Forever? Forever. /Niall Horan/

34. kapitola

  Liam si toho všimnul a znovu se zasmál. Měla jsem pocit, že jsem ještě více zrudla. Svalila jsem se na pohovku těsně vedle Liama a svůj obličej jsem zabořila do jeho ramene a hned na to ho lehce bouchla do hrudi. On se opět zasmál a přitáhl si mě do objetí. Liam si ani nedokáže představit, kolik pro mě znamená a jak moc mi pomohl. Budu mu vděčná snad do konce života.   

Pohled Kate: 

„Jaký jsi vybrala film?" zeptal se mě Liam, ještě když jsem měla svůj obličej zabořený v jeho rameni. Zamumlala jsem mu odpověď a doufala jsem, že mi bude rozumět. „Cože?"zeptal se mě znovu a já jsem si povzdechla a zvedla se.

„Marley a já," odpověděla jsem teď už srozumitelně. On se na mě podíval a lehce ze zamračil.

„Na tohle se dívat nebudu. Nechci abys pak brečela," vysvětlil mi jeho výraz. Já jsem pokrčila rameny a on šel vybírat nějaký další film. Když už ho měl vybraný, zapnul ho tam a já jsem se po několika minutách sledování podívala na Liama s nechápavým výrazem, protože jsem pořád nevěděla, co je to za film.

„Neříkej mi, žes nikdy neviděla Millerovi na tripu," podíval se na mě a zvedl jedno obočí.

„Ne?" odpověděla jsem spíše otázkou a znovu pokrčila rameny. Liam se plácl přes čelo a já jsem zase zčervenala a podívala jsme se na podlahu. Liam už to, naštěstí, neřešil a dál sledoval film a při sledování jsme jedli popcorn. Liam ten svůj samozřejmě snědl první a pak ujídal z toho mého. Vražedně jsem se na něho podívala a začala jsem po něm ten popcorn házet. On se na mě šibalsky podíval a bouchl mě polštářem přes tvář.

„Tos neudělal!" zakřičela jsem na něho a ránu jsem mu oplatila a jako 'bonus' jsem mu na hlavu vysypala zbytek popcornu v misce. Ještě nějakou chvíli jsme takhle blbi, ale když už jsme byli zadýchaní tak, že jsem skoro nemohla popadnout dech, usoudili jsme, že už nejspíš stačí.

„Mír?" řekla jsem, když jsem Liamovi podávala ruku na usmíření.

„Mír." podal mi na oplátku on tu svou, ale aby toho nebylo málo, přešel ke mně a hodil si mě přes rameno tak, že jsem doslova visela na jeho zádech.

„Liame. Jamesi. Payne. Okamžitě. Mě. Pusť. Zpátky. Na. Zem." říkala jsem slovo od slova a mezi každým slovem jsem udělala krátkou pauzu. On zakroutil hlavou ale stále mě držel. Najednou se rozešel k jeho ložnici, kterou jsem teď obývala já a opatrně mě položil do postele. Liam se začal vzdalovat a u dveří se zastavil.

„Dobrou." popřál mi a já jsem jen zakňučela na nesouhlas.

„Chtěla bych moc, kdybych chtěla, abys tady dneska zůstal se mnou?" zeptala jsem se a udělala jsem štěněčí pohled, který stejně nemohl vidět přes tmu v pokoji. Liam neodpovídal a já jsem se bála, kde je. Ale když jsem ucítila, jak skočil do postele, skoro jsem spadla z okraje postele jak jsem se lekla. „Děkuju, dneska nechci být sama."

„To je v pohodě," zašeptal do ticha pokoje a já jsem se k němu přitulila, zavřela jsem oči a s dobrým pocitem jsem usínala. Užívala jsem si pocit, kdy jsem byla s ním a nebyla jsem tady zavřená sama se svými myšlenkami.