Forever? Forever. /Niall Horan/

40. kapitola

Taxikář to naštěstí pochopil. Cesta byla celkem dlouhá a tak jsem si opřela hlavu o studené okénko a ucítila jsem, jak mě něco zastudila na stehnu. Po dívala jsem se co to je a uviděla jsem Liamovu ruku. Chtěla jsem něco udělat, setřást ji nebo mu něco říct, ale místo toho jsem se jenom usmála.

Asi mi ten alkohol opravdu stoupl do hlavy.

Pohled Kate: 

Ráno jsem se probudila a zhrozila jsem se. Nejen, že mi strašně třeštila hlava a vlasy jsem měla snad na všechny světové strany, ale ležela jsem v jedné posteli s Liamem. Lehce jsem se nakoukla pod peřinu a zhrozila jsem se ještě víc při zjištění, že jsem úplně nahá. Úplně. Na Liama jsem se radši ani nedívala.  

Co se to sakra včera stalo? 

Snažila jsem se rychle se zvednout z postele tak, aby si mě Liam nevšiml, ale moc se mi to nepovedlo.  Ještě pořád se zavřenýma očima si nahmatal můj pas a stáhl si mě k sobě do objetí. 

„Liame?" zeptala jsem se ho, ale pořád neodpovídal, „Liame!" 

„Hm?" odpověděl mi pouze a ani se neobtěžoval otevřít oči. Radši jsem to vzdala a rychle jsem si přes sebe přehodila tričko ze včerejška, které jsem našla na zemi vedle postele a děkovala jsem Bohu, že je dostatečně dlouhé, aby zakrylo všechno, co bylo potřeba. 

Vážně se to stalo? Co to se mnou je? Tohle bych nikdy neudělala. Nejspíš to byl asi ten alkohol. Stejně ale nic nechápu. To jsem na tom byla vážně tak špatně, že si nic nepamatuju? Jediné co teď vím je to, že se to Niall nesmí NIKDY dozvědět. 

Je mi ze sebe tak špatně. Nevěřím, že bych byla něčeho takového vůbec schopná. Ještě než jsem vlezla do sprchy, pro jistotu jsem se v koupelně zamkla, abych měla jistotu, že tu budu opravdu sama. Pustila jsem na sebe horkou vodu a snažila jsem se ze sebe všechno smýt. Cítila jsem se tak špinavá. Když jsem se už asi po sté drhla houbou a snažila jsem se všechno smýt, zhluboka jsem se nadechla. Takhle to nepůjde. 

Oblékla jsem se do domácího oblečení a mokré vlasy jsem si stáhla do drdolu. Vyšla jsem z koupelny a hned ve dveřích jsem se srazila s Liamem. Jen jsem sklopila oči a snažila jsem se ho bez problémů obejít. Ale on mě chytil za paži a tím mě zastavil. Stále jsem se snažila se mu nedívat do očí, ale když vzal do prstů moji bradu a zvedl ji, musela jsem se na něj podívat. Čekala jsem, co řekne. Chtěla jsem mu něco říct, ale nevěděla jsem co a jak mám začít.

Liam nic neříkal a začal se přibližovat svými rty k těm mým. Snažila jsem se ho od sebe odtrhnout, ale měl větší sílu než já. Už byl skoro u mě ale na poslední chvíli jsem se vzpamatovala a kopla jsem ho do rozkroku. Zatímco on se svíjel na zemi, já jsem utíkala do jeho ložnice, kde jsem se zamkla a vlezla jsem si do postele a zachumlala jsem se do peřiny a začala jsem brečet. 

Co se to zase stalo? Proč já? Co se to s ním stalo? Myslí si, že k němu něco cítím? Nebo je ještě pořád opilý? Doufám, že ho to  brzo přejde a bude zase normální, protože tohohle Liama se bojím.