Forever? Forever. /Niall Horan/

38. kapitola

Nemůžu uvěřit, že je tohle všechno realita. Kluk, který mě zachránil se se mnou konečně baví a kluka, který se o mně staral, jsem našla. Teď můžu opravdu můžu říct, že jsem nejšťastnější.

Pohled Kate:

Ráno jsem se probudila a musela jsem si chvíli vzpomínat na to, co se vůbec stalo a kde jsem. Chtěla jsem pootočit hlavou, ale jakmile jsem jí trochu natočila, příšerně mě píchlo za krkem. Hned jsem se za to místo chytla a zhluboka jsem vydechla a bolestí jsem zavřela oči.

Hned jak to šlo, otevřela jsem oči a otočila jsem se celým trupem po místnosti. Poznala jsem, že jsem na gauči v obýváku. Nejspíš jsem musela usnout u filmu a když jsem se rozhlédla, kde je Liam, našla jsem ho na zemi, měl rozházené vlasy, ruce měl každou na jinou stranu a o nohách ani nemluvím. Začala jsem se smát a tím jsem ho nejspíš vzbudila. Liam se chtěl rychle zvednout, ale když měl hlavu ve vzduchu, hned ji zase položil zpátky na tvrdou zem. Asi na tom bude hůř než já.

*

„Co budeme dnes večer dělat?" zeptala jsem se Liama, protože jsem byla už znuděná z dnešního nicnedělání.

„Nechceš jít do kina?" navrhl Liam a já jsem nakrčila nos. Sledování filmů mě už taky nebavilo, byl to náš každovečerní program.

„Něco zábavnějšího?"

„Chceš jít do klubu?" oplatil mi otázku a nadzvedl jedno obočí. Já jsem pokrčila rameny.

„Spíš jen někam do baru na skleničku? Kluby nemám moc ráda." otřásla jsem se nad představou opilých mladých párů, kteří se po sobě budou sápat na parketu a budou se ochytávat. Ne, díky.

„Tak fajn, znám jeden slušnej podnik, kam bychom mohli zajít. Nic známýho, ale nic hnusnýho," navrhl a já jsem spokojeně přikývla. Ještě jsem pomyslela na Nialla, jestli bych mu neměla říct, jestli nechce jít s námi, ale nakonec jsem si řekla, že mu jenom zavolám. Chtěla jsem přece jenom čas, ne?

Pomalu jsem se zvedla z gauče a šla jsem se chystat. Oblékla jsem si na sebe

Na sebe jsem si oblékla černé upnuté džíny, béžové tričko s tříčtvrtečním rukávem a přes to hodila ještě černé sáčko a na sáčku si mírně ohrnula rukávy. Na krk jsem si připla zlatý řetízek s prstýnkem, který mi dal kdysi Niall. Nad tou vzpomínkou jsem se musela usmát. Kartáčem jsem si pročísla vlasy a rozhodla jsem se, že si je nechám rozpuštěné. Dneska se mi nechtělo nic vymýšlet. Na krk jsem si ještě stříkla můj oblíbený parfém. Můj vzhled jsme ještě zkontrolovala v zrcadle. Po pár úpravách jsem už byla konečně spokojená a do uší si dala nenápadné zlaté náušnice tak, aby ladily s řetízkem. 

Vyšla jsem z ložnice a na gauči mě už čekal Liam. Když mě zpozoroval, vstal, usmál se na mě a společně jsme se si šli obout boty. Já jsem k outfitu zvolila černé tenistky na zavazování a mohli jsme vyjít. 

„Pojedeme taxíkem, nebo se projdeme?" zeptal se mě Liam, když jsme byli před panelákem. 

„Nevím, je to moc daleko?" zeptala jsem se na oplátku. 

„Tak deset minut chůze," odpověděl mi a já jsem se chvíli rozmýšlela. 

„Projdeme se, ne?" navrhla jsem a podívala jsem se na Liama. Kývl hlavou a mohli jsme se vydat na cestu. Šli jsme ulicemi Londýna a zrovna zapadalo slunce. Zrovna jsme šli ulicí kolem Big Benu, když nás zastavila nějaká paní, nespíš turistka. Mluvila lámanou angličtinou a moc jsem jí nerozuměla. 

„You very incredible couple. Have picture in you?" zeptala se nás a já jsem se podívala na Liama. Pak jsem se podívala kolem a v dálce jsem nejspíše viděla jejího manžela, jak na mě ukazuje palec nahoře. Snažila jsem se jí nějak vysvětlit, že nejsme pár, ale pořád se jenom usmívala a opakovala pořád to stejné. Nakonec jsem to vzdala a přitiskla jsem se k Liamovi a na mě se zase natiskla ta paní. Nervózně jsem se usmála a podívala jsem se na pána s foťákem a modlila jsem se, aby už  zmáčkl to tlačítko a foťáku a tak nás vyfotil. Když pán s foťákem kývl hlavou, paní se ke mně naklonila a podala mi ruku a zároveň mě obejmula. Zaraženě jsem jí obejmutí oplatila a vrhla se k Liamovi. Když už byla spokojená, rychle jsme se od toho místa vzdálili. 

Jakmile už jsme byli od místa dostatečně daleko, začala jsem se smát a Liam se ke mně po chvíli přidal. „Tak na tohle budu vzpomínat ještě hodně dlouho," řekla jsem mezi smíchem a Liam mi se souhlasem přikývl. 

Po pár minutách jsme byli konečně v baru a když jsme vešli dovnitř, rozhlédla jsem se po interiéru. Nebylo to tu úplně moderní, ale ani staromódní. Přesně styl, jaký mám ráda. Posadili jsme se ke stolu v rohu místnosti. Za pár vteřin hned došel číšník a objednali jsme si. Já melounovou vodku a k tomu jahodový džus. 

Tohle bude ještě dlouhý večer.