WANTED (Larry)

6.PART

*Louis' POV*: Už uběhl měsíc od zatčení Horana a také je to měsíc od Harryho návštěvy. Od té doby jsme se začali stýkat o něco častěji, byť jsem neměl moc času. Práce je práce. Musím přiznat, že jsem si toho kluka docela oblíbil. V hlavě se mi pořád promítá scénka, kdy mě políbil. Hlavně před spaním. Což musím přiznat, že je docela divné, ale moje hlava si prostě nemůže pomoct. Skoro pořád na o něm musím přemýšlet, což mě docela štve, protože bych se radši soustředil na případ. Srdci neporučíš.

A také jsem konečně uklidil ‚nepořádek', který Shadows nadělali. Nejspíš to měla být pomsta za to, že jsme dostali jednoho z nich. Doufám, že příště neudělají něco horšího. Jsou schopni čehokoli. Tento měsíc si odnesl docela dost obětí. Nejhorší část nastane, když máme volat jejich příbuzným. Nebo jim to sdělit osobně, ale to je ještě horší. I když většina zavražděných žádné příbuzné neměla, co jsem tak zjišťoval, ale to sem teď nepatří.

„Louisi posloucháš mě sakra?" hejkne na mě Liam a mává na mě přes stůl papírem. Lehce sebou cuknu a podívám se na něj. On jen pohodí rukama a zakroutí hlavou. „Co to s tebou poslední dobou je?"

„Nic to jen..." odmlčím se a odkašlu si. „Nic to není," zakroutím hlavou a vytrhnu mu z rukou papíry. Rychle je prolítnu a svraštím obočí. „Kolikátého dneska je?"

„Uh..15.březen a je čtvrtek." Sdělí mi Liam a nadzvedne obočí. „Proč se ptáš? Máš rande nebo co?" podezřívavě se na mě ušklíbne a rukama se opře o stůl.

„N-Ne. Co tě to napadlo?" zakroutím hlavou, vstanu od stolu a jdu si nalít kafe.

„Tomlinson má rande." Zakření se, odhodí papíry na stůl a jde směrem ke mně.

„Zklidni se Liame nejsme na základce, ale v práci." Okřiknu ho a napiju se kafe.

„Tak se hned nerozčiluj," Protočí očima, opře se o stůl a založí si ruce na hrudi. „Tak to vyklop. Kdo je ten šťastnej?"

„J-Jak?!" vyjeknu, ale zastavím se. Jak může vědět, že jsem gay? Je fakt dobrej detektiv. Neodpověděl jsem mu a vrátil se zpátky ke stolu. Pořád se mě vyptával a já si připadal jako u výslechu. Ty jeho otázky už mi začínaly být nepříjemný a hlavně byly otravný. Jak může bejt člověk takhle otravnej? „Neměl by ses místo mého osobního života soustředit radši na případ?"
Naštěstí už potom neříkal nic, co by se netýkalo případu.

-EVENING-
Seděl jsem s Liamem v autě a mířil k jeho domu. Jeho auto si vzala jeho přítelkyně, tak mě poprosil, jestli bych ho neodvezl domů. Stejně mu to ještě dlužím.

„Měl Horan nějaký příbuzný?" optal se mě Liam a opřel se loktem o dveře auta.

„Žádný jsme nenašli. Proč se ptáš?" krátce se na něj kouknu, ale pak svůj zrak přemístím zpátky na semafor.

„Jen tak mě to napadlo,"

„Neboj, myslím si, že nikomu chybět nebude," Odkašlu si a znovu se podívám na semafor. To se snad všechny semafory rozhodly stávkovat nebo co?

„Jedině jeho spojencům," Dívá se z okna a nejspíš o něčem začal přemýšlet. Narodí se lidé zlý nebo se zlými postupem času stanou? Co je vede k tomu brát jiným lidem život? Každý z těch lidí měl své sny, plány, budoucnost. Ale oni jim to všechno seberou během pár sekund. Mají takový lidé výčitky svědomí? Užírá je to, než jdou spát? Je jim to aspoň trochu líto?

