Forever? Forever. /Niall Horan/

24. kapitola

Nemohl jsem uvěřit, jak někdo tomuto anděli mohl ublížit. Nikdy to nepochopím a nikdy si neodpustím, že jsem ji ten den nechal doma samotnou.

Pohled Nialla:

Ráno jsem byl dřív vzhůru než Kate a tak jsem vstal a šel jsem do kuchyně jí udělat jídlo. Vzal jsem si ten papír co mi dal doktor a vyčetl jsem, že by měla jíst hodně věcí s bílkovinama a tak jsem ji udělal ke snídani vajíčka a k tomu jsem opekl toastový chleba. Ještě jsem nakrájel nějaké ovoce, udělal jsem čerstvý pomerančový džus a vše jsem dal na tác abych to všechno vzal najednou a abych nemusel chodit víckrát. Ještě jsem po cestě přibral vitamíny a položil jsem je na tác. 

Donesl jsem to až do ložnice a položil to na mojí půlku postele, která byla v tuto chvíli prázdná. Jemně jsem vzbudil Kate a dal jsem jí tác na nohy. Pustila se do toho a občas krmila i mě. Hodně jsme se nasmáli, protože mi házela hrozny do pusy a nikdy se netrefila a bobule spadla na postel. 'Nenápadně' jsem je tak vzal a strčil jsem si je do pusy a dělal jsem, že to nespadlo. 

„Co chceš dneska dělat?" zeptal jsem se jí po tom, co jsme všechno snědli. 

„Nevadilo by ti, kdybysme dneska zůstali doma a nikam nechodili? Mám pořád trochu strach.." odpověděla mi a já jsem kývl hlavou na souhlas. Z nočního stolu jsem si vzal MacBook a našel jsem filmy. 

Celý den jsme se dívali na filmy a když jsem se v půlce asi sedmého filmu podíval na Kate, spokojeně spala. Zaklapl jsem tedy notebook a položil ho na zem a taky jsem zavřel oči a usnul jsem. 

Další den:

Pohled Kate:

Ráno jsem se probudila ale Niall už vedle mě neležel. Rozhodla jsem se zvednout z postele a došla jsem do kuchyně. Tam jsem našla Nialla jak stojí u linky. Přišla jsem za ním zezadu a a obejmula jsem ho. Trochu se lekl a tak nadskočil. Lehce jsem se zasmála a položila si hlavu na jeho záda. 

„Nialle? Když jsem byla... ty víš, tak za mnou chodil jeden kluk, Liam se jmenuje-" nedokončila jsem větu, protože mi Niall skočil do řeči. 

„Já vím, my jsme ho potkali. To on nám ukázal, kde ji byla.." řekl a sklopil pohled k zemi. Pohladila jsem ho po vlasech na znak, že jsem v pořádku a pokračovala jsem. 

„Já- chtěla bych ho najít a poděkovat mu. Hodně mi tam pomohl. Chtěla bych se s ním nějak spojit," dokončila jsem větu a Niall se na mě starostlivě podíval. Jenom jsem se na něj se psíma očima podívala a kývla jsem na znak, že jsem v pořádku a že to myslím vážně. 

„N-no tak dobře. A kde bys ho chtěla hledat?" zeptal se mě a já jsem chvíli přemýšlela, až mě něco napadlo. 

„První bysme se mohli podívat jenom tady po Londýně.. A kdyby jsme ho nikde nenašli, nezajedeme prosím tam, kde jsem byla?" udělala jsem znovu psí oči i když vyslovit ta poslední slova, bylo hodně těžké a sama ani nevím, jak to zvládnu. Ale k výzvám se přece musím postavit čelem, ne? 

„Nemyslím si, že je nejlepší nápad tam jet. Není to dlouho, co jsi doma. Jsi si jistá, že to zvládneš?" optal se mě. Kývla jsem hlavou na souhlas. „Stejně si nemyslím, že je to dobrý nápad," dodal Niall, ale já jsem na něm viděla, že mě tam vezme. I když jsem tohle chtěla, bála jsem se. Hrozně moc. 

„Fajn teda," řekl už jenom Niall a šel do ložnice. Bála jsem se, že na mě bude naštvaný, že tam chci jet, ale vážně bych chtěla Liama najít. 

Když Niall vyšel, šla jsem se taky převléct a udělat svoji ranní rutinu v koupelně. Když jsem byla připravená, podívala jsem se na Nialla a ten beze slova přešel ke vchodovým dveřím a otevřel mi je. Podívala jsem se na něj ale on už mi nevěnoval pozornost, protože zavíral dveře. Následně je zamkl a chytl mě za ruku. Chytil mě hrubě a já jsem sykla bolestí. Pořád jsem měla modřiny a odřené ruce od provazu. 

„Promiň," řekl mi jenom a pustil mě. 

„V-v pohodě," řekla jsem mírně zaskočená Niallovým chováním. Cítila jsem slzy v očích a tak jsem rychle zamrkala, abych je zahnala. Proč se ke mně najednou chová takhle? Bylo mi to líto. Snažila jsem se na to už nemyslet a dohonila jsem Nialla. Vpletla jsem svoji ruku do té jeho a zmáčkla jsem ji. On mi zmáčknutí oplatil ale ani se na mě nepodíval. 

Nevěděla jsem ani, kam jde, ale nechtěla jsem se ho ptát a ještě více ho podráždit. Teď jsem se snažila jenom dívat se po lidech okolo, ale nikde jsem neviděla člověka, který by se podobal Liamovi.