

"Chci ti zavázat oči," zamával jsem rudým šátkem před jejíma očima. 

"Je to nutný?" posmutněla. 

"Jo je. A teď pojď sem," chytl jsem ji jemně za zápěstí a přistrčil si ji k sobě. 

Natáhl jsem šátek a přiložil jí ho k očím a vzadu zavázal. Hrozně hezky jí voněly vlasy. Tu vůni si budu pamatovat pořád. 

"Tak a teď můžeme jít,"usmál jsem se i když to nemohla vidět. 

"Nialle, já se bojím, nic nevidím," řekla a snažila se nahmatat mou ruku. 

"Neboj, dej mi ruku, povedu tě," natáhl jsem k ní ruku, které se hned chytla. 

Chvíli jsme šli ale za chvíli jsem cítil, jak Kate škubla svojí rukou tak jsem se otočil a viděl ji jak padá na zem. Rychle jsem ji chytil i za druhou ruku a tak jsem ji rychle zvedl aby nespadla. 

"Co to bylo?" zeptal jsem se jí už se smíchem. 

"J-já asi jsem zakopla," řekla a začala se červenat. 

"Už nechci riskovat, že spadneš," odhodlaně jsem se narovnal.

"A jak to chceš udělat?" vyplázla na mě jazyk. 

"Takhle," řekl jsem a chytil ji za zády a pod koleny a zvedl ji do náručí. Okamžitě omotala její ruce kolem mého krku a takhle jsme šli až k rybníčku.

Postavil jsem Kate na zem a rozvázal jí šátek. 

"Je to tu nádherný," udiveně vydechla. 

"Jo, to je. Chodím sem pokaždý když si potřebuju pročistit hlavy a když chci být sám," odpověděl jsem jí a lehce jsem jí objal. Šli jsme k zohlé větvi stromu a posadili jsme se na ni. 

"Víš Kate, chtěl bych ti něco říct," nervózně jsem se poškrábal na zátylku. Otočila se na mě a pokývla hlavou abych pokračoval.