Forever? Forever. /Niall Horan/

6. kapitola

  Najednou jsem ucítil stisk na mé ruce! "Kate? Kate!" viděl jsem jak mrkla víčkem...  

POHLED KATE

Probudila jsem se a všechno mě bolelo. Ale nejvíc břicho. Jsem vzhůru, ale nemám  sílu otevřít oči. Najednou jsem slyšela otevírání dveří, ale jak už jsem řekla, nemám žádnou sílu. Ani si vlastně moc nepamatuju co se vlastně všechno stalo. Vím, že jsme letěli do Irska a pak už mám jen černo.. 

Moje myšlenky přeruší nějaký hlas: " Víš Kate, cítím se vážně hrozně. Hrozně tě miluju. Mám pocit,jako bych ti to říkal hrozně, fakt hrozně málo. Cítím se tak hrozně, protože ty tady ležíš na posteli v kómatu a já mám jenom zlomenou nohu. Život je hrozně nespravedlivej! To já jsem měl na tom být hůř! Ty jsi měla být v pořádku doma! Neměl jsem tě nutit letět se mnou. A ještě něco... Nevím jestli tovíš, ale byla jsi těhotná. Nevím jestli jsi to. věděla, ale jestli jo, mohla jsi mi to říct, všechno bysme mohli vyřešit. Ne, nechci ti nic vyčítat! Proboha ne! Jen.. Přišli jsme o toho drobečka.. A.. Už nikdy nebudeme moct mít děti..Přišla jsi o vaječník a o velkou část dělohy.. Ale neboj, my to všechno zvládneme," Po tomhle jsem už slyšela jen vzlyky a cítila jsem také slzy ve svých očích. Ten konec už jsem nevnímala a snažila jsem se rozpoznat hlas.. Marně.. 

Já prostě potřebuju vědět kdo to je! Musím dát všechnu sílu do otevření svých očí! Budu se snažit otevřít oči na tři.. Raz.. Dva.. TŘI!! Jde to sice pomalu ale myslím si, že ty oči vážně otevírám! Ono to zabralo!  

"Kate?Kate!" ozvalo se najednou. Tohle mě donutilo otevřít oči úplně. Tímhle jsem nabrala hrozně moc síly. Naskytl se mi úplně nejhorší pohled.. 

U mojí postele seděl Niall a měl úplně rudé oči od pláče a mokré tváře. 

"N-Ni.." snažila jsem se to doříct ale tohle už nešlo.. 

"Ne, ne, Kate zbytečně se nenamáhej. Jsem tak rád, že jsi v pořádku," 

"C-co se..." snažila jsem se mluvit dál ale nešlo to.

"Co se stalo? Letěli jsme do Irska a spadlo s námi letadlo.." odpověděl mi Niall a měl nové slzy v jeho očích.

"A c-co se se mnou st..." fakt jsem se snažila ale nešlo to!

"Nevím jestli jsi to věděla, ale byla jsi těhotná. Ale přišli jsme o to.. Taky jsi přišla a velkou část dělohy a o vaječník.." po tomhle jsem cítila slzy ve svých očích a následně jak stékaly dolů po mých tvářích.

"A c-co t-ty?" Jo! První věta kterou jsem řekla celou!

"Já se cítím nejhůř jak můžu.. Kvůli mě jsme letěli do Irska.. Ty jsi přišla o možnost mít děti a já mám jen zlomenou nohu. Tohle si NIKDY neodpustím." po tomhle jsem ho chtěla tak moc obejmout a říct mu, že všechno bude dobré. Aspoň jsem mu lehce stiskla ruku na znamení, že ho pořád miluju.

"Teď bych měl asi zavolat doktora.." až teď jsem si všimla, že Niall sedí na vozíčku a ne na židli. Rozpohyboval vozík ke dveřím a mířil za doktorem. Po chvíli už tu byli oba.

"Slečno Kate, jak se cítíte?" přišel poměrně starší doktor blíž k mojí posteli.

"Hr-hroz-ně," trhaně jsem řekla.

"Tady váš přítel už vám asi řekl co se stalo, že ano?" povzbudivě se ten doktor usmál a já jsem jen zakývala hlavou na souhlas.

"Dobře, máte nějaké otázky nebo přání?" po tomhle jsem se podívala na Nialla a zase zpátky na doktora a zavrtěla hlavou na nesouhlas.

"Dobrá. Ještě vás budeme muset poslat na různá vyšetření. Ale to vám vše ještě včas řekneme. Kdyby jste něco potřebovala, tak zauvoňte na sestřičku," ještě se na mě naposledy usmál a odcházel.

"Nialle, myslíš že bys.. Víš j-já se potřebuju pr-prospat.." snažila jsem se pomalu skládat větu ale moc mi to nešlo.

"Jasně, chápu tě. Zítra za tebou zase přijdu," usmál se a natáhl se a dal mi letmou pusu na čelo.

"D-děkuju," lehce jsem pozvedla koutky úst do nepatrného úsměvu.

Niall rozpohyboval svůj vozík pryč ode dveří, kde se setkal se sestřičkou, která ho odvezla zpět na jeho pokoj.

Já jsem zavřela oči a pomalu usínala a myslela jsem přitom na Niallův úsměv.

**

Probudil mě doktor co tu byl i předtím: "Omlouvám se, nechtěl jsem vás vzbudit. Ale musíme vás dovézt na různá vyšetření,"

"To je v pořádku. Jaká vyšetření to mají být?" zajmala jsem se.

"Na jedno musíte kvůli tomu, že jste měla poměrně velký otřes mozku a my musíme zjistit, jestli je všechno v pořádku. Pak vás také musíme vzít na gynekologii na vyšetření. Ale nemusíte se ničeho bát, za dvě hodiny už budete zpět na pokoji," vysvětloval mi a já jen kývla hlavou.

Za chvíli za mnou přišla sestřička jestli jsem připravená a vyjela se mnou z pokoje.

**

Už skoro všechna vyšetření mám za sebou, už zbývá gynekologie. Už jiná sestřička jela se mnou a zaklepala na dveře od už zmiňovaného doktora. Udělal mi různá vyšetření a nakonec odběry krve.

"Slečno Czar, musím se vás zeptat ještě na pár otázek.." zastavil mě doktor.

"Dobře," vrátila jsem se k jeho stolu a mohl začít 'výslech'.

"O svém stavu už asi víte. Věděla jste, že jste byla těhotná?" hned ze začátku padla pro mě nepříjemná otázka.

"Jednou ráno mi bylo špatně, měla jsem tušení ale nevěděla jsem to na 100%" podala jsem mu vyčerpávající odpověď.

"Dobře, myslím, že mi to stačí. Máte nějakou otázku?" zeptal se mě trochu veseleji.

"Je pravda, že nebudu moct mít děti?" vyslovila jsem otázku, která mi svazovala hrdlo.

Doktor zvedl svůj pohled od jakýchsi papírů: "Ano, bohužel je to pravda. Ale i s tímhle se dá žít,"

"Myslím, že vím všechno," odpověděla jsem, protože jsem pociťovala slzy v očích.

"Dobře, zavolám sestřičku a ta vám pomůže na pokoj," zvedl se ze židle a volal sestřičku, která za malý moment přicupitala ke mě a doprovázela mě na pokoj.

_________

Omlouvám se, že dlouho nebyl nový díl ale nemohla jsem se k tomu dokopat:D