WANTED (Larry)

11.PART

Policie měla co dělat, aby se tato informace nedostala k tisku. Novináři měli pořád dotěrné dotazy a nebylo lehké je odehnat. Nad městem se stáhla mračna, obloha byla tmavá a každou chvíli pršelo více a více. Z dálky už se ozývaly hromy a bouřka se pomalu, ale jistě blížila. Bylo záhadou jak se Horan dostal z vězení, ale ještě větší problém byl, že nikdo netuší kde je. Policie už prohledala jeho byt, ale tam se bohužel neukrývá.

Mezitím se Harry procházel jednou z uliček a mířil do svého domu. Klapání bot se odráželo od zdí, jeho tělo se třáslo zimou a mokré vlasy se mu lepily na čelo. Zaslechl za sebou nějaký zvuk. Rychle se ohlédl za sebe, ale nikdo tam nebyl. Srdce mi začalo bít rychleji a on přidal do kroku nepřestávaje se otáčet za sebe. Možná byl paranoidní, ale byl si jistý, že si to není jenom v jeho hlavě. Zvuk se ozval znovu. Mladík zastavil a ohlédl se. Uviděl, jak se u kontejnerů hýbe něco pod plachtou. Pomalými kroky k plachtě došel a polkl. Nadzvedl plachtu a zpod ní se vynořila vačice, která ihned odběhla. Vačice jako vážně? Co ta tady proboha dělá? Pomyslel si mladík, zakroutil nad sebou hlavou a rychlým krokem mířil ke svému domu. Odemkl vchodové dveře a zaplul do domu. Po rozsvícení upustil tašku, kterou držel v ruce a rozhlížel se po místnosti. Všechno bylo zdemolované, obsah zásuvek a skříně se válel různě po místnosti a všechno sklo bylo vymlácené.
Harry těkal očima po místnosti a vstoupí do ložnice. Ta je ve stejném stavu jako předešlá místnost. Mladík si povzdychne a zakryje si dlaní ústa.

Nad jeho postelí je velkým písmem nasprejováno: „Jsi na řadě." Harry zalapal po dechu a vyděšeně se rozhlédl kolem sebe. Mohl by to být...?

*Louis' POV*: „A já ti zase říkám, že je to naprostá hovadina!" rozkřikl se Liam a hodil rukama kolem sebe. „Bezpečností systém se nedá jen tak lehce obejít. Hlavně ne v tak dobře střežení věznici jako je tahle!" řekl už o něco tišeji, aby zbytečně nevyděsil lidi kolem nich, kteří jsou i bez jeho řvaní už tak dost vyděšení.

„Anebo..." chtěl jsem něco podotknout, ale Liam mi znovu skočil do řeči.

„Nemá cenu se o tom dohadovat Louisi! Jo možností je spousta, ale tohle teď nevyřešíme okay? Hlavně ne za pochodu." Strčil si ruce do kapsy a skrčil se více pod deštníkem. „A dej to trochu výš, nejsem tak malej jako ty." Střelil jsem po něm pohledem a chtěl něco říct na mou obhajobu, ale nemělo by to cenu. Dneska prostě nemá náladu. A taky kdo by ji měl za takových podmínek hm? Vlastně se divím, že jsem docela v pohodě. Houby. Nejsem v pohodě! Právě utekl z vězení vrah, který zabil několik desítek lidí. A ještě k tomu nevíme kde je, což je ještě lepší! Povzdychl jsem si a dal ten deštník o něco výš. Rozhlédl jsem se a uviděl Harryho na protějším chodníku. V ruce svíral tašku a připadalo mi, že je promočený až na kost. Zvedl jsem ruku, abych mu zamával a abych upoutal jeho pozornost, ale on jen nepřítomně hleděl před sebe. Pak se z kapsy vytáhl mobil, něco si nejspíš přečetl a rychlým krokem odcházel pryč. Svraštil jsem nad tím obočí a zakroutil hlavou.

„Tak jdeš už?!" okřikl mě Liam a propaloval mě pohledem. Jen jsem přikývl a přidal do kroku. Co s tím Harrym sakra bylo?

-
Jakmile jsme dorazili do kanceláře, tak se nám naskytl pohled na pobíhající lidi a hlavně se neustále ozývalo vyzvánění telefonů, dovolím si říci, že telefonáty jsou od novinářů. Procpeme se davem a vejdeme do naší kanceláře, kde už na nás čeká Leon, Zachary a Joshua. Odložíme si kabáty a usedneme na svá místa. Josh si stoupne a odkašle si.

„Volal nám nějaký anonym, který tvrdil, že viděl Horana asi 30km odtud." Podíval se na nás a nejspíš čekal na naší reakci.

„Mě by zajímalo, jak se o tom ty lidi sakra dozvěděli." Zakroutil hlavou Liam a podepřel si hlavu rukou.

„My jsme mu samozřejmě nic neřekli, jenom jsme poděkovali za informaci jako vždycky a zavěsili." Podíval se na mě, mou odpovědí bylo lehké přikývnutí a on se zpátky posadil. Mezitím nám ostatní něco říkali a Liam pozorně přikyvoval. Chytl jsem si ruku, která byla v sádře, a podíval se na ní. Už jen dva týdny a něco a bude to dole. V tu chvíli mi zazvonil mobil a všichni se na mě podívali.

„Pardon." Vytáhnu mobil z kapsy a podívám se, kdo volá. Skryté číslo? Hovor přijmu a dám si mobil k uchu. „Prosím?" radši se nepředstavím a čekám na odezvu. Z druhé strany se však nikdo neozval, byl slyšet jen déšť, jak se odráží od země. „Halo?" Liam mi rukama naznačil, ať to dám na hlasitý odposlech. Udělal jsem, jak říkal a položil mobil na stůl. Všichni si vyměňovali pohledy a Leo se snažil najít lokalitu volajícího. Zachary mu u toho koukal přes rameno a Joshua nervózně klepal nohou. Dlouho se nic neozývalo, jen déšť, dokud se neozvalo nějaké ženské mumlání. Přes ten déšť nebylo slyšet, co říká. Liam promluvil do telefonu a pak se ozval jen ženský křik. Kluci střelili pohledem po telefonu a volající mobil ukončil.

„Mám ho!" vyřikl Leo a ukázal nám lokalitu volajícího, bylo to jen pár ulic odtud. Se mnou a Liamem vyrazil ještě Leo se Zacharym, který po odchodu z místnosti objasnil ostatním, co se děje. Před budovou jsme nasedli do auta a Liam dupl na plyn. Za necelých deset minut jsme byli na místě, a i když auto pořád jelo, tak jsem z něj vylezl, což nebyl zrovna nejlepší nápad, protože jsem málem zakopl.

„Volám záchranku." Zaslechl jsem Zacharyho a rychlým krokem dojdu k tělu ležící na zemi a svraštil jsem obočí. Pokusím se nahmatat puls bohužel neúspěšně. Žena ležící na zemi se nachází pod střechou, rány měla omotané bílým šátkem, který byl zašpiněn od prosakující krve, v rukách drží tmavě rudou růži, na které byl připevnění papír s textem: „Odpočívej v pokoji" a kolem ní je zapálených několik svíček. Vedle ní také ležel telefon, ze kterého Shadow volal.

„Co to sakra?" řekne bez rozmyšlení Leo a podívá se na Liama, který něco odfrkne, odejde a vytáhne mobil. „Vypadá to, jako by se s tou ženou loučil." Na chvíli se odmlčel a odkašlal si. „Tohle se ještě nestalo, že šéfe?" optal se Leo a kousl se do rtu. Ale ano stalo. Ale to bylo už hodně dávno. Před rokem se u obětí nacházelo to samé. Takže...to znamená, že jsme objevili další „styl" vraždy. Naposledy jsem pohlédl na tělo a odcházel od něj, abych dal prostor ostatním, kteří přišli, aby odvezli tělo. Došel jsem k Liamovi, který se opírá o auto a kouká na zem.

„Leah." Hlesne a dál hledí před sebe.

„Co?"

„Tak se jmenuje ta holka." Chci se na něco zeptat, ale on mě přeruší. „Znal jsem ji, bydlela ve stejném baráku jako já, než jsem se odstěhoval za Holly. Byla to hodná holka. A teď je..." na chvíli se odmlčel a zakroutil hlavu. „Kurva." Praštil pěstí do auta a sykl. „Ty svině je zabili." Zasyčel. Byl teď vážně vytočený a drtivě svíral ruce v pěst.

-Jediné, co osvětlovalo tmavou místnosti, byla svíčka nacházející se uprostřed rozpadajícího se stolu. Všichni se nacházeli na svých místech. Najednou zaskřípaly velké rezavé železné dveře a svíčka zhasla. Když se dveře zavřely, ozvala se rána a pak na malou chvíli místnost ztichla.

„Suprise." Šeptne dívce do ucha známý hlas a ona s leknutím odskočí. Jeden z kluků rozsvítí blikající žárovku, která osvětlovala celou místnost. Naskytne se jim pohled na drze se šklebícího blonďáka, který má jizvy kolem očí, roztržený ret a velkou fialovou modřinu na krku. Bledě modrýma očima se rozhlédne po místnosti a naštvaně si odfrkne. Skřípání se znovu ozve a do místnosti vstoupí další osoba. Blonďák se spokojeně usměje, rychlým krokem k němu dojde, chytí ho pod krkem a praští s ním o zeď. „Chyběl jsem ti?" zasyčí mu do ucha a stisk zesílí.-