Forever? Forever. /Niall Horan/

21. kapitola

Pohled Nialla:

V noci jsem vůbec nespal a tak pro mě bylo jednoduché vstát z postele. Dal jsem si sprchu a potom jsem si nachystal celkem dost bohatou snídani, ale nemohl jsem do sebe nervozitou dát ani sousto.

Ve smluvený čas jsem si vzal klíčky od auta a rychlým krokem jsem sešel schody dolů. Jak jsem mohl čekat- Styles a ostatní už tam čekali. Přešel jsem k nim a domluvili jsme se, že pojedeme nejprve za Londýn, abychom se ještě přesněji domluvili a předali si zbraně. Na nic jsem nečekal, nasedl jsem do auta a jel za nimi.

Za Londýnem jsme si řekli podrobnosti, mně dal zbraň (pozn. a. nebudu psát typ zbraně, v tomhle se opravdu nevyznám:D) a jel jsem za ním. Věřil jsem mu, že ví, kde Kate je.

Dojeli jsme k nějakému skladišti na druhé straně Londýna a o kterém jsem ani nevěděl, že tady je. Zbraň jsem si dal za pásek kalhot a přes sebe jsem pohodil mikinu tak, aby zbraň nebyla vidět a vystoupil jsem z auta a šel ke vchodu, kde už byl Styles a jeho -asi- kamarádi. V hlavě jsem si pořád opakoval plán, na kterém jsme se domluvili. Pro mě nebyl plán až tak složitý- měl jsem se jenom držet za nima a hlídat záda.

„Nepůjdeme tadyma, bylo by to moc nápadný a to fakt nechceme. Je tady zadní vchod, kterej nikdy James nezamykal," pověděl nám všem Styles a šel jako první. Já jsem se 'zařadil' na své místo dozadu a vytáhl jsem si pistoli, odjistil jsem ji a nechal si ji v ruce. Dá se říct, že jsem chodil jenom pozadu a rozhlížel jsem se, pro jistotu, na všechny strany. Když jsme byli u toho zadního vchodu, Styles pomalu otevíral dveře, aby nebylo nic slyšet.

„Zayne a Louisi, vy dva půjdete tam, kde měl James vždycky klíče, víte, ta hlavní místnost, my půjdeme pomalu za váma, je celkem pravděpodobný, že tam James bude. Takže budeme vaše posily. Když to nebude nutný, tak nestřílejte, jenom kdyby byl ohroženej někdo z nás," šeptal Styles směrem k nám. Všichni jsme přikývli a ten Louis a Zayn šli první. Podíval jsem se na Stylese a ten kývl hlavpu na znamení, že jdeme za něma. Potichu jsme došli ke dveřím, kde de ten s tmavšíma vlasama zastavil a podíval se skrz klíčovou dírku. Otočil se na Stylese a udělal gesto, kterému jsem vůbec nerozuměl, zřejmě jejich stará domluva. Naklonil jsem se k Harrymu a ten mi potichu řekl, že James je uvnitř. Kývl jsem a zhluboka jsem se nadechl.

Srdce mi tlouklo tak silně, že jsem měl pocit, jakoby mi mělo každou chvíli prorazit hrudník. Přeběhl jsem se Stylesem k těm dvěma a menší brunet vykopl dveře a jediné, co jsem viděl, byl James jak seděl za počítačem a potom jsem už jenom slyšel výstřel. V sobě jsem zadržel výkřik a podíval jsem se na místo, kde ještě před chvíli seděl James, jenomže teď už tam nebyl. Pohlédl jsem na zem a tam ho uviděl s krví na hlavě. Odvrátil jsem pohled a šel jsem za Stylesem za stůl. Našli jsme svazek, kde bylo asi padesát klíčů. Tohle ještě bude těžké.

„Říkal jsem, že když nebude nutné, tak ať nestřílíte, ale nevadí, aspoň je o nepřítele míň," řekl Styles a uchechtl se. Nějak jsem ho nevnímal. Už jsem chtěl jít za Kate.

„Haló, Nialle, posloucháte mě?" zamával mi před obličejem Harry. Omluvně jsem se na něj podíval a on mi začal vše opakovat: „My dva půjdeme na konec budovy, tam je místnost, kde byly všechny ostatní dívky. Zayn a Louis budou chodit za náma aby hlídali, jestli tu nemá ještě někoho, kdo by nám ten plán znemožnil." přikývl jsem a teď už jsem se radši soustředil.

Došli jsme ke ne moc pevným dveřím a Styles je bez problému vykopl. Rozsvítil jsem baterku, kterou u sebe nosím na klíčích, ale nic tam nebylo. Vyšli jsme z místnosti a před námi se objevil vysoký chlap. Namířil jsem na něj pistolí.

„Prosím, nestřílejte, já vám chci pomoct," řekl ten někdo a zvedl ruce nad hlavu. Pohlédl jsem na Stylese a ten, pořád ještě s pistolí namířenou na něj, přešel k němu a něco si tam s ním povídal. Já jsem zůstal tam, kde jsem, také pořád s namířenou pistolí, co kdyby náhodou. Styles se podíval na mně a rukou pokynul, abych na něj nemířil. Ještě chvíli jsem ji tak měl, ale když jsem usoudil, že to opravdu není nutné, zbraň jsem sklopil k zemi. Styles a ten chlap přešli ke mně.

„Jsem Liam," řekl. Podíval jsem se na něj s humorem v očích.

„Tohle mě teď opravdu nezajímá. Spíš mi řekni, kde Kate je, jinak.." vyprskl jsem ale nedokončil jsem větu protože jsem na něj znovu zamířil a Styles dal ruku na zbraň a sklopil ji zpět dolů. Ten Liam jenom kývl hlavou a rozešel se na druhou stranu. Zastavil se u velkých kovových dveří. Podal jsem mu svazek klíčů a on bez větších problémů si z něj vybral velký klíč, který v tom svazku nebyl ani vidět. Odemkl dveře a následně rozsvítil vypínačem. Když jsem uviděl vyhublé tělo na jakési hnusné matraci, jakoby se zastavil svět. V ten moment jsem se nedokázal pohnout. Jenom jsem tam tak stál a civěl jsem na ni.