Rozjel jsem se a dál si kladl takovéhle otázky. Podíval jsem se na Liama. Možná, že jsem se na něj koukal déle, než bych chtěl. Koukl jsem zpátky na silnici a někdo kousek od nás přecházel přechod. Prudce jsem zabrzdil, abych do něj nevrazil. Zastavilo se to jen kousek od něj a já se na dotyčného podíval. Harry? Vyděšeně se na mě podíval a chytl se za hruď. Bože. Vystoupil jsem z auta a šel za ním.

„Jsi v pořádku Harry?" hluboce oddechoval a stále trochu vyděšeně se na mě podíval.

„J-Jo jsem." Hlesl a ruku si přiložil na hlavu. „Bože strašně jsem se lekl."

„Já vím, omlouvám se. Nedával jsem pozor a-a fakt se omlouvám," Přitáhl jsem si jeho roztřesené tělo k sobě a držel ho u sebe, dokud mu nepřestalo splašeně bít srdce. Krátce jsem se koukl na Liama, který se očividně dobře bavil, protože na mě podezřívavě koukal a nadzvedával jedno obočí. Jen jsem nad ním zakroutil hlavou a pohladil ho po vlasech. „Vážně ti nic není? Nejsi zraněný?"

„Ne Lou jsem v pořádku," Usmál se na mě a vteřinu po té se ozval výstřel. Rozhlédl jsem se a podíval se na Harryho.

„Zůstaň tady." Řekl jsem mu a odběhli s Liamem. Bylo to jen o uličku dál. Vytáhli jsme pistole, ale samozřejmě u těla už nikdo nebyl.

„Kurva." Zaklel Liam a přistoupil k tělu. Rozhlížel jsem se kolem sebe a pak vzhlédl na střechu budovy. A někdo na ní stál.

„Hej!" křikl jsem a rozeběhl se za ním. Vylezl jsem po žebříku, co byl připevněný ke zdi a dostal se na střechu. Nikdo už na ní, ale nebyl. Chytl jsem se za hlavu a kopl do krabice, co se povalovala na zemi. Uviděl jsem na zemi cosi blyštivého. Pomalými kroky k tomu dojdu a seberu to. Je to náramek se stříbrnými přívěšky. Takový by si muž v žádném případě na ruku nevzal. Takže...žena? Podívám se na místo, kde jsem předtím viděl tu osobu a pak zase zpátky na náramek. Žena? Shlédnu dolů, uvidím Liama, který prohlíží oběť a Harryho, který se na m upřeně kouká s rukama v kapsách.

-
„Opravdu se ještě jednou omlouvám." Řeknu Harrymu a promnu si oči.

„To je v pořádku. Nic se mi nestalo Lou." Usmál se na mě a pohladil mě po rameni.

„Málem jsem tě přejel."

„Ale jen málem." Pousmál se na mě a sklopil pohled.

„Děje se něco?"

„N-Ne jen...mám poslední dobou takovej divnej pocit, že mě někdo sleduje," Koukne na mě. „vím, že to zní hloupě, ale prostě se toho pocitu nemůžu zbavit." Hlesne a v jeho hlase můžu slyšet náznaky strachu. Dám mu ruku okolo ramen a odhrnu mu vlasy z čela.

„Chtěl bys pro jistotu dneska zůstat u mě?"

„J-Jo to by bylo fajn. Děkuju." Pousměje se na mě a rozpačitě mě políbí na tvář. Ozve se tiché cinknutí, které oznamuje, že mi přišla zpráva. Je od Liama a jsou v ní údaje o zavražděném:

Henry Westley, věk 49 let.
Datum a přibližný čas úmrtí: 15.března v 18:54.

-"Jak jsi ho mohla ztratit?!" rozkřičel se na dívku a dvě hlavy vyšší muž a naštvaně flákl do stolu. "Proč si to vůbec nosila kurva?! Víš, žes to právě mohla celé podělat?!"

"O-Omlouvám se." zašeptala a sklopila pohled. Muž k ní rychlým krokem přišel a vrazil jí silnou facku.

"Na omluvy je pozdě."-