WANTED (Larry)

16. PART

Je až neuvěřitelné jak rychle Liam dostal soudní povolení k prohledání kavárny, ve které Harry pracuje a jeho bytu. Jsem si jistý, že kdyby šlo o někoho jiného, tak by tolik nepospíchal. Rukou jsem si podpíral sádru, opíral se o auto a propaloval Liama pohledem. Jak si může myslet, že by Harry můj Harry mohl patřit k té bandě bezcitných vrahů?! Harry je jedním z těch nejhodnějších a nejmilejších lidí, které jsem kdy potkal.

Liam se na mě otočil a nasazoval si gumové rukavice. Na tváři mu poletoval úšklebek, ze kterého se mi vařila krev v žilách. Ten bastart. Pomalými kroky ke mně došel a podíval se mi do očí.

„Jelikož máš k podezřelému osobní vztah, tak se jeho vyslýchání nemůžeš zúčastnit." Usmál se a vyndal si z brašny igelitové pytlíky.

„Ale sem snad můžu ne?" ukázal jsem na pekárnu a pohodil hlavou.

„Bohužel ne. Nesmíš se toho účastnit."

„Bože, nebudu na nic šahat! Jen mě nech jít dovnitř." Liam nakonec souhlasil, ale za mě si stoupli dva vysocí muži. Otočím se na ně a pak nechápavě na Liama. „Co to má znamenat?"

„Kdybys chtěl mařit vyšetřování." To snad nemyslí vážně! „Je to tvůj milenec Louisi. Je jasné, že bys mu chtěl nejradši pomoc." Řekl a s takovou vešel do podniku. Jeden z mužů mě chytl za rameno.

„Pusť!" okřikl jsem ho a velkými kroky se dostal dovnitř. Muži mě hned následovali, což mě donutilo protočit oči. Kavárna byla jinačí, než si ji pamatuju. Dříve byla plná světla, barev a vyřazovala z ní pozitivní energie, ale teď to tu bylo tmavé, bledé a prostě temné. Jako by tu někdo umřel. Což doufám, že ne. Leo, Zachary, Liam a někdo další to tu už převraceli vzhůru nohama naštěstí ne doslova. Pomalými kroky jsem se dostal do rohu místnosti a prohlížel si to tu.

„Něco jsme našli!" zvolal Leo a já z nějakého důvodu znervózněl. Bylo to, protože si myslím, že s tím má Harry něco společného? Ne, to je úplný nesmysl! Samozřejmě, že je Harry nevinný. „Našli jsme notebook!" Rychlými kroky jsem za nimi došel a objevil jsem se v šatně se skříňkami zaměstnanců. Jedna ze skříněk byla otevřená. Byl v ní notebook, ze kterého nám pravděpodobně přišlo video. A byl ve skříňce, na které bylo jasně napsané jedno jméno. Harry Styles. Všichni se na mě podívali a čekali na mou reakci.

„To přece ještě nic neznamená! Někdo ho tam mohl podstrčit." Liam nad mou teorií pobaveně zakroutil hlavou a já měl chuť mu vrazit.

„Šéf má pravdu. Nemusí to být tak, jak se zdá." Podpořil mě Leo a já se na něj vděčně koukl. Liam si nás prohlédl a prohlásil:

„Najděte Stylese a pošlete ho na stanici k výslechu." Odešel z šatny a dva muži, co stáli za mnou, ho společně s nalezeným notebookem následovali. Zachary s Leem se na mě soucitně koukli a já mezi nimi těkal pohledem.

„Nic to neznamená!" řekl jsem a rozhodil rukou. Leo se na mě pousmál, a když odcházeli, tak mě letmo pohladil po rameni. Otočil jsem se za nimi a já se ocitl sám v šatně. Nasadil jsem si své rukavice a prohledal ostatní skříňky. Nic kromě zástěr, bot se tam nenacházelo. Došel jsem k Harryho skříňce a nahlédl do ní. Všiml jsem si, že dno skříňky je nějaké divné. Jako...kdyby bylo posunuté. Ohlédl jsem se a dno nadzvedl. Nacházela se tam knížka nebo spíše deník. Vzal jsem ho do ruky a opatrně ho otevřel, jako kdybych čekal, že na mě vyskočí něco hrozného.

Byly tam, pod sebou vypsána jména lidí. A teď bych si moc přál, abych ty jména neznal. Každé jméno, co zde bylo napsané, už jsem někdy viděl. „Harry." Zašeptal jsem a v očích se mi nahromadily slzy. Byla to jména všech zavražděných lidí, kteří byli za poslední rok zabiti. Zalapal jsem po dechu a snažil se to rozdýchat. Jestli tohle někdo uvidí, tak to s Harryho udělá hlavního podezřelého. Při odchodu z místnosti jsem udělal tu nejstupidnější věc, které mě mohla napadnout. Deník jsem si schoval pod bundu a zapnul si ji. Vím, že to co dělám, by mě mohlo stát celou mojí kariéru, ale tohle prostě nemůžu dopustit. Naštěstí to nevypadlo podezřele, protože jsem měl pod bundou sádru. Vyšel jsem z kavárny a vítr mi vlál ve vlasech.

„Našel jste ještě něco, šéfe?" podíval se na mě Leo a schoval si před studeným větrem ruce do kapes.

„Ne, nic jsem nenašel." Hlesl jsem a zakroutil hlavou. Vyhledal jsem Liama, jehož pohled spočíval na mně.

-
Za necelých dvacet minut jsme stáli před mým domem a já nervózně svíral deník pod mou bundou. Vystoupili jsme z auta, došel jsem ke dveřím a všichni čekali, až otevřu. „Honem Louisi, nezdržuj." Napomenul mě Liam a mě se stáhnul žaludek. Otočil jsem klíčem a dveře se otevřely. Hluboce jsem se nadechl a posléze vydechl, abych nasadil profesionální tvář. Je to má práce, žádné city. To jsem si mohl říkat, kolikrát jsem chtěl, ale když jsem vešel dovnitř, do očí se mi znovu nahrnuly slzy.

„Lou, už jsi tady?" ozval se Harryho hlas a já zaryl nehty do deníku pod mou bundou. Neoslovuj mě tak. Ne v takovéhle situaci. „S Tommym jsme si četli obrázkovou knížku, kterou-" objevil se před námi s Tommym v náručí a nechápavě si prohlížel policisty za mnou. „Co se děje, Loui?" nechápavě zakroutil hlavou a v jeho očích jsem viděl fakt velké zmatení.

„Harry, j-já-" nedořekl jsem, protože mi do řeči skočil Liam, který mě obešel a šel k Harrymu.

„Pane Stylesi zatýkávám vás za podezření za spolupráci s Shadows." Vzal mu Tommyho, položil ho na zem, otočil si ho k sobě zády a začal mu nasazovat pouta.

„C-Co? Počkat! Ale j-já-" koktal nechápavě Harry a podíval se na mě. „Louisi!" odvrátil jsem od něj pohled a mlčel.

„Máte právo nevypovídat, dokud nedorazíme na stanici. Cokoli teď řeknete...." Dál už jsem ho neposlouchal a zarýval pohled do země. Posléze jsem udělal něco, což jsem nejspíš neměl dělat a to, že jsem se podíval do Harryho očí. Bezmocně se na mě koukal a vzdoroval Liamovi, který se mu nasadil pouta a následně mužům, kteří k němu došli. Díval se na mě, jako kdyby to byla moje vina. A já doopravdy cítil pocit viny. I když netuším proč. Odvedli ho z mého domu a pokračovali s ním k autu. Když ho naložili, tak jsem zaťal zuby a plnou silou vrazil pěstí do zdi. Na zdi jsem zanechal krvavou skvrnu a znovu na něj pohlédl.

Tohle je jako zlej sen